Tak začíná virální video spisovatelky a influencerky Markéty Lukáškové. Přiznám se, že mě na něm nezaujala ani tak kritika fungování Úřadu vlády nebo přesouvání agendy expertů a neziskových organizací pod jednotlivá ministerstva. To je naprosto legitimní politická debata a každý má právo ji vést. Mnohem víc ale zaujal samotný způsob, jakým se Lukášková rozhodla představit Tünde Barthu, kterou kritizuje, a v tom spočívá problém, jenž daleko přesahuje jednu konkrétní kauzu.

Je to velmi dobře známá metoda lidí s velkým dosahem na sociálních sítích. Nezačnou tím, co dotyčný skutečně udělal nebo neudělal a nezačnou fakty. Nejdřív z něj vytvoří karikaturu, směšnou nebo podezřelou figurku, kterou publikum přestane brát jako plnohodnotného člověka. Říkejme tomu klidně dehumanizace. Tihle lidé, tedy nyní konkrétně Lukášková, z těch, koho si vzali jako cíl, nejdřív udělají „nějakou ženskou“, cizince, bláznivého věřícího či obyčejnou nulu a až potom začnou řešit obsah. Nejprve je třeba nastavit emoční rámec, protože všechno další už poslouchá úplně jinak.

Markéta Lukášková nezačíná například slovy: Vedoucí Úřadu vlády přesunula agendu expertů a neziskových organizací a teď si řekneme, proč je to špatně. Začne tím, že je to věřící Slovenka s maďarskými kořeny. Jakou souvislost má její národnost s výkonem funkce? Jak souvisí její víra s reorganizací státní správy? Jak její maďarské kořeny ovlivňují chod Úřadu vlády? Nijak.

Tünde Bartha na Úřadu vlády doprovází prezidenta Petra Pavla

To pro Lukáškovou samozřejmě není podstatné, podstatné je vyvolat apriori negativní obraz. Pak se stane přesně to, co se děje pod podobnými příspěvky pravidelně, komentující převezmou nastavený tón a začnou přitvrzovat, začnou řešit původ, vzhled, pohlaví nebo víru. Přidávají další urážky, další nálepky a další nenávist a ten, kdo ten rámec nastavil, v tomto případě Lukášková, už mezitím jen sbírá lajky a sdílení.

Tünde Bartha je bezpochyby vlivnou ženou české politiky a není na tom nic tajného a pro některé ani nic překvapivého. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, s Andrejem Babišem spolupracuje už od jeho působení na ministerstvu financí, vedla jeho kabinet a dnes stojí v čele Úřadu vlády. Ano, je pravou rukou premiéra a sám Andrej Babiš opakovaně říká, že spolu tráví nejvíce pracovního času. To všechno jsou legitimní informace a naprosto relevantní témata k veřejné diskusi.

Ale proč je pro hodnocení práce šéfky Úřadu vlády důležité, že je věřící Slovenka s maďarskými kořeny? Podobnou nacionalistickou zkratku jsem už v minulosti zaznamenal u Petra Michopulose v podcastu Kecy a politika. Teď s ní pracuje i Lukášková a přidává ještě náboženskou identitu a navíc vyslovenou tónem, jako by už samotná víra měla být důvodem k podezření.

Markéta Lukášková se ráda pohybuje ve světě feminismu, společenských témat a podcastových debat o tom, jak jsou ženy pod drobnohledem, jak čelí předsudkům a proč jich ve vrcholných funkcích není dost. Ona sama pak zapne kameru a během několika vteřin předvede ukázkový mechanismus, proti němuž se jindy horlivě vymezuje. Nejdřív národnost. Pak víra. Pak nenápadné podsunutí, že vlastně není úplně jasné, proč tahle ženská má takový vliv. Odbornost? Vzdělání? Kariéra? Dvacet let zkušeností? To všechno může počkat. Hlavně že je to věřící Slovenka s maďarskými kořeny.

Její video, které začíná slovy: „Seznamte se s Tünde Barthou,“ evokuje navíc situaci, že Lukášková objevila nějakého tajného společníka ukrytého v kryptách Strakovky, který ve své funkci nemá co dělat a ona to teď pro společnost napraví. Navíc dodává, že nebyla „nikým volena“. To nebyli ani předchozí vedoucí úřadu vlády. To byli muži, ale to Lukáškovou nechávalo chladnou, asi si svoje nikým nevolené místo podle ní na rozdíl od „věřící Slovenky s maďarskými kořeny“ zasloužili.

Podobné zkratky jsou jedním z nejčastějších důvodů, proč ženy samy říkají, že do vysoké politiky nebo vrcholového managementu nechtějí. Neustále totiž musí dokazovat, že nejsou jen „něčí sekretářka“, „něčí kamarádka“, „něčí manželka“ nebo „ta ženská odvedle“. A když už se tam dostanou, začne se řešit jejich vzhled, původ nebo rodinný život místo práce.

Možná by Markétě Lukáškové prospěla delší káva s Markétou Pekarovou Adamovou. Nebo s Alenou Schillerovou, která vedla ministerstvo financí a byla místopředsedkyní vlády. Jedna i druhá si zažily tolik osobních útoků, že by o tom mohly napsat vlastní příručku. Aleně Schillerové se roky neříká ministryně ani politička. Pro část internetu je to prostě „Alenka“, „hranolka“ a další infantilní přezdívky. Pavel Novotný z ODS, který šel sedět, protože v 45 letech nezvládal fungování ve společnosti, dokonce Schillerové založil hashtag, který tady ani nebudu opakovat.

Proti tomuhle by přece měl moderní feminismus samozřejmě bojovat, ale neděje se tak, pokud dotyčná žena pracuje pro Andreje Babiše. To je pak z ní pouze rekvizita do virálního videa určená k arogantnímu honění lajků a svého ega.

Koukalová & Konečný: Richterovou rozbrečela bláznivá ženská z Facebooku, ale Olgo, co bude až...?

Petr Konečný

Ještě jedna věc. Video Markéty Lukáškové ukázkově vyvolávající ponížení sdílela Olga Richterová, politička, která sama opakovaně upozorňovala na nenávistné útoky vůči své osobě a která kvůli některým z nich hledala ochranu i u soudu, kde během stání plakala. Najednou jí nevadí video, které jinou ženu rámuje přes její původ, víru a identitu ještě předtím, než zazní jediný věcný argument. Kdyby někdo stejným způsobem představil její stranickou kolegyni Kateřinu Demetrašvili jako „Ukrajinku s gruzínskými kořeny a s obrovským křížem na krku“, nejspíš by se zcela oprávněně ozvala.

Tady tomu ale veřejně tleská. Asi proto, že terčem není ta správná žena, viďte?

Fotogalerie 8 fotografií