V uplynulých dnech jsme viděli starého známého Zemana: dobře naladěného, pohotového, lehce ironického a odhodlaného zasahovat do běhu politických událostí. V televizním rozhovoru zaznělo i docela zásadní prohlášení k personálnímu obsazení nové vlády: prezident se nechal jasně slyšet, že jeden kandidát z jeho pohledu nesplňuje předpoklady pro výkon ministerské funkce z mnoha důvodů.
„Budu tak tolerantní, že své veto vztáhnu jen k jediné osobě, ale přes to nepojede vlak,“ prohlásil Zeman.
Je téměř jisté, že oním kandidátem, proti kterému má prezident výhrady, je Jan Lipavský z Pirátské strany. Petra Fialu čekají další horké chvíle, kdy bude muset Piráty přesvědčit k výměně Jana Lipavského za jiného kandidáta.
Názory Lipavského na zahraničně politická témata, v nichž se s prezidentem Milošem Zemanem neshoduje, představují pouze jeden z důvodů. Další problémy a třecí plochy jsou i jinde. Ve funkci ministra zahraničí by měl být konsensuální člověk a diplomat, který zvládne usmiřovat konflikty a různé zájmy. Šermování ostrými výroky se na tuto ministerskou roli příliš nehodí. Pirát Jan Lipavský v uplynulých dnech ukázal, že se jako diplomat nechová.
Miloš Zeman ze svých nároků neustupuje a už vůbec nerad neprohrává.
Lipavský ještě nebyl ani oficiálně nominován a už se v několika situacích choval spíše jako slon v porcelánu. Jeho výroky například k personálním otázkám v diplomatické službě byly netaktické a předčasné. Na Lipavském je znát, že diplomatem nebyl a v diplomacii se dlouhodobě nepohyboval.
