Včerejší verdikt pražského vrchního soudu veřejnost uspokojil jen zčásti. Josefa Kuču sice soud označil za vraha a zpřísnil mu trest na 22 let, jenže lidé volali po doživotí. Všichni se alespoň shodují: Muže, který brutálně utýral batole, bil ho do krve, kousal ho, pálil o něj cigarety a posazoval ho na rozžhavený sporák, čeká v kriminále peklo.
Jak asi může takové peklo vypadat, jsme se zeptali nejslavnějšího českého vězně Jiřího Kajínka. Ten za mřížemi strávil 23 let, prošel několika káznicemi a tamní prostředí zná jako nikdo jiný.
Jenže je to úplně jinak, než jak si lidé myslí.
„Víte, teď budete asi hodně překvapení a zklamaní. Hromada lidí píše hlouposti, že takoví trestanci přijdou do vězení a tam zažijí peklo, že je tam ostatní budou mlátit, znásilňovat, kopat a že je budou mlátit i bachaři. Ale to platilo, řekněme, před dvaceti lety,“ říká Kajínek, který mimochodem případ týrání malého Marka sledoval a byl jím šokován.
„Dříve lidi, kteří vraždili nebo znásilňovali děti, přišli do vězení a každý si do nich kopl, každý jim dal facku. Někteří je taky znásilňovali, aby jim dali ‚vychutnat‘, jaké to je. Bachaři je mlátili také nebo to násilí kryli, řekli ostatním vězňům: ‚Jasný, tomu dejte.‘ Samozřejmě, je to svým způsobem špatně, že se ti lidé kastují ve smyslu, že někdo zavraždil ‚jen‘ babičku, takže je menší vrah než ten, co zavraždil dítě. Ale takhle to skutečně fungovalo,“ vzpomíná na dřívější časy.
Josef Kuča u soudu
Jak je to s vrahy dětí a pedofily ve vězení dnes? A co za mřížemi čeká Marečkova tyrana Josefa Kuču?
Dnes je situace s vrahy dětí strašná, ve vězení je chrání
„Dneska je situace úplně strašná. V tom směru, že vězeňská služba tyhle lidi (vrahy dětí, pozn. red.) vyloženě chrání. Chrání je tím způsobem, že po příchodu do vězení dostanou označení ‚možná oběť napadení‘, což je ta zkratka MON, podle které se jim říká ‚mončičáci‘. A takovýhle člověk jde každých 14 dnů, měsíc nebo týden, to je různé, k doktorovi. Tam se svlékne donaha a oni pátrají, jestli na sobě nemá nějakou oděrku, nebo modřinku. A když ano, musí říct kde a jak k ní přišel a oni to potom řeší,“ popisuje muž, jehož v roce 2017 omilostnil prezident Miloš Zeman.
To podle Jiřího Kajínka není zdaleka vše. Ochrana bachařů dává pachatelům trestné činnosti na dětech taková křídla, že se cítí jako zcela neohrožení.
„Tohle všechno se dostalo do tak zvrácené podoby, že dnes tyhle kreatury, které by si zasloužily, aby jim tam skutečně dávali do tlamy, vědí, že jsou chráněny. A takové hovado tam pak klidně začne chodit, má nos nahoru, naparuje se a provokuje ty ostatní a klidně říká: ‚Dej mi facku, jen mi ji dej, dostaneš roky navíc!‘ A ono je to tak strašné, že opravdu když takovýhle hajzl dostane facku, běží za bachaři, řekne jim to a oni to začnou vyšetřovat,“ popisuje.
„Ve vězení totiž funguje oddělení prevence a stížností a to šetří, co se mezi vězni děje. To oddělení musí vykazovat nějakou činnost a je strašně rádo, když může něco takového řešit,“ dodává Kajínek.
Bachaři hned vyšetřují každou modřinku
Výsledkem je, že třeba takový „hrdina“ jako Josef Kuča, který si svou sílu dokazoval na tříletém bezbranném batoleti, si za mřížemi klidně může troufnout na mnohem silnější spoluvězně.
„Ve vězení jsou dnes běžně takové kreatury, které mají šedesát kilo, znásilňovaly nebo zabíjely děti, a teď se tam postaví stodvacetikilovému chlapovi, provokují, smějí se mu do očí. A když ho ten chlap náhodou fakt praští, hned se to vyšetřuje. Vězeňská služba říká: ‚My tady bráníme násilí, tady se nebudete chovat, jako jste se chovali venku, budeme vás trestat!‘ Oni si vůbec neuvědomují, co tam tímhle vytvářejí. Ale jim to vyhovuje, protože vězeňská služba potřebuje prostředí udavačů,“ uzavírá Kajínek.
Fotogalerie |
