Syn Martina Stropnického má určitě bohatou politickou kariéru a taky má kariéru jednoho z nejotravnějších lidí ve veřejném prostoru, kterému se povedlo (skoro navždy) prodělat názorový veletoč a získat si poslední dobou velké sympatie. Prošel si komunálem, díky otci byl instalován do několika funkcí, žil si pohodlným životem městského liberála a nakonec se stal členem Strany zelených, kde si vysloužil největší vášně proti své osobě a úplně ji položil. Během velmi krátké doby se stal velmi toxickým politikem, na nějž neplatily žádné zábrany lidového a internetového humoru.

Když už to s ním nešlo dále, vzal si od mámy peníze, koupil zámek v Osečanech a od sójového latté z přesličkové kávy na Krymské přesídlil k paštice Májce do vesnice, kde ho veškeré moresy rychle přešly.

Všichni se mu smáli, že takovou ruinu nezvládne, vysloužil si přídomek von Osečany a napjatě se čekalo, kdy mu to spadne na hlavu a vrátí se na Vinohrady. K překvapení všech ale začali spolu s přítelem přikládat ruku k dílu pomalu jen oni dva sami, téměř se vyčerpali z finančních a hlavně fyzických sil, odhodlaní tomu odevzdat úplně vše. Postupovali centimetr po centimetru, pokoj po pokoji, aby aspoň zvládli základní existenci a ráno si uvařit vajíčka, a protože nezlomnému lidskému duchu je v povaze všech fandit, Matěj Stropnický se najednou z protekčního rozmazleného kluka stal zaprášeným lidovým hrdinou v gumácích, jenž navíc došel jakéhosi prozření.