Včera ho část domácí scény řešila jako potížistu z Mnichova, dnes má Petr Macinka v ruce věc, která v české politice platí víc než deset vládních usnesení. Na mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN k Ukrajině 24. února 2026 si postavil projev jako přímou řeč k jednomu člověku, nepřítomnému ministru zahraničí Seregeji Lavrovovi.

„Bezpečnost se neměří velikostí okupovaného území. A tak se nyní se vší vážností ptám: Je dnes Rusko bezpečnější než před čtyřmi lety? Má více partnerů? (...) Velké národy mohou přežít porážku. Nemohou však přežít strategii, která nemá konec. Můžete sice dobýt území, ale budoucnost nemůžete dobýt. Dějiny jsou plné mocností, které věřily, že čas je na jejich straně. Ve skutečnosti však vždy pracoval proti nim.“

Někteří si to už samozřejmě romantizují a vytahují přirovnání k Reaganovu „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď“, ale Macinka ho udělal užitečným i pro domácí politiku nejen jako politik, ale i jako spin doktor a dobrý politický marketér. Projev se tváří jako vzkaz Lavrovovi, ale ve skutečnosti je to domácí operace v tom přepsat vlastní značku a zároveň rozházet nálepky všem ostatním. V OSN se nehrálo jen o Rusko, hrálo se i o to, jak bude Macinka vypadat doma. A jak budou vedle něj vypadat ti ostatní, kteří si doteď mysleli, že mají monopol na pevný postoj, slušnost nebo prázdná hesla na sociální síti.

Kdo je skutečně za blbce? Čeští majáci kolabují nad Petrem Macinkou, ve Státech je politickým hitem

Petr Macinka

Macinka věděl, že proti Rusku se v OSN dá říct ledacos, ale to, co rozhoduje, je forma. On si vybral formu, kterou český internet miluje. Konflikt, krátké věty a rétorické otázky. „Války nekončí pouhým škrtem pera, končí otázkou: Proč? Po čtyřech letech by od vás svět rád slyšel jednoduché odpovědi: Jak vypadá vaše vítězství? Kolik zničených měst stačí? Kolik promarněných životů stačí?“

Macinka zamotal hlavu kritikům

V Česku se každému snažíte nalepit nálepku. Tenhle je proukrajinský, tento protivládní, další je antiaktivista, havloid, lepšočlověk, dezolát a nejlepší je ruský šváb. A pak přijde člověk, kterého část publika vnímá přes domácí kulturní války, a on v OSN mluví jako státník. Výsledek je zmatek napříč tábory. Opozice má připravené posměšky, ale posměšky se hůř prodávají ve chvíli, kdy protivník přiveze z OSN úspěch. Aktivisté a proukrajinská část veřejnosti ho zase nemá ráda z domácích důvodů, jenže teď musí řešit nepříjemný detail, že říká věci, které by ještě nedávno čekali spíš od tradiční diplomacie. Chudák Jan Lipavský!

Babišova koalice je ve funkci od 15. prosince, tedy něco přes dva měsíce. To je politicky nic. A přesto už se tu hraje, jako kdyby se psal poslední díl už snad konečně konce války. Jsme teprve na začátku volebního cyklu, vláda má před sebou skoro celé čtyři roky, a my se tady chováme, jako by se rozhodovalo už zítra, proto je vlastně úplně jedno, že agentury naměřily novému Kubovu projektu víc procent než Motoristům. Je úplně jedno, že se v prezidentských debatách objevují nesmyslná jména, teď se jen rozdávají role, kdo bude hrát koho. Kdo bude za dospělého, kdo bude za křiklouna a kdo za uspavače hadů.

Proč tím bere vítr ODS, lidovcům a STAN

ODS, lidovci, STAN a další potřebují zase pořád dokola vyprávět, že Babišova vláda je problém, protože stojí na partnerech, se kterými se slušná politika nešpiní. A zároveň chtějí mít monopol na obraz pevného postoje k Rusku a Ukrajině. Jenže do toho přijde Macinka, člověk z vládního tábora, a na půdě OSN pronese projev, který je jasný, virální i v angličtině, a končí jasným sdělením, že Česko podpoří ukrajinskou rezoluci, což celé to opoziční vyprávění pohádek o proruské vládě láme. Odpůrci i voliči fungují jednoduše. Jestliže vláda vypadá tvrdě, opozice vypadá, že jen reptá, jestliže vláda přiveze moment, opozice už honí včerejšek.

Nejsilnějším hráčem zůstává Andrej Babiš, v praxi je přitom voličům často jedno, kdo přesně sedí ve vládě, pokud to celé zvenku vypadá jako pořádek a řízení. A Babiš navíc ví, že čas pracuje pro toho, kdo vydrží a teprve potom rozjede vlastní hru, podívejte, jaké politické „polomrtvé koně“ už dostal do parlamentu, kolik průšvihů ta parta přežila a pořád stojí. Petr Macinka se ukázal jako silový politik a neměli bych to podceňovat.

A jestli to byl v OSN chytrý tah, nebo jen hezká věta do pléna, to se ukáže ne zítra, ale spíš tak za rok. A do té doby bude „kavárna“ dál dělat to, co dělá nejradši. Vést velké řeči o malých posunech a přehlížet, že ten největší hráč se zatím jen usmívá a čeká, až přijde jeho chvíle.

Fotogalerie 10 fotografií