„Jsme malý novinářský startup,“ řekl Václav Moravec při představení svého projektu Moravec.cz v pavilonu Bohemia na pražském Výstavišti. Hned se přitom bránil i spekulacím o tom, kdo nový placený video web financuje.

„Kmotr projektu Mišo Kovačič je rok a půl napřed než jsme my, malý tým v holobytu Kongresového centra,“ řekl moderátor s odkazem na prostory, kde jeho tým sídlí. „Říkal mi: Nesmíš to všechno uspěchat, i tak to vypadá, že jsou za tebou oligarchové. Ne, nejsou. A stejně tak, jak už to také běhá veřejném prostoru, to nespouštím z toho, co jsem si nahrabal v České televizi,“ dodal Moravec.

Právě otázka financování je přitom po spuštění projektu jednou z nejzajímavějších. Moravec.cz není jen další rozhovorový kanál na kanále YouTube ani jednoduchý placený podcast. Od začátku slibuje pět pořadů, vlastní předplatné, technické řešení přes video platformu, postupně také aplikace a pravidelný publicistický provoz.

Veřejně známá čísla ukazují základní obrys. Projekt odstartoval 21. května 2026, má pět formátů, sedmičlenný základní tým, startovací cenu 199 korun měsíčně či 1990 korun ročně a podle veřejně dostupných informací míří zhruba na deset tisíc předplatitelů. A to je v dnešním mediálním prostoru velmi ambiciózní číslo. Zároveň zaznělo, že standardní provoz má potřebovat kolem jednoho milionu korun měsíčně.

Přesný rozpočet zveřejněn nebyl. Pokusili jsme se proto sestavit modelový odhad podle toho, co je vidět navenek: velikost týmu, počet pořadů, technické nároky, produkce, mzdy, nájmy, streaming, postprodukce a první marketing.

Už první týden nevypadá jako levný podcast

Moravec spustil hned několik formátů: rozhovor Jeden na jednoho, Kontexty, Populaci, Generaci a nedělní Poledne s Moravcem. Jen z veřejně dohledatelných stopáží prvních dílů vychází nejméně 196 minut publikovaného videa ještě před započtením samotné nedělní debaty. To je důležité číslo. Nejde o situaci, kdy jeden moderátor jednou týdně sedne před kameru a natočí rozhovor s hostem. Projekt od prvního týdne vyrábí širší video provoz s několika dramaturgickými linkami.

To je zásadní rozdíl proti levnějším tvůrcovským projektům na platformách Herohero nebo Forendors. Ty mohou stát na jedné tváři, jednoduchém studiu, jednom střihači a distribuci přes hotovou platformu. Moravec jde jinou cestou. Chce působit jako seriózní video publicistika a alespoň částečně navázat na televizní pocit, který si diváci spojují s Českou televizí.

A to stojí peníze.

Do nákladů se nepočítají jen kamery. Jsou tam lidé, rešerše, dramaturgie, produkce, zvaní hostů, střih, grafika, korekce, zvuk, světla, střihová pracoviště, hosting videa, platební brána, zákaznická podpora, marketing, právní a účetní servis. A také prostory.

Moravec projekt představil v pavilonu Bohemia na Výstavišti. Veřejný ceník tohoto prostoru dostupný není, cena se řeší poptávkou. U podobného eventového prostoru v Praze ale nejde čekat symbolickou částku. Samotný pronájem, technika, produkce akce, obsluha a případný catering mohou znamenat další desítky tisíc korun. Pokud šlo o reprezentativní launch, může být částka ještě vyšší.

Sedm lidí znamená statisíce měsíčně ještě před kamerami

Největší položkou podobného projektu obvykle není technika, ale lidé. Podle veřejně dostupných informací na platformě vedle Václava Moravce pracuje šéfka obsahu Hana Andělová, výkonný producent Tomáš Hodboď a redaktoři David Sebíň, Jakub Hříbek, Iva Melíšková a Lukáš Cigánek. Tedy sedmičlenný základní tým.

I kdyby šlo o úsporný provoz a část lidí neměla plné televizní mzdy, měsíční náklad na tým rychle roste. Pokud se počítá s hrubými mzdami, odvody a externími spolupracovníky, může jen základní tým vycházet na stovky tisíc korun měsíčně.

V modelu, který jsme sestavili, vychází nízký scénář nákladů na mzdy jádra týmu včetně odvodů na zhruba 380 tisíc korun měsíčně. Střední scénář počítá s 560 tisíci měsíčně. Vyšší scénář už s 850 tisíci. A to pořád nejsou všechny náklady. Vedle jádra týmu se musí zaplatit externí kamera, zvuk, postprodukce, grafika, případně další produkční dny, studio nebo odborné vstupy.

Právě tady se láme představa, že se Moravec.cz dá dlouhodobě provozovat jako levný internetový pořad. Jedna věc je spustit web a natočit první sérii dílů. Druhá věc je každý týden doručit několik formátů v kvalitě, která nebude působit jako amatérský stream.

„Malý novinářský startup“ tak může být přesný popis z hlediska vlastnické struktury a velikosti firmy. Z hlediska výroby obsahu je to ale spíš malá internetová televize.

Rozjezd pod milion? Ano, ale jen jako velmi úsporná varianta

Lidé z online produkce, se kterými jsme o projektu mluvili, se shodují v jedné věci: samotný start nemusel nutně stát astronomické peníze. Pokud se šetřilo, část techniky se půjčovala, studio se řešilo úsporně a tým jel v režimu začínající firmy, rozjezd se mohl pohybovat v nižších jednotkách milionů korun.

Moravec ostatně v Médiáři sám řekl, že projekt má stát na předplatném. Do začátku podle něj dal vlastní peníze on i Tomáš Hodboď. Produkčně jim zpočátku pomáhají kamarádi z FAMU a část techniky mají půjčenou.

To je podstatné. Start Moravec.cz tím nevypadá jako projekt, za kterým nutně sedí někdo s velkou šekovou knížkou. Spíš jako mediální pokus postavený na známém jméně, vlastních penězích, kontaktech z oboru, půjčené technice a víře, že se předplatné rozběhne dost rychle.

Moravec v rozhovoru popsal i dilema, které tým řešil před startem. Zda nejdřív spustit sbírku, nebo rovnou předplatné. Nakonec podle něj vyhrálo předplatné, aby se podpora netříštila. Do budoucna ale nevyloučil, že by projekt mohl nabízet další rozvojové cíle za konkrétní částky.

Jeden z odhadů mluví o částce kolem jednoho až dvou milionů korun. To jsou peníze, které by teoreticky šlo pokrýt z vlastních úspor, půjčky od partnera, rodiny nebo předprodaného ročního předplatného. Jinými slovy: není nutné kvůli tomu automaticky hledat tajného mecenáše.

Náš nízký model počítá se startovními investicemi kolem 880 tisíc korun. Do toho spadá základní technika, zázemí, software, scéna a spuštění platformy. Střední odhad vychází na 1,91 milionu. V nákladnější variantě, kde se projekt od začátku snaží víc připomínat televizi, se startovní investice mohou blížit pěti milionům.

Rozdíl je hlavně v tom, co projekt koupil a co si jen pronajímá. Pod milion se dá dostat, pokud se šetří na technických rezervách, část vybavení se půjčuje, některé aplikace se odsouvají a produkce drží přísnou dietu.

Jenže startovní balík není hlavní test. Ten začíná ve chvíli, kdy se musí každý týden znovu natáčet, stříhat, publikovat, zvát hosty a platit lidi.

Ve středním odhadu vychází měsíční provoz Moravec.cz zhruba na milion korun. V úspornější variantě může jít asi o 625 tisíc měsíčně. Ve chvíli, kdy by se projekt začal chovat víc jako malá televize, může se měsíční provoz dostat přes dva miliony.

Za první rok tak model ukazuje široké rozpětí: od zhruba osmi milionů korun v úsporné variantě po víc než třicet milionů v nákladném provozu. Nejpravděpodobnější se ale zdá být střed: projekt, který není přepálená televize, ale taky není levný podcast.

Náš nízký scénář počítá se startovními investicemi, tedy technikou, zázemím, softwarem, scénou a základním spuštěním platformy, kolem 880 tisíc korun. Střední scénář vychází na 1,91 milionu korun. Vysoký scénář, kde už se projekt od začátku snaží víc připomínat „mini televizi“, vychází na 4,74 milionu korun.

Rozdíl mezi těmito scénáři je hlavně v tom, kolik věcí projekt koupil a kolik si jen pronajímá. Pod milion se dá dostat jen tehdy, když se šetří na redundanci, část techniky se půjčuje, televizní aplikace se odsouvají a produkce zůstává velmi disciplinovaná.

Jenže startovní investice nejsou to hlavní. Problém začíná v provozu.

Jeden milion měsíčně není přestřelený odhad

Ve středním scénáři nám měsíční provoz Moravec.cz vychází na 1,055 milionu korun. To odpovídá veřejně zmiňované částce, že standardní provoz potřebuje zhruba milion korun měsíčně.

Co se do toho vejde? Přibližně 560 tisíc korun na mzdy jádra týmu včetně odvodů, 170 tisíc na externí produkci, kameru, zvuk a postprodukci, 110 tisíc na kanceláře, studio a energie, 55 tisíc na video platformu, hosting a údržbu aplikací, 70 tisíc na marketing a další desítky tisíc na právní, účetní a provozní náklady.

Nízký scénář vychází na 625 tisíc korun měsíčně. Vysoký scénář na 2,13 milionu korun měsíčně.

To rozpětí je široké, ale logické. Pokud Moravec.cz zůstane úsporným webovým projektem s několika pevnými sety a omezeným terénem, může se držet níž. Pokud začne naplňovat televizní ambici ve větším měřítku, tedy více lokací, náročnější scéna, více externích natáčecích dní, více lidí a větší marketing, rozpočet vyskočí rychle.

Za první rok tak model vychází následovně: nízký scénář kolem 8,38 milionu korun včetně startovních investic, střední scénář 14,57 milionu korun a vysoký scénář 30,3 milionu korun.

To je důvod, proč tvrzení „rozjezd mohl stát milion“ může být pravdivé, ale zároveň zavádějící. Samotný start se do milionu vejít mohl. První měsíce provozu už sotva.

Deset tisíc předplatitelů jako hranice přežití

Moravec.cz stojí na předplatném. Zaváděcí cena je 199 korun měsíčně nebo 1990 korun ročně. Při deseti tisících předplatitelů by hrubé roční tržby podle modelu mohly dosáhnout zhruba 21,5 milionu korun. Po odečtení DPH a platebního zpracování by šlo přibližně o 17,2 milionu korun čistých tržeb.

To by stačilo na nízký i střední scénář. Nestačilo by to ale na vysokou variantu, ve které by se projekt choval jako nákladnější internetová televize.

Jinými slovy: deset tisíc předplatitelů není žádná symbolická meta pro tiskovou zprávu. Je to hranice, která může rozhodnout, jestli projekt získá klid na první rok. Pokud by se Moravec.cz pohyboval kolem milionu korun měsíčně, ekonomická soběstačnost by podle modelu mohla začínat někde kolem sedmi až devíti tisíc platících uživatelů. Pokud by náklady vyskočily, bylo by potřeba výrazně víc.

A tady se ukazuje riziko celé sázky. Moravec nejde cestou postupného crowdfundingu, kde by nejdřív vybral peníze a podle nich nastavil rozsah. Spustil hotový produkt a teď potřebuje, aby mu publikum rychle potvrdilo, že je ochotné platit za seriózní publicistiku ve stylu, který připomíná veřejnoprávní televizi.

Václav chce vzdělávat. Jenže za to se platí hůř

Formát Generace navazuje na styl, který diváci znají z pořadu Focus Václava Moravce. Delší debata, expertní hosté, širší souvislosti, akademičtější tón a snaha publikum spíš vzdělávat než bavit.

Takové pořady jsou náročné na přípravu, hosty, dramaturgii i výrobu. A zároveň zužují publikum. Edukativní publicistika dobře sedí do veřejnoprávní televize, kde ji platí všichni. V předplatitelském modelu ji ale musí dobrovolně zaplatit jen ti, kteří o ni opravdu stojí.

Tady je vidět rozdíl proti jiným placeným projektům. I DVTV se po čase odklonilo od čistě politických rozhovorů a začalo brát mnohem širší spektrum témat. Celebrity, popkulturu, vztahové kauzy, příběhy ze sociálních sítí i věci, které dřív patřily spíš na lifestyle weby. Ne proto, že by to byla vysoká žurnalistika, ale protože to má dosah.

Moravec chce podle všeho zůstat jinde. Nechce být internetový bulvár. Nechce jet jen to, co zrovna frčí na sítích. Chce působit seriózně, kultivovaně a veřejnoprávně. Chce si zvát lidi s institucionální váhou a vést debaty, které mají mít přesah.

To může být značka. Ale taky past.

Pokud si bude zvát stále podobné hosty a s nimi publikum hlavně vychovávat, může rychle narazit na otázku, kolik lidí si dobrovolně zaplatí něco, co působí jako menší a dražší verze České televize.

Moravec má silnou výhodu. Lidé ho znají. Pro část publika je symbolem seriózní debaty a světa, kde se hostům neskáče jen po titulcích ze sociálních sítí. To je kapitál, který se nedá koupit přes noc.

Má ale i slabinu. Jeho styl vznikl ve veřejnoprávní televizi. V prostředí, kde se pořady nemusí každý měsíc obhajovat počtem předplatitelů. Kde i dražší a užší formát dává smysl, protože veřejná služba není totéž co placený klub.

Nejdražší je pokus přesvědčit lidi, aby si dobrovolně platili něco, co byli roky zvyklí dostávat z České televize.

Fotogalerie 10 fotografií