Pro mladší generaci je únos syna prvního slovenského prezidenta Michala Kováče záležitostí, o níž toho moc vědět nebudou, nadto ještě aby si ji řádně pamatovali. Není divu, je totiž více než dvacet let stará, ovšem její dozvuky znepokojují Slovensko dodnes. Zločin se nikdy nevyšetřil a vše nasvědčuje tomu, že nejvíc prstů v něm namočených měl tehdejší předseda slovenské vlády Vladimír Mečiar. Ten měl ve své funkci s prezidentem Michalem Kováčem vleklé a otevřené spory, které vyústily právě tím, že byla ohrožena prezidentova rodina.
Období tzv. mečiarismu, jak se vládě egomaniakálního, sebestředného a diktátorského politika, který s Václavem Klausem rozděloval tehdejší ČSFR na dvě samostatné republiky, obecně označuje, je i námětem nového slovenského filmu Únos, jenž jde nyní v březnu do kin.
Jednu z hlavních rolí hraje Maroš Kramár, který k této příležitosti dal rozhovor do středečního vydání deníku MF DNES. Ve filmu, zjevně inspirovaným právě nevyřešeným případem únosu syna Michala Kováče, hraje postavu nazvanou Předseda. Na přímou otázku novináře Luboše Palaty, který s ním rozhovor vedl, zda je Kramárův filmový Předseda reálným Vladimírem Mečiarem, herec odpovídá opatrně.
„Nedělali jsme dokumentární film, takže moje postava se jmenuje Předseda,“ nechce to Kramár říct naplno. „Ať si každý dosadí jméno sám. Je to film o devadesátých letech, kdy se mafie propojovala s politickou mocí a policií. Podobná situace byla i v Česku a když se tam někdo najde, tak se najde,“ popisuje svou dramatickou roli.
Někdo chtěl natáčení filmu zabránit
Že si každý ale hned domyslí právě jméno Mečiar nasvědčuje novinářův dotaz, zda je pravdou, že Kramárovi vyhrožovali Mečiarovi právníci stejně jako právníci bývalého šéfa tajné služby Ivana Lexy. „To byste se musel zeptat produkce,“ odpovídá Kramár, ale hned nato dává nápovědu: „Pro mě to byla práce zajímavá v tom, že ti lidé žijí a že se asi poznají. Ale já se tomu pánovi ani nepodobám, ani jsme se nesnažili vytvořit nějakou jeho karikaturu. Jsou tam fakta, která se udála, ale jde o umělecký film a věci, o nichž pojednává, nejsou dodnes vyšetřeny, nikdo neví, jak to bylo.“
Když v březnu roku 1998 na Slovensku převzal prezidentské pravomoce Mečiar a jeho vláda, právě předseda vlády toho ihned využil a udělil amnestii pro podezřelé pachatele únosu Michala Kováče mladšího, proti nimž se zrovna vedlo vyšetřování.
Mečiar dal za únos prezidentova syna amnestii sám sobě
„Jsem za to, aby se tyto amnestie zrušily,“ říká k tomu Kramár a nepřímo obviňuje Mečiara, že za únosem Kováčova syna stojí právě on. V tomto případě si Mečiar, který na pár měsíců zastupoval prezidenta, dal amnestii sám sobě? pokládá Palata řečnickou otázku Kramárovi a ten odpovídá: „Možná ano. Využil tu chvilku, kdy byl zastupujícím prezidentem, a dal si amnestii. A pokud to tak není, ať se ty amnestie zruší a ať se to vyšetří.“
Kramár se s Mečiarem i osobně potkal a potvrzuje, že měl neuvěřitelnou moc i sílu osobnosti. „Ženské ho měly rády, volily ho, i ty v mé rodině. Měl charisma, ale jeho postava je plná rozporů,“ popisuje bývalého slovenského předsedu jeho filmový protějšek a dodává další situaci, z níž je jasné, že filmový Předseda je skutečným Mečiarem: „Na začátku filmování byly tlaky, aby se netočilo. A také mi předseda grantové komise řekl, že si myslí, že by se mělo točit jinak, přepsat scénář, abychom na to dostali peníze. Mně to připadalo jak za komunistů,“ otevírá Kramár pozadí celého snímku Únos.
Že slovenské drama, které se právě chystá do kin, znovu otevře diskuzi nad záhadnou kapitolou politického zločinu, o němž si mnoho lidí dodnes myslí, že jeho strůjcem byl právě bývalý předseda Mečiar, to je nabíledni. Otec uneseného syna, bývalý slovenský prezident Michal Kováč, se ale spravedlnosti už nedočká, zemřel v říjnu loňského roku. V Česku se bohužel více než o únosu jeho syna mluvilo o Kováčovi v souvislosti s jeho pohřbem.
Prezident Zeman na něj do Bratislavy přiletěl pozdě a z incidentu se stala nechutná ostuda, během níž se vzájemně obviňovali Hrad, úředníci ministerstva zahraničí, pražská kavárna a řízení letového provozu.
Únos Michala Kováče mladšíhoTehdejší první slovenský prezident Michal Kováč (†86) a tehdejší předseda samostatné slovenské vlády Vladimír Mečiar (74) měli mezi sebou vážné a vleklé spory, které měly skončit diskreditací prezidenta a jeho odstoupením z funkce. 31. srpna 1995 obdržela rakouská policie anonymní telefonát, že ve městě Hainburg se v zaparkovaném voze nachází osoba, na niž je vydán mezinárodní zatykač. Policie ve voze našla Michala Kováče mladšího, který byl zmlácen, v bezvědomí a měl v sobě vysoké promile alkoholu. Během pozdějšího vyšetřování se přišlo na to, že člověkem, který anonymně na policii volal, byl důstojník Slovenské informační služby Ján Takáč, z únosu tedy byla podezřelá Slovenská informační služba v čele s jejím tehdejším ředitelem Ivanem Lexou (i tato postava se objeví ve filmu), který byl napojen na Vladimíra Mečiara. Cílem celé akce nejspíš bylo zdiskreditovat Kováčovu rodinu natolik, aby prezident odstoupil, ten ale zůstal až do konce svého funkčního období. Po skončení jeho mandátu se ovšem v roce 1998 nepovedlo zvolit za Kováče náhradu, prezidentských pravomocí se proto musel ujmout právě předseda vlády Mečiar. Ten okamžitě v celém případu udělil amnestie, mezitím navíc došlo k podezřelým výměnám vyšetřovatelů. Případ nebyl nikdy uzavřen. Únos Michala Kováče mladšího je chápan jako typický příklad prorůstání korupce a zločinu až do nejvyšších politických sfér, mnoho lidí dodnes věří tomu, že zavlečení prezidentova syna se stalo na objednávku právě Vladimíra Mečiara. |
Fotogalerie |