Rýsující se vládní sestava potvrzuje, že Petr Fiala nebude příliš silný premiér. Jeho mateřská ODS není v superkoalici jednoznačným hegemonem, v rámci vlastní strany navíc musí balancovat mezi několika zájmovými křídly. Prozíravé není ani to, že mezi osmnácti ministerstvy mají vzniknout tři zcela zbytečná. Ministerstva bez portfeje nepřinesla nikdy nic hmatatelně úspěšného a slouží spíše jako nástroje k uspokojení koaličních stran.
V situaci, kdy jsou občané varováni utahováním opasků, Petr Fiala prohlašuje, že pokud se podaří dosáhnout úspor ve fungování státu a snížení počtu úředníků, bude nakonec peněz dost. Iluze, která se stane realitou velmi těžko za celé volební období, natož hned v prvním roce vládnutí.
Pokud se koalice Spolu a její lídr Petr Fiala zaštiťovali změnou, mělo by tomu odpovídat i personální složení vlády. To však nepůsobí příliš přesvědčivě. Fiala a jeho spojenci ve straně mohou stokrát opakovat, že stará ODS nehrozí, ale personální kroky nového premiéra svědčí spíše o opaku. Pokud stará ODS neexistuje, nová je personálně poněkud vyprázdněná, když do klíčových funkcí nominuje tváře, jako je Zbyněk Stanjura, Jana Černochová, Pavel Blažek nebo Marek Benda. Místo změny jsme zatím svědky krkolomného kompromisu a rozdávání funkcí pro všechny, kdo do rozjetého vládního vlaku naskočili.