„Ve zprávách se dočtete, že zemřela žena z domova pro seniory, ročník 1928, která trpěla jinými vážnými chornickými onemocněními. Představíte si nejspíš nemohoucí stařenku, která se možná ani sama neobslouží, a pustíte to z hlavy,“ informovala na sociální síti Helena Procházková v souvislosti s obětí koronaviru z domova seniorů v pražské Michli.
„Rozhodla jsem se tady babičce věnovat krátkou vzpomínku. Byla neuvěřitelně silná, pracovitá a inspirativní žena, do poslední chvíle plná života. Kdybyste ji potkali na procházce u Botiče, kam chodila téměř každý den, dokud to bylo ještě povolené, hádali byste jí určitě minimálně o deset let méně. Chodila vždy upravená, vlasy načesané a ještě v neděli nám posílala videovzkaz, že se má dobře a je zdravá. Moc jí to slušelo,“ rozpovídala se vnučka zemřelé seniorky (†91).
„Ještě ve svých devadesáti letech žili s dědou v domě se zahradou, na které pěstovali ovoce a zeleninu pro celou rodinu. Pamatuji si, jak jsme si vždy v létě volali, kolik už mají zavařených okurek a kečupů a že to bylo ještě nedávno i přes sto zavařovaček,“ říká Procházková, která své milované babičce věnovala krásnou vzpomínku ve formě zveřejnění části jejího životního příběhu.
„A nejen to, babička byla taky výborná kuchařka a její domov byl vždy čistý, hřejivý a útulný. Naučila mě péct buchty i kremrole, ale i dávat na stůl vázu s kytkou a muškáty do oken. A o rady na zahrádku jsem jí volala ještě začátkem března a plánovaly jsme, jak tady spolu budeme sázet brambory,“ dodává vnučka ženy, která až do konce svého života neztrácela optimismus a nezdolnou energii.
„Narodila se 8. 8. 1928 a stala se osmou obětí koronaviru u nás. Říkala jsem si, že by bylo úžasné, kdyby něco z její jedinečné osobnosti mohlo zářit světem dál, a přemýšlela jsem, co ji pro mě vystihuje. Určitě jsem ji vždy obdivovala právě za to, jaký dokázala vytvořit útulný domov a že o něj nepřestala nikdy pečovat,“ říká paní Helena se slzami v očích.
Svou babičkou loni v březnu během procházky kolem Botiče vyzpovídala a na své stránky umístila krátký rozhovor. V něm dáma, která se dožila úctyhodného věku, mluví mimo jiné o tom, jak se žilo v na vesnici, když byla ještě dítě.
„Jedlo se to, co se vypěstovalo na zahrádce a maso z chovných zvířat. Hodně jsme jedli králíky. Asi jednou týdně jsme chodili pro maso do místního řeznictví, zbytek týdne jsme jedli naše vlastní,“ zavzpomínala seniorka na doby dávno minulé, kdy bylo všechno ještě bio.
„Dělaly se zabíjačky a maso se pak upeklo, zalilo sádlem a uložilo do sklepa, kde vydrželo poměrně dlouho. Hodně jsme také udili. Vejce se nakládala a také vydržela dlouho. Zelenina se zavařovala,“ doplnila babičky Heleny Procházkové, která poslední chvíle svého života strávila v domově seniorů v pražské Michli.
Fotogalerie |
60
26
21
20
19
18
