Z některých mediálních prohlášení lze zároveň vyčíst, že Zdeněk Hřib má tendenci náročnost svojí budoucí role bagatelizovat, například když tvrdí, že správa hlavního města není těžší než oblast zdravotnictví. Od člověka, který vstoupil do Pirátské strany teprve na jaře 2017 a příliš známý není ani ve své současné partaji, se jedná o poněkud odvážné tvrzení.
Pokud nechce Zdeněk Hřib dopadnout hůře než Adriana Krnáčová, pak musí sobě i veřejnosti natvrdo přiznat, že správa metropole, prošpikovaná sítí nejrůznějších a protichůdných lobbistických zájmů, je mnohem náročnější než řešení oblasti zdravotnictví. O to důležitější pro něho bude správně odhadnout své síly a vyjednávací schopnosti.
Od Hřiba je v této souvislosti například netaktické hovořit o tom, že ANO a ODS představují opoziční koalici neschopných a všehoschopných, co si v Praze na sebe jaksi zbyli.
Proměnlivá pražská politika může poměrně brzy Hřiba přitlačit ke zdi a i s hlasy těchto stran je do budoucna potřeba uvažovat.
Líbivé prohlášení, ale žádný plán
Na tiskové konferenci představila nová vláda nad magistrátem programové prohlášení, které voličům mělo vyslat poselství o tom, co chce koalice v nadcházejícím období dělat. Problém je v tom, že se jedná právě především jen o obecný souhrn líbivých tezí – kompilát toho, co strany slibovaly ve svých programech.
Má-li skutečně dojít k tomu, co si prohlášení dává za cíl v samotném úvodu, totiž „dohnat zpoždění, které za poslední léta Praha nabrala v oblasti dopravy, bydlení, kvalitního městského prostředí a využití moderních technologií“, pak mu chybí konkrétní věcný a hlavně časový plán aktivit a kroků, které chce vzniklá koalice v nadcházejících čtyřech letech stihnout.
Jestliže nastupující pirátský primátor Prahy Zdeněk Hřib považuje za hlavní prioritu začínajícího volebního období stavbu metra D a během čtyř let chce zahájit jeho výstavbu, proč jsou mu v programovém prohlášení věnovány pouhé dva řádky? Pokud se má v závěru volebního období skutečně začít stavět, pak tomu musí předcházet řada důležitých jednotlivostí, o které se pokoušela už dosavadní koalice.
O těchto krocích bohužel programové prohlášení neříká nic a podobně je tomu u mnoha dalších podstatných agend.
Nemá-li Praha zabřednout do politického alibismu a přešlapování, pak podrobný plán s konkrétními jasně definovanými výstupy a termíny prostě potřebuje. Proklamace, že tři subjekty, které se dohodly na společné vládě nad Prahou, „sdílejí společný program a tvoří jeden tým“, pro úspěch a výsledky, které Pražané pocítí, asi stačit nebude.
O tom, že programové priority stále plavou poněkud na vodě, svědčí i prohlášení nového primátora po tiskové konferenci, kdy přiznal, že jednotliví radní teprve představí, čeho chtějí dosáhnout.
Jinak řečeno: Práce na programovém plánu teprve začne.
Personální anomálie a politický alibismus
Kromě vágního programu nelze ignorovat ani svéráznou personální anomálii, kdy kromě Hřiba nebudou členy nové rady města lídři dvou dalších koaličních uskupení. Čižinský a Pospíšil obratně využili situace okolo kritiky kumulace funkcí a z nové rady prostě takticky vycouvali. Za sebe potom dodali náhradníky, jejich slovy „odborníky“. Politickou i právní odpovědnost však nemají nést tzv. odborníci, ale konkrétní politici, kteří nalákali voliče na vlastní sliby.
Správa hlavního města je příliš náročná i zavazující na to, aby politickou odpovědnost měli suplovat tzv. odborníci. Zde prostě Pospíšil a Čižinský jednali v duchu politického alibismu podle hesla: bližší košile než kabát. Jejich stávající funkce jsou pohodlněji zvládnutelné než poněkud nekomfortní pozice v radě hlavního města, na které je kvůli problémům, které celá Praha řeší, daleko více vidět.
Svým krokem však Hřibovu pozici ještě více ztížili.
Poněkud pokrytecky pak působí zdůvodnění, že například Jiří Pospíšil bude působit jako spojka mezi Prahou a Bruselem, kde bude hájit její zájmy. Praha jako sedmý nejbohatší region v EU v éře stále rostoucího přílivu turistů speciální bruselskou spojku nepotřebuje, zato potřebuje zodpovědné lídry, kteří budou řešit spoustu vnitřních problémů, s nimiž jí Brusel nepomůže.
Zdeněk Hřib bude mít velice nesnadnou úlohu vyplývající i z toho, že je u valné části veřejnosti téměř neznámý a touha vykoupat ho ve vlastní politické nezkušenosti bude z mnoha stran nepochybně silná. Právě proto měli Piráti zřejmě trvat na tom, aby programové prohlášení bylo před zveřejněním daleko konkrétnější a aby se oba další lídři stali členy rady a tím jasně deklarovali svoji politickou odpovědnost.
Představa, že bez Pospíšila a Čižinského v radě Piráti svoje koaliční partnery uválí nebo dokonce převezou, je poněkud iluzorní. Klasický politický bonmot o stupňování politického nepřítele bude platit i zde. Situace, kdy lídři dvou koaličních uskupení nebudou ve vedení magistrátu, bude pro nového primátora naopak horší, než kdyby v ní byli.
V případě problémů mohou hlavní zástupci Prahy sobě a Spojených sil vystoupit ze zákulisí a tvářit se, že za nic nenesou přímou odpovědnost.
Politický turista Pospíšil i aktivista Čižinský, který si svoje „doma“ obhájil v Praze 7, tak nadále mohou režírovat celé koaliční aranžmá a „za bukem“ čekat na chyby i novou příležitost.
Pokud Zdeněk Hřib zjistí, že věcí, na které není připraven a sám na ně nestačí, je příliš mnoho, pak může dopadnout jako onen pověstný kůl v plotě. Koaliční konkurencí dodaní odborníci mu nepomohou – na útěk dvou mazáků před odpovědností doplatí sám.
Fotogalerie |
