Když se řekne chlebová pochoutka, řada pamětníků se začne usmívat a vzpomínat na doby (ne)dávno minulé. Pomineme-li fakt, že když se něco v receptu nazývá pochoutka, nemusí to ve výsledku chutnat, bývala chlebová pochoutka nedostižným hitem prázdných kapes a špajzů na vysokoškolských kolejích i častým aktérem mnoha vtipů a humorných situací.
Mnohoslibný název skýtal tlustou skývu chleba vloženou mezi tenčí plátky chleba. „Tlustý krajíc chleba mezi dvěma tenkými jako typické jídlo českých studentů VŠ,“ vysvětluje dnes již legendární pokrm web Čeština 2.0.
Chlebová „trojkombinace“ dnes vyvolává blahosklonné pousmání, což neznamená, že je třeba se staršímu pečivu vysmívat a lámat nad ním hůl. Pokud není archivní a nehostí mikroorganismy různých barev a „národností“, směle s ním do kuchyně!
Klasická šumava, která už není tak křupavá, abyste se kvůli ní vraceli před půl zeměkoule, je skvělá na topinky nebo chleby ve vajíčku. Ty milovníci oldschoolových fastfoodů znají také jako smaženky. Po probdělé noci (anebo před ní) ideální vzpruha, jen pozor na oblohu v podobě cibule, hořčice nebo jiných aromatických surovin.
Když už jsme u těch bujarých nocí, které často začínají slovy „Jdu na jedno“, chléb se skvěle hodí i na zahuštění polévek, omáček a gulášů, včetně toho z piva a k pivu.
Z tvrdšího chleba můžete prostým usušením, upečením nebo osmažením získat na stole velmi ceněné krutony. Fakt, že jsou tvrdší než ty z bílého pečiva, ocení všichni, kdo nemají rádi rozmočenou housku v polévce. Hodí se třeba do česnečky nebo cibulačky.
V originále se sice používá italský chléb, do salátu panzanella ale můžete využít i krutony z pečiva českého původu. Než je smícháte s rajčaty, okurkou, cibulí, paprikami a zalijete je octem a olivovým olejem, je lepší je opéct, aby v osvěžujícím pokrmu vydržely delší dobu křupavé.
Hodí se i do zapékaných jídel, kde nahradí těstoviny, brambory nebo rýži. Vězte, že i žemlovka naslano skvěle funguje, zvláště v doprovodu zeleniny, sýrů nebo bešamelu.
Starší pečivo se hodí i na výrobu v Česku (a jinde na světě) tolik oblíbené strouhanky, která je základem ještě oblíbenějšího trojobalu. Ideální je z den dva starého pečiva. Jen pozor na „tukáče“ nebo housky tvrdé jako kámen. Strouhanka nasákne olej a ostatní tekutiny jako houba, snad ještě ochotněji než lilek, který je „mistrem nasákavosti“.
Oblíbenou přísadu sekané, karbanátků a dalších variací mletého masa lze ochutit bylinkami, muškátovým oříškem nebo citronovou kůrou.
S přebytky můžete do mrazáku, pokud jste ve strouhance neobalovali syrové maso, ryby nebo jiné „rizikové“ delikatesy.
Obohacená strouhanka (upotřebíte i zbytek sýra nebo ořechů) se hodí na všechna zapékaná jídla. Osmažená na másle nebo oleji se hodí na vařený chřest, brokolici nebo květák, stejně jako na bramborové šišky či špagety.
Právě na nich na italském jihu kdysi v kuchyni chudých suplovala drahý a nedostupný parmazán a další druhy sýra. Posypat lze i ryby nebo maso, stejně jako třeba uzeniny.
Strouhankou z nesoleného pečiva (nesypaného třeba kmínem) je samozřejmě možné sypat i sladká jídla, v takovém případě jí prospěje osmažení na másle i rozpuštěné máslo k podávání.
Zahustí i příliš řídké náplně do buchet nebo závinů, zkrotí i příliš šťavnatá jablka ve štrúdlu.
Fotogalerie |