Komentář: Jak dopadnou eurovolby? Trpaslíci, pirátská bárka vs. vysavač Babiš

Jisté je, že výsledky eurovoleb budou mít tentokrát na další vývoj výraznější dopad než kdykoliv předtím. Všichni mají o co hrát a pro některé mohou výsledky představovat začátek politického konce. Volební účast ovlivní konečnou podobou výsledků a může přinést nejedno překvapení.

Ve vzduchu visí otázka další existence hned několika tradičních stran, volby mohou ovlivnit podobu koalice v metropoli a v krajním případě zamávat i s postojem ČSSD a KSČM ve vztahu ke stávající vládě. Zejména Andrej Babiš potřebuje v posledním týdnu zmobilizovat všechny své potenciální voliče.

V dobré formě i výchozím postavení se nachází hnutí ANO. Jednoduše, ale účinně pojatá a opět skvěle načasovaná kampaň se svým leitmotivem trefila do uvažování většinového voliče. Andrej Babiš si zřejmě opět kráčí pro další vítězství, otázkou spíš je, jak výrazné toto vítězství bude. Předseda vlády správně pochopil, že fráze o „lepší Evropě“ či „agentech Evropy“ nejsou to, na co by český volič příliš slyšel. V nadcházejících volbách jde o „Česko v rámci Evropy“, respektive „Česko uvnitř EU“.

Navíc se premiérovi opět podařilo převzít klíčová témata, jako je dvojí kvalita potravin nebo ochrana dětí před digitálními šmejdy, ostatním stranám. Jenomže je zde i možný kámen úrazu. Babišovi by se mohlo vymstít, že poměrně velká část jeho voličů má evropské volby „na háku“.

Předseda vlády a hnutí ANO tedy v posledním týdnu potřebuje maximálně zmobilizovat potenciální voliče, aby k volbám vůbec přišli. Případní „gaučáci“, jinak příznivci ANO, mohou celkem zásadně ovlivnit podobu konečných výsledků.

V revíru trpaslíků řádí „vysavač“ Babiš

KSČM i ČSSD budou moci děkovat osudu a odměnit všechny své voliče speciálním dárkem, pokud je jejich věrní ještě vezmou na milost a udrží je v Evropském parlamentu alespoň s minimálním zastoupením. Komunisté se před volbami poměrně netakticky pustili do vyhroceného sporu s Okamurovou SPD a ČSSD zopakovala personální malér, tentokrát v souvislosti s odstoupením ministra kultury Antonína Staňka. Hájit nepříliš populárního ministra před televizními kamerami a tři dny nato dopustit jeho teatrální odchod si voliči mohou vyložit jako selhání.

Komunisté i sociální demokraté se tedy v koncovce kampaně mohou pokusit zmobilizovat své příznivce a modlit se, zda jim „vysavač“ Babiš neodláká ty poslední, co ještě zbyli. Pokud by následovala další porážka, revolta vnitřních nespokojenců v obou partajích nepochybně nabere na síle a nelze vyloučit personální zemětřesení.

Příliš dobré vyhlídky nestojí ani před KDU-ČSL. Straně se sice podařilo vyměnit předsedu a svými billboardy vytapetovat snad všechna česká nádraží, průzkumy ale nenaznačují, že by to něčemu pomohlo. Spíš než o „lepší Evropě“ by lidovcům slušelo snít třeba o Evropě křesťanské.

Prakticky bez šance jsou mentorsky pojaté projekty typu Teličkova Hlasu nebo Štětinova projektu Evropa společně. Voličům političtí odpadlíci tradičně nevoní. A pokud se k tomu přidají neuchopitelná hesla, na neúspěch je předem zaděláno.

I volič, který se o politiku téměř nezajímá, chápe, že současná Evropa, ať se to někomu líbí, nebo ne, je názorově a zájmově rozdělená a hledání společného jmenovatele na řešení klíčových problémů je stále obtížnější. Rozhodují složitá vyjednávání a schopnost prosadit se v konkurenci národních států.

Skončí pirátská bárka na mělčině?

Překvapením by bylo pirátské vítězství. Pokud by k němu došlo, tak především díky hlasům z Prahy a velkých měst. Jednalo by se o signál, že pirátský experiment má u voličů zatím podporu. Zároveň by Piráty motivoval v tom, že politika věčného stěžování v Bruselu nese svoje ovoce.

Co ale může zafungovat v eurovolbách, nebude fungovat v těch domácích, zde může pirátská bárka brzy skončit na mělčině. Piráti budou muset zároveň – dřív nebo později – na centrální úrovni vystoupit z pohodlné role věčných kritiků a přiznat, s kým by byli schopni reálně vládnout, zda s ANO, nebo s ODS.

Pirátští voliči jsou navíc poměrně nedisciplinovaní a nevyzpytatelní, část z nich může nakonec přeběhnout k TOP 09 a STAN, možná i k ODS. Nicméně druhé nebo třetí místo pro Piráty se nyní zdá být téměř jisté.

ODS chce být slyšet, ale může ostrouhat

ODS v čele s Petrem Fialou bojuje o důvěru pravicových voličů. Evropské volby budou lakmusovým papírem, zda pravicoví voliči vyčkávají, s čím přijde vyloučený Václav Kalus junior, nebo zda zvolená Fialova taktika svírání nůžek a vytlačování vyhraněnějších názorů ponese ovoce.

ODS se v evropském tažení rozhodla maximálně rozkročit. Jenomže její „chceme být slyšet“ je svým způsobem strašně málo na to, aby si volič tento slogan spojil s nějakou konkrétní reformou nebo tématem. Jádro skalních voličů ODS se sice vyznačuje poměrně silnou disciplínou, co s nimi ale udělá Fialova „srdíčková“ politika, která nemá žádné výraznější ambice, zato „chce být slyšet“, není vůbec jisté. Je klidně možné, že nezíská ani plánované minimum čtyř mandátů.

Eurovolby netáhnou, rozhodne mobilizace

Průzkumy naznačují, že eurovolby Čechy příliš nezajímají. Pokud k volbám dorazí skutečně jen pětina voličů, jak naznačují některá čísla, pak to bude celkem jasný signál, že Evropský parlament má v očích voličů přibližně stejnou prestiž jako český Senát. Přesto se hraje o hodně.

Výsledky ovlivní další kondici i choutky všech zúčastněných. Poražené bývalé těžké váhy i ambiciózní machři budou hledat viníky. Rozkolísat se může vláda nad českou metropolí a červené karty se mohou začít tasit i na vládní úrovni.