Protože místo toho, aby řekla: dobře, možná nebylo úplně šťastné tahat do kritiky člověka jeho původ a víru, udělala přesný opak. Znovu z Tünde Barthy udělala Maďarku, která podle ní nemá mandát od voličů a nemá tady „dělat politiku“. Do toho přihodila nějakou medaili od Orbána a celé to zabalila do dojmu, že Bartha tady zavádí něco, co si Markéta Lukášková nepřeje.

A tomu se teď jako máme tvářit, že to není nálepkování přes původ?

Tak si to pojďme říct úplně jednoduše. V článku nepíšeme, že Lukášková vyvolává nenávist proti Maďarům. To si tam tak nějak dodala sama, možná aby se jí líp odpovídalo. To hlavní je něco jiného. Ona vyvolává odpor vůči konkrétní ženě, vědomě nebo nevědomě, to ví nejlíp ona sama. A dělá to přes její původ, víru a kořeny.

Ve videu zaznělo „věřící Slovenka s maďarskými kořeny“. A to stačí. Protože, co přesně to má společného s přesunem agend z Úřadu vlády na ministerstva? Kdyby byla Tünde Bartha ateistka z Českých Budějovic, tak by se ty agendy přesunuly nějak demokratičtěji? Měl by šanon lepší morální profil?

Komentář: Seznamte se. Markéta Lukášková vyvolává nenávist přes původ, víru a pohlaví vůči jiné ženě

Olga Richterová

Tohle není politická analýza. Tohle je úplná učebnice nálepkování. Vytáhne se původ, víra, kořeny, udělá se z člověka cizí prvek a pak se člověk tváří, že jenom klade otázky. Jenže Tünde Bartha má české občanství. Je občanka České republiky stejně jako Markéta Lukášková. Žije tady, platí tady daně a má tady stejná občanská práva. Je úplně jedno, jestli přišla do Prahy z Pešti, Bratislavy nebo Českých Budějovic.

Když chce někdo kritizovat její práci, má kritizovat její práci. Když chce kritizovat Babiše, má kritizovat Babiše. Když chce kritizovat vládu, přesun lidskoprávních agend, dopady na neziskovky nebo oslabení lidskoprávní politiky, je to úplně v pořádku. Za mě je tahle kritika dokonce namístě.

Ale tahat do toho krev, původ, víru a kořeny? To je jiná metoda.

Přesně tohle dělali náckové a přesně tohle po nich dneska přebírají nacionalisté, extremisté. Neřeší věc. Řeší, odkud člověk je, jaké má kořeny, komu věří a jestli je dost „náš“. A najednou se stejný rámec objeví u člověka, který by se jinak asi hodně urazil, kdyby ho někdo zařadil do stejné argumentační party.

Druhá věc je ten slavný „mandát od voličů“. Ano, Tünde Bartha nemá mandát od voličů. Překvapení dne. Šéfka Úřadu vlády se totiž opravdu nevolí. Je zaměstanec úřadu, v tomto případě Úřadu vlády.

O organizačním přesunu agend, úředníků, sekretariátů, zázemí nebo vládních rad mezi Úřadem vlády a ministerstvy nehlasuje Poslanecká sněmovna. Nehlasují o tom ani „ti správní“ opoziční poslanci, kterým by to možná Lukášková ráda svěřila. Rozhoduje o tom vláda usnesením.

To je výkonná moc. Tak stát funguje.

Změna zákona je potřeba ve chvíli, kdy se mění zákonem dané kompetence ministerstev nebo práva a povinnosti lidí. Pokud jde o organizační přesun uvnitř vlády a úřadů, je to věc vlády. Vláda přijme usnesení a úřední aparát ho vykoná. Není to legislativa. Poslanci o tom nehlasují. Lid o tom nehlasuje. A ne, není to převrat ani tajná maďarská operace.

Představa, že se o každém přesunu agendy, kanceláře, sekretariátu nebo šanonu musí hlasovat a že o všem přímo rozhoduje lid, je jako z nějaké postkomunistické fikce. V parlamentní demokracii lid volí poslance, z většiny vzniká vláda a vláda potom ve své působnosti rozhoduje. I když se to Markétě Lukáškové nelíbí.

A ano, klidně je možné, že nápad na přesun agend vznikl v hlavě Tünde Barthy. Klidně je možné, že s tím přišla za Babišem a přesvědčila ho, že je to dobrý nápad. Ale to je úplně běžná věc. Když si k sobě premiér bere manažery a lidi, kterým věří, chce po nich nápady. A když se mu nápad líbí, nechá ho zavádět.

Bohužel i tehdy, když se ten nápad nám ostatním vůbec líbit nemusí.

A právě proto je úplně v pořádku kritizovat ten přesun. Kritizujme Babiše. Kritizujme vládu. Kritizujme dopady na lidskoprávní agendu. Kritizujme dopady na neziskovky. Kritizujme politické důsledky. To je všechno legitimní.

Ale co na tom fakt štve, je to, že místo věcné kritiky se jede útok přes krev, víru, původ a ještě gender.

Najednou je z Barthy nějaká semetrika od Babiše. Ze Schillerové je „ta Alenka“. A člověk se musí ptát: kde je najednou ten slavný feminismus? Kde je ta citlivost na misogynii? Nebo to platí jenom tehdy, když jde o ženy ze správného politického kroužku?

A aby toho nebylo málo, Lukášková to završila brilantní mediální analýzou. Brilantní samozřejmě v uvozovkách.

Veřejně prohlásila něco ve smyslu, že majitel Seznamu řídí firmu, tedy podle té logiky řídí i redakce. Ivo Lukačovič bude mít určitě obrovskou radost, že ho právě někdo takhle pasoval na majitele, který řídí mediální dům a redakce, přestože se přesně tomuhle výkladu dlouhodobě bránil.

A ještě pikantnější je, že tento narativ proti Seznamu s oblibou používá Andrej Babiš. Takže gratulace. Markéta Lukášková dokázala během svého vystoupení v mediálním domě na příkladu ilustrovat, jak důležitá je role České televize, a zároveň převzala jeden z Babišových nejoblíbenějších argumentačních faulů namířených právě proti Seznamu.

To se tedy opravdu povedlo.

Fotogalerie 6 fotografií