Matěj Stropnický ke Straně zelených dlouho neodmyslitelně patřil, a tak mnoho lidí překvapil jeho konec ve straně, které kdysi sám šéfoval. Podle vlastních slov už nechce být součástí liberální strany, protože liberálové jsou nespokojení jen ve svém volném čase.
„Já současný světový, ale i český, a dokonce třeba i jen žižkovský pořádek považuji za natolik nespravedlivý a utlačivý, že ho nedokážu a ani nechci hájit proti hněvu lidí ani v podobě obrany demokracie. Nespokojenost je tak velká a zároveň tak nenapravitelná, že lidé své elity jen vyměňují, aniž se cokoli podstatného mění,“ píše v jakémsi dopise na rozloučenou Stropnický.
Dále vzkázal, že byl ochoten v boji za nespravedlnost obětovat mnohé. Například svůj čas, úsilí, ale i lásku a pohodlí.
Stropnický, který žije se svým přítelem na zámku, se rozhodl nespokojit s málem a má jen ty nejvyšší ambice: změnu světa!
„Zjistil jsem ale, že většina hnutí nemá tentýž cíl. Že je ochotno se spokojit s mnohem menším málem. A pozvolna mi docházelo, že aby dosáhlo aspoň toho mála, musí se opírat o podporu té části veřejnosti, které ve skutečnosti o velké změny nejde, které vyhovují majetkové i příjmové nerovnosti a která je součástí a nejpevnější oporou systému, o jehož odstranění nepřestávám usilovat,“ pokračuje Stropnický, jenž se v budoucnu odmítá spojovat s liberály, kteří mohou podle něj dosáhnout jen malých změn výměnou za to, že ty podstatné věci zůstanou tak, jak jsou.
Kdo by si myslel, že se Matěj Stropnický rozhodl složit zbraně po letech marného boje, mýlil by se. Dost možná se chystá vznik nové strany nebo hnutí, kde se chce politik obklopit novými „spojenci“.
„Chceme-li se opravdu vážně zabývat změnou systému a samozřejmě ho změnit i tak, aby byl slučitelný s limity planety, musíme se především spojit s lidmi, kteří si vůbec změnu systému z vlastních příčin již přejí nebo přát mohou. Těch se máme ptát, ty máme chtít získat, ty máme chtít hájit, těm máme pokorně nabídnout naše přesvědčení a poznání, že systém jistě musí být změněn ve jménu spravedlnosti, ale i s ohledem na udržitelnost života jako takového,“ formuluje své vzletné myšlenky a plány Stropnický, který se označil za spojence lidí dole proti moci nahoře.
„Není to samozřejmé. Překonat nedůvěru a strpět posměch bude těžké a pravděpodobnější je, že se mi to nepovede. Že se u toho umažu, je zároveň jisté. Proto ale opouštím salon a odcházím do hampejzů. Nyní jsem tedy prokletý,“ zahrál si na závěr na dramatika.
Fotogalerie |
