Pane Janečku, nemůžu začít jinak: Co říkáte na výsledek prezidentských voleb?
V rámci možností to dopadlo dobře, protože ta druhá varianta by byla katastrofa. Takže řekněme, že ten nepříliš dobrý výsledek je nakonec lepší.
Petr Pavel se do prezidentování pustil zostra ještě před inaugurací, hodně se řeší jeho telefonát s tchajwanskou prezidentkou, který rozzuřil Čínu.
Je to odvážný krok a já ho hodnotím pozitivně. Protože jsem přesvědčen o tom, že režim v Číně je režimem totalitního útlaku svobody slova a kontroly lidí. A to, že se na kontrolu lidí zneužívají technologie, je to největší nebezpečí pro naši civilizaci. Čína je odstrašujícím případem, ve finále za ni můžeme být rádi, protože si spousta lidí něco takového neuvědomuje. Je potřeba proti tomu podnikat aktivní kroky.
Už jste se smířil s tím, že jste do voleb nakonec nemohl zasáhnout?
Já se nemám s čím smiřovat, tak to není. Pouze jsem byl šokován rozhodnutím Ústavního soudu, protože to je pošlapání základní spravedlnosti. Ten systém je ještě prohnilejší, než jsem si myslel. Očekával jsem, že alespoň tento soud dostojí svému smyslu. Moje argumenty byly ložené a měl jsem přímé důkazy o tom, že mě mají pustit.
Litujete ale zpětně energie a hlavně finančních prostředků, které jste vložil do kampaně?
To se takto nedá říct. Bylo by to jako argument, že jsem si koupil akcii, ta prodělala a já toho lituji, což nedává smysl. Člověk nemůže v danou chvíli zhodnotit, jestli bude mít zrovna smůlu, nebo štěstí. Jasně že kdybych věděl, jak to dopadne, ty peníze bych neinvestoval. Nicméně i tak je dobře, že se ukázalo, jak ten systém je nefunkční. A že ani Ústavní soud není nezávislý. Já to tak ale rozhodně nenechám.
Co hodláte podniknout?
Půjdu dál, půjdu k Evropskému soudu.
Budete se dál pokoušet prorazit v politice?
Já jsem v politice nikdy nebyl a nechtěl být. Prezidentská funkce pro mě není o politice, je to primárně možnost, jak hovořit k lidem a ovlivnit společnost k tomu nejlepšímu. Že to je zároveň politická funkce, to je nechtěný dodatek.
Karel Janeček s manželkou
Takže jste neuvažoval ani o Senátu?
Já nejsem politik, nebudu politik, a jak jsem říkal už před deseti lety, nebudu zakládat žádnou politickou stranu. A platí to i pro Senát.
Zkusíte to za pět let zase na prezidenta?
Spíše si myslím, že ne. Rozhodl jsem se kandidovat teď, protože je kritická doba změn a doba, kdy hrozí, že půjdeme cestou ztráty svobody slova a necháme se zmanipulovat strachem jako třeba v covidu-19 nebo teď s dezinformacemi. Nemyslím si, že to tak za pět let bude, a pro mě to není o té funkci. Ale samozřejmě, nevíme, co bude.
Odbočme od politiky. Vítězství Petra Pavla jste zapíjel na párty Romana Ondráčka v baru One Club. Jste pařmen?
Nejsem úplně až tak typ na párty. Samozřejmě tím, že jsem známý člověk, mám docela dost pozvánek na různé večírky. Vybírám si mezi nimi. Zároveň se ale rozhodně nebráním tomu se trochu pobavit, ostatně teď jsme také na večírku.
Roman Ondráček pařil s Karlem Janečkem
Dáte radši drink, pivo, nebo panáka?
Alkohol piji jenom trochu, opravdu velmi střídmě. Občas si dám pivo, dnes jsem měl jedno a to už mi asi stačí. Panáky si moc nedávám, ale občas si dám třeba gin s tonikem.
Jste tu i s manželkou Lilií. Jaké plány máte spolu? Co nějaká dovolená, po všem tom volebním shonu?
Plánujeme teď hory, po mnoha letech se konečně dostanu na lyže. Já přitom na vysoké škole býval instruktor lyžování, měl jsem na to licenci, ale teď jsem už spoustu let na lyžích nestál. Potom pojedeme také do Jižní Ameriky, do Peru pravděpodobně.
Instruktor lyžování? To jsem netušil. A co další sporty, vy jste takový dobrodružný typ.
Je pravda, že sportem se zabývám aktivně. Dělám sportovní gymnastiku, tu jsem začal trénovat, když mi bylo více než čtyřicet let. Dnes skáču salta a podobné věci, hodně mě to baví. Také mě baví thajský box, trénují mě moji kamarádi, profesionálové. Nebo třeba trénuji rovnováhu, jsou to všechno neuvěřitelně rozvíjející věci a doporučuji každému, aby se zabýval kontrolou nejen svého myšlení a pocitů, ale i těla.
Když trénujete thaibox, neuvažujete o nějakém zápase? Teď je hodně populární organizace Clash of the Stars, kde se spolu utkávají celebrity.
Je pravda, že už jsem na to byl tázán. Pravděpodobně by to nebylo Clash of the Stars, protože mi to připadá takové moc bulvární, nevylučuji ovšem, že bych do budoucna zápas nezkusil. Jsem ale amatér, pochopitelně.
Když už jsme v PlayZone na Chodově, zahrajete si občas i na počítači?
Moc ne, na to nemám čas. Jsou tu ale zajímaví lidé a zahraji si s nimi poker.
Tomu se věnujete aktivněji?
Trochu se to o mně možná ví, během studií v Americe, to mi bylo nějakých jednadvacet let, jsem se naučil black jack. Stal jsem se nejen hráčem, ale také jsem napsal software pro Monte Carlo simulace black jacku, což byl můj první celosvětový úspěch. Celebritou jsem se stal právě díky black cacku a tím, že ten můj software byl extrémně rychlý a efektivní, stal se nejprodávanějším simulačním softwarem. Tím jsem si vydělal svoje první peníze.
Takže se hazardu nevyhýbáte?
Pozor, pro mě to není hazard. Já jsem black jack bral jako byznys, vydělávání peněz. Není to o tom, že bych hrál, abych měl adrenalin, ačkoliv ten je tam také. Bylo to pro mě ale zajímavé ve studentských letech, není to něco, čím by se člověk mohl zabývat celý život. I když i takoví jsou, nebo spíše dříve byli.
Fotogalerie |
20
14
6
5
4
4
