Nejprve ale trocha literatury smíchané s dějepisem. Antické, ale zejména řecké pověsti a báje u nás v Česku zpopularizoval nejen spisovatel Eduard Petiška, ale je to i oblíbené učivo v hodinách školního dějepisu, protože s odkazy na řecké legendy se setkáváme běžně i v našich životech, nehledě na to, že se stále těší velkému zájmu filmařů a umělců.
Medusa, strašlivé stvoření, které znovu připomněl a proslavil legendární film Souboj Titánů (1981), je podle pověsti jedna ze tří Gorgon, sester, které byly zplozeny během incestu bohů. Medusa z nich byla nejkrásnější, pyšnila se nádhernými vlasy a výstavní postavou. Medusu si pro její krásu vyhlédl bůh moří Poseidon, který ji pronásledoval až do chrámu bohyně moudrosti Athény, kde ji znásilnil.
Athéna, dcera boha Dia a podle řeckých legend zřejmě nejmocnější bohyně, se tak nazlobila, že byl její chrám zneuctěn, že vzteky Medusu proměnila v příšeru s hady místo vlasů, to proto, že ty byly její největší chloubou, s drápy, ještěrčím ocasem a hlavně pohledem, který zabíjel. Kdo na Medusu pohlédl, ihned zkameněl.
Athéna vyhnala Medusu k osamocenému žití v dalekých bažinách, kde ji nakonec našel řecký rek Perseus, ten jí usekl hlavu a s ní porazil mořskou obludu, když zachránil princeznu Andromedu, která se přikovaná ke skále měla stát obětí jako vykoupení za pyšné chování své matky Kassiopeie.
Slavná legenda, jejíž odraz dodnes najdeme v astronomii, kdy jména protagonistů legendy o Meduse, Perseovi a Andromedě najdeme na obloze v podobě názvů souhvězdí, dostala v roce 2020 nový rozměr, a to díky sochaři Garbatimu, který na newyorském Manhattanu odhalil svou vlastní verzi střetu Medusy a Persea.
Socha Medusy s uťatou hlavou Persea stojí v New Yorku.
Nahá Medusa s mečem drží v ruce uťatou hlavu Persea jako symbol viktimizace oběti. Socha je odrazem hnutí Me Too v tom smyslu, že Medusa byla Athénou potrestána za to, že ji Poseidon znásilnil, a následně byla zabita jako důkaz hrdinské převahy muže. Vzkaz od autora je jasný, potrestán měl být bůh moří, nikoliv jeho oběť, a za hrdinství by se neměla považovat vražda oběti násilného činu.
Medusa s hlavou Persea vyvolává protichůdné reakce, nicméně se o ní hodně mluví.
Socha stojí na Manhattanu teprve pár dní a už vyvolává smíšené reakce, rozhodně se ale nedá říct, že by se o ní málo mluvilo, právě naopak. Garbati svůj nápad o Meduse a Perseovi představil veřejnosti ještě před finální instalací a sociální sítě byly plné diskuzí. Lidé se mezi sebou byli schopni pohádat o to, zda legenda o Meduse je opravdu taková, jak jsme se všichni učili, jak jsme ji četli, zda je Perseus skutečně hrdina, když mu během jeho výpravy za záchranu Andromedy pomáhali všichni olympští bohové, a zda je Medusa skutečně oběť, nebo Poseidona provokovala k tomu, aby se jí zmocnil.
Pravdu odhalit samozřejmě nemůže nikdo, legenda je pouze legenda, z reakcí veřejnosti se ale dá vyčíst spíše kladné přijetí. Možná je to proto, že namísto věčného poučování a mentorování od celebrit či pochybných vzpomínek zničehonic obnovených po dvaceti letech je zde lidem představen notoricky známý příběh, který je jedním gestem postaven na hlavu, v tomto případě spíše jednu mužskou hlavu v ruce ženy.
Fotogalerie |
37
24
17
17
16
12
