Dovolím si jeden fotbalový příměr. Včera jsme s Anglií prohráli 0:2. Ano, prohráli. Pavel Šulc šel už v prvním poločase ven a naši hráli skoro celý zápas v deseti. Přesto jsem z toho týmu pod Santim Deniou neměl špatný pocit. Viděl jsem chyby, viděl jsem, že Anglie je lepší, ale také jsem viděl nějakou hru. Nějakou myšlenku. Nějaké koule. Češi se nesesypali a člověk měl pocit, že trenér ví, co po nich chce.
U Martina Kupky vidím přesný opak. ODS prohrála sněmovní volby pod Petrem Fialou. Kupka po něm převzal mužstvo, jenže zatím hraje prakticky stejný fotbal. Stejná sestava, podobné fráze, podobná taktika a hlavně pořád stejný soupeř. Andrej Babiš.
Kupka se nás snaží přesvědčit, že je silný. Že se Babiše nebojí. Že ho porazí. Že ODS znovu vyhraje. Jenže čím častěji to říká, tím méně tomu věřím. Skutečně silný politik nám totiž nemusí každých deset minut vysvětlovat, že je silný. Je to na něm vidět. U Kupky je zatím vidět něco jiného. Nejistota. A ta je v politice smrtící.
Martin Kupka měl po převzetí ODS jednu obrovskou příležitost. Nemusel několik měsíců vůbec nic vyhrávat. Potřeboval jediné: prodat Martina Kupku. Ukázat nám, kdo vlastně je. Ne ministra dopravy z Fialovy vlády. Ne výmluvného pedagoga, kterého ODS pošle do televize, protože umí hezky mluvit. Ne Petra Fialu 2.0 s větším úsměvem. Měl ukázat sebe.
Měl si vzít čas. Jezdit po republice, ukázat humor, temperament, vlastní příběh, názory, slabosti, něco lidského. Nechat lidi, aby si k němu vytvořili vztah. Udělat ze sebe politický produkt. Přesně to umí například Jan Grolich se svou otřesnou písní Tý tý ty a taneční kreací. Ale v politice vždycky platilo, až ti začnou z kampaně krvácet oči, kampaň začíná fungovat. Nejdřív lidem prodáte člověka, teprve potom jim prodáváte jeho politickou strategii.
Přesně to nebylo vidět v pondělním Spotlightu Pavla Štrunce a Jakuba Kopřivy. Pro Kupku to nebyl dobrý rozhovor. Ne proto, že by nevěděl čísla nebo neuměl mluvit. Kupka mluvit umí možná až příliš dobře. Problém byl v tom, co bylo mezi těmi slovy. Ve chvíli, kdy přišla řeč na STAN, bylo najednou vidět, jak nepříjemné téma to pro něj je.
Je STAN soupeř ODS? Samozřejmě, že je. Politika není dětský tábor, kde můžete mít několik kamarádů a všichni dostanou diplom. STAN dnes loví ve vodách, ve kterých chce lovit ODS. Bere jí část voličů, v průzkumech ji předbíhá a na některých místech proti ní jde přímo ve volbách.
Ještě výrazněji to bylo vidět u Plzně. ODS tam obhajuje senátorský mandát Lumíra Aschenbrennera a STAN proti němu nasadil bývalého náčelníka generálního štábu Karla Řehku. Člověka se jménem, vysokou známostí a obrovským mediálním profilem. Z politika, který mohl mít relativně pohodlnou obhajobu, je najednou kandidát, který dostal proti sobě generála Řehku.
A to nejlepší? Podle samotného Kupky existovala dohoda, že STAN v Plzni vlastního kandidáta nenasadí. ODS přitom v Praze 1, kde končí Miroslava Němcová, vlastního kandidáta nestaví a podporuje kandidáta STAN. Jenže v Plzni STAN dohodu podle Kupkových slov nedodržel.
Když na to moderátoři zatlačili, Kupka zaváhal. Bylo vidět, že si to neužívá. Že hledá správnou formulaci. Nakonec se ptal, jestli má smysl brečet nebo se vztekat. Ne, nemá. Jenže otázka nestojí tak, jestli má Martin Kupka brečet. Otázka zní, jak je možné, že předseda ODS uzavře politickou dohodu a jeho partner mu pak proti obhajujícímu senátorovi postaví jednu z nejvýraznějších veřejných osobností posledních let.
Tohle není debata o brečení. Tohle je debata o autoritě.
A právě tady se dostávám k tomu, co je na Kupkově současné situaci nejnebezpečnější. Začíná mi ho být líto. A lítost je v politice skoro rozsudek smrti.
Milan Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí popisuje zvláštní sílu soucitu. Člověk, který trpí, může právě svým utrpením získat převahu nad tím silnějším. Jenže politika funguje jinak. Politika není manželství. Jakmile vám začne být líto předsedy velké politické strany, má problém.
Od předsedy ODS nechcete, aby vám ho bylo líto. Chcete mít pocit, že ví, co dělá. Že má situaci pod kontrolou. Že když proti němu stojí Babiš, Rakušan nebo kdokoliv další, tak ho neválcují okolnosti. Kupka ale zatím stále častěji vysvětluje. Vysvětluje průzkumy, vysvětluje STAN, vysvětluje Plzeň, vysvětluje, proč ODS zase bude silná a proč se Babiše nebojí.
Jenže čím víc politik vysvětluje, že není slabý, tím víc se veřejnost začne ptát, proč to vlastně musí vysvětlovat. A právě v tom je Babišův posměch pro Kupku tak ničivý. Babiš mu nemusí říkat: bojím se tě. Dělá přesný opak. Naznačuje mu: tvůj osud už je možná rozhodnutý, jen ty jsi poslední, kdo se to dozví. V politice je máloco ponižujícího víc.
Teď přijde skutečný test. Senátní volby. A pro Kupku budou důležitější, než se možná dnes zdá. Jestli ODS v Senátu tvrdě narazí, jestli se začne komplikovat pozice Miloše Vystrčila a jestli se současně potvrdí, že STAN občanské demokraty stabilně přeskočil, přijde otázka, které se dnes možná v ODS ještě všichni snaží vyhnout.
Je Martin Kupka vůbec muž, který má ODS dovést k příštím sněmovním volbám? A právě proto nad současným předsedou ODS visí mnohem nepříjemnější otázka než další průzkum veřejného mínění: Jak dlouho mu vlastní strana dovolí dokazovat, že se Babiš mýlí?
Fotogalerie |
14
18
15
10
7
17
