Byl přijat na Wuchanskou univerzitu, kde měl studovat čtyři roky. Hned v prvním ročníku však bylo jeho úsilí přerušeno. Škola byla uzavřena, stejně jako třeba metro nebo většina úřadů. Z jedenáctimilionového Wu-chanu se tak postupně začalo stávat město duchů. Lidé se báli vycházet ven na ulici a vše zhoršily zprávy o prvních mrtvých v tomto městě.
V Číně už si dokonce Daniel Pekárek stačil najít přítelkyni, ale odloučila je právě nebezpečná nemoc.
„Upřímně nevím, co mám dělat. V Číně se mi líbí, mám zde přítelkyni, která je bohužel teď uvězněna v jiném městě, a rád bych tu dokončil studium. Nicméně, semestr nám asi odloží, tak možná nebude špatný nápad se na chvíli vrátit, než se to uklidní,“ svěřil se v rozhovoru pro Refresher český student, podle něhož Číňané ze začátku nebrali riziko nákazy příliš vážně.
„Roušku nosit nemusím, nicméně je to doporučené. Samozřejmě tady lidé nadávají, když vidí člověka bez roušky, já ji nosil ještě před touto epidemií, nebo aspoň jak to začínalo. Ví se o tom zhruba od prosince, ale nikdo to nebral vážně,“ prozradil novinářům Pekárek.
„Jsme vyděšení, já se také bojím. Mluvil jsem se svou kamarádkou, která je lékárnicí a tvrdě pracuje každý den, nasazuje přitom vlastní život. Lidé berou obchody útokem dokud můžou, protože zboží ubývá,“ popisoval situaci ve městě, do kterého byly zrušeny všechny komerční lety.
Lidé mu přáli smrt
Šancí, jak se z epicentra nemoci dostat co nejdříve, jsou pro mladého studenta letecké speciály, které do Číny odletěly z celé řady evropských zemí.
„Snad se mu podaří odletět už o víkendu. Mohl by se dostat do čtrnáctidenní karantény ve Španělsku. Můžu všechny uklidnit, k nám do republiky by určitě žádný virus nepřivezl,“ cituje Blesk.cz otce budoucího inženýra Josefa Pekárka.
I'm not in my country yet, be patient like I am. On my way to the airport right now
Ještě nejsem doma, buďte trpěliví stejně jako já Zatím žiju, momentálně jsem na cestě na letiště.
Že by mohlo být vše na dobré cestě, potvrzuje také zatím poslední příspěvek na Facebooku Daniela Pekárka, kde vložil svou fotografii s tímto vzkazem: „Ještě nejsem doma, buďte trpěliví, stejně jako já. Zatím žiju, momentálně jsem na cestě na letiště.“ Od té doby jeho přátelé a rodina čekají na další zprávu.
Ne všichni mu ovšem vyjádřili na sociálních sítích podporu, podle Danielových rodičů se našli i tací, kteří mu přejí smrt.
„Často se dočítáme nenávistné věci. Že si za to Dan může sám, ať tam raději chcípne a nevozí virus sem. Mrzí nás to, syn tam přece nejel pašovat drogy, ale studovat!“ popisuje své negativní zkušenosti z diskuzí Josef Pekárek.
Fotogalerie |
