O fotce psa uvázaného u stromu
Betyna mi to jídlo žrala přímo z talíře, protože je trošku neposlušná, tak jsem ji přivázal kousek ode mě a chvíli jsme tam poseděl a houby se stalo. Komentáře k fotce jsem četl, všichni vidí, že pes zvedá preference, to je pravda. Já jsem v nějakém rozhovoru řekl, že moje Betyna má větší preference než KDU-ČSL. Lidé to vnímají tak, že pes politikům vždy přidává, a tak se snaží odchytávat na sítích jakoukoliv chybičku. Ale u nás se má pejsek dobře.
O svém Instagramu
Já to mixuju, dávám tam i volnočasové aktivity, jsem velký fanoušek roku a folku a můj pejsek jsem samozřejmě něco, s čím žiju dnes a denně. Rád navštěvuju malé pivovary, protože se mi líbí jejich atmosféra a jejich příběh. Hodně jezdím místními lokálkami a cestuju s pejskem, někam jedeme, chvíli pak zase jdeme, chvíli se zastavíme, hodně pokecám s místními a když někdy vidím malý pivovar, tak se tam zastavím taky a oni mi třeba ukážou, jak to vzniklo a to jsou zajímavé příběhy. Nemám žádný tým, lidi si myslí, že se mnou jezdí někdo, kdo mě fotí, to je blbost. Takže buď třeba manželka nebo děti anebo selfie, někdy mě lidi už poznají, třeba průvodčí, a vyfotí mě.
O vaření
Začaly mě bavit ryby, tedy ne je chytat, já nic chytit neumím, ale před dvěma, třemi lety jsem přešel na trochu jinou stravu a jím hodně ryb, už ne tolik hovězí nebo vepřové. Ryby teď jím a kupuju jakékoliv, český, kapr, pstruh, ale stejně tak mořskou rybu, doma to máme rádi všichni, navíc dcera nejí jiné maso než rybí. Ve vaření se střídáme, ale já vařím docela rád, ovšem netroufám si tvrdit, že umím vařit. Ale já se u toho docela odrelaxuju, pustím si u toho nějaké písničky a dám si k tomu skleničku vína nebo skleničku piva a vařím a pak, když to někdo sní, tak zaplaťpánbůh za to.
O sbírání hudebních desek
Muzika je moje celoživotní vášeň a teď bychom tady mohli sedět hodiny a hodiny. Já jsem už někdy od deseti let začal sbírat desky, takže mám kompletní kolekce klasických rockových kapel a hodně jsem pak šel i do folku včetně českých kapel, mám vše, co zde v těch 70., 80. a 90 bylo, komplet Mišíka, Pražský výběr, ale i hodně jazz, mám obrovské množství desek. Už si vychytávám i specialitky a lidi už mě znají, tak mi občas nějakou desku pošlou. Když jsem desky začal sbírat, byla to tehdy drahá věc a míval jsem je v igelitových přebalech a ve speciálních stojáncích a dokonce jsem i věděl, která deska jak voní nebo kde je nějaká chyba či nějaký škrábanec, hodně jsem to hýčkal. Kapely mám srovnané, jak jdou za sebou, mám je ve své pracovně i s gramofonem a mám to tam docela pěkně udělané.
Ale co si budeme nalhávat, hlavně poslouchám hudbu dneska přes Spotify, nemám čas si vinylové desky pouštět, ale kupuju si je pořád,, takže já si ji koupím a založím ji a pak si ji stejně poslechnu přes Spotify a pak třeba zjistím, že tu desku ani neotevřu. Teď se mi stalo jedna věc, já jsem si říkal, už jsem fakt magor, je to asi půl roku, co jsem si koupil desku Marvin Gaye, a teď byl v prodejně desek znovu a zase jsem si koupil Marvina Gaye, tu samou desku, no prostě strašný.
O nejdražším koncertě
Rodinné dovolené jsme směřovali tam, kde byl nějaký koncert, třeba do Říma. Vždy jsem říkal, že si uděláme skvělou dovolenou a vždycky jsem tam podsunul, že tam náhodou bude ten bod zájmu. Ale řekl bych, že je to bavilo a že je fajn, když máte na své dovolené i jiný cíl, byli jsme třeba takto v Americe na Davidu Gilmorovi a podobně, při takových příležitostech jsme objeli celý svět, Veronu, Řím, New York, Petrohrad, Berlín a měli jsme z toho skvělé zážitky, jelikož kdo je fanoušek muziky, ten to musí pochopit. Do kotle už nechodím, přiznávám, že si rád v klidu sednu, a teď budu mít před sebou svůj nejdražší koncert, jsou to dva lístky za 50 tisíc korun na Davida Gilmoura. Ale podělal jsem to já, on má teď novou tour a všechno to šlo do termínu, kdy ještě nebylo jasné, kdy přesně budou volby, a lístky byly během pár minut pryč, takže jsem zamáčkl slzu a šel na poslední jistotu, což je Viagogo, kde je to už ale pekelně drahé.
O nejlepší lichotce
Já bych řekl, že asi nejvíc střední generace si chce nejvíc povídat, takže se s nimi vždycky zastavím, mladí se nechtějí moc vykecávat, spíš někdo si chce trochu zaprovokovat, tak si se mnou udělá fotku. Kolikrát jdu do knajpy mezi štamgasty nebo na farmářské trhy i v rámci nějaké politické aktivity, protože vycházím z toho, že politik musí být s lidmi a mezi lidmi. Mně nevadí, když někam přijedu do hospody na nějakou malou vesnici a přijde tam za mnou deset nebo patnáct lidí, tak co? Když je to malá víska, i tak s lidmi pokecám a pak se tam třeba ještě vrátím. Když skončíme ve Sněmovně v sedm večer, tak ještě říkám, aby mi dali jednu hospodu se štamgasty třeba na devátou, půl desátou večer. Já tam přijedu, tam už sedí nachmelených pár štamgastů a říkají si: Přijede Havlíček, tak uvidíme. A jednou tam byl takový bodrý chlapík, trošku se na mě mračil, že jsem tam přišel, ale pak vzal to pivko a chvíli jsme kecali pak mi řekl: Karle, myslel jsem, že seš extra kokot a musím ti říct, že zas až takovej kokot nejseš a jestli sem přijedeš ještě jednou, tak já ti to snad hodím. A z toho jsem měl strašnou radost.
O svobodě slova
Jsou některé věci, které mi hrozně vadí, vytrácí se respekt a elementární slušnost. Jak teď hodně jezdím města a obce, setkávám se se spoustou lidí a ti lidé – a není to možné podceňovat – mají obavu říct, co si myslí. Ne, že by je někdo někdo zavřel, ale že je někdo onálepkuje. Že když půjdou na nějakou demonstraci, že z něho hned udělají proruského kolaboranta. A to prostě to nepřipadá v úvahu, já zásadně nesouhlasím s tím, že tady bude pohybovat se po zemi české a šafářovat nás tady nějaký vládní koordinátor pro strategickou komunitu, který bude říkat, že jestli ho někdo nazve cenzorem, tak je kolaborant s Ruskem. Já si můžu říct, co chci o kom chci, ať lidi natřou mě, ať natřou Babiše, ať natřou Fialu, ať natřou Rakušana, ať natřou klidně i Foltýna, on nemůže říct, že 5 % lidí jsou svině, ten člověk se snad zbláznil. On má nějaký problém a ten ventiluje zde, když má nějakou životní šanci, přitom je to jen postavička, hlavním aktérem je premiér, který má užitečného idiota, aby za něj říkal tyhlety věci a pak od něj může kdykoliv dát ruce pryč.
Čili jestli to někdo chce slyšet, tak v momentě, kdy budeme u vlády, tak tahle parta skončí do deseti minut.
O tom, zda přede mnou sedí budoucí premiér
To nevím. Nelze to ani potvrdit, ani vyloučit. Máme pana Babiše, který je jednoznačným lídrem hnutí ANO, může to být on, může to být Havlíček, který je lídrem stínové vlády a podle toho, jak se situace bude vyvíjet a jaká bude atmosféra ve společnosti a jaká může být koalice a jak si to vyhodnotí lidé uvnitř ANO, tak podle toho se rozhodneme. Já myslím, že to jedině dobře, protože minimálně tady máme dva kandidáty, my s Andrejem Babišem nejsme rivalové, každý jsme jiný.
Fotogalerie |
