Ačkoliv teď už Jižní Korea opatření pro jistotu zpřísňuje, v posledních týdnech se jí podařilo dostat pandemii koronaviru pod kontrolu. V zemi neplatila karanténa ani nebyly uzavřeny hranice, růst nově nakažených přesto začal rapidně zpomalovat.
Co tedy Korea udělala jinak a správně? Odpovědí je masivní testování a odhalování nakažených ještě předtím, než by mohli koronavirus přenést na někoho dalšího.
Země například zavedla testování formou drive-in. Člověk na dané místo přijede autem, stáhne okénko, nakloní se k němu doktor v ochranném obleku a provede výtěr.
Výsledkem je, že do pátku Korea otestovala 317 tisíc lidí. Čísla nakažených logicky rychle vystoupala nahoru, teď má ale vláda přehled o značné části přenašečů viru, může je izolovat. Neděje se to, co v jiných zemích světa, že počet nakažených sice roste pomaleji, všem je ale jasné, že reálná čísla jsou mnohem vyšší.
V areálu karlovarské nemocnice 19. března 2020 začalo sloužit nové odběrové místo na testování nákazy novým typem koronaviru. Další budou v Sokolově a v Chebu. Určené jsou ale jen pro ty, kterým testování nařídí hygienici.
Zlepšovat má co i Česko. Do včerejšího dne zde bylo otestováno necelých 20 tisíc lidí, navíc se vedou dohady nad účinností rychlotestů.
Lidé vykazující příznaky musejí na otestování čekat klidně i dva týdny, po které mohou virus dál roznášet. Nebo se nelepší jejich stav, což je příklad třeba Petry z Prahy, s níž redakce Expres.cz mluvila.
Dva týdny a pořád nic
Petra začala pociťovat příznaky už v první polovině března. Píchalo ji na hrudi, bolely ji svaly, potila se a nemohla spát. S dýchacími cestami přitom měla nedávno problémy, takže se vážného onemocnění postihujícího plíce bojí.
„Ve čtvrtek 12. března jsem se vzbudila slabá, měla jsem teplotu. Stále mě píchalo na hrudi, pak se přidalo i pálení asi na průduškách, suchý kašel. Bolela mě hlava. V Itálii ani jinde v zahraničí jsem nebyla, pohybovala jsem se po Praze a okolí. Zkontaktovala jsem se po telefonu se svojí lékařkou z imunologie, jsem alergik a astmatik, loni jsem měla kromě dalšího dvakrát zánět průdušek, kdy jsem se léčila vždy tři týdny, měla jsem přirozeně obavu o své zdraví. Pak jsem volala na hygienickou stanici, popsala jim ony příznaky, byla jsem odkázána, abych si zavolala na linku 112 a nechala se zapsat do seznamu na domácí odběr,“ vysvětluje Petra.
Následovalo několik dnů zdlouhavého čekání, odběrová sanitka totiž přijela až 23. března, tedy po jedenácti dnech.
„V pondělí 23. března odpoledne mi zvonil mobil, ohlásila se záchranka s tím, že se mám teple obléci, vzít si roušku a jít před dům, že za chvilku mi přijedou udělat odběr. Přijela sanitka, nadiktovala jsem své osobní údaje, příznaky. Pak mi zdravotnice udělala výtěr z nosu s tím, že výsledek má být znám za 48 hodin,“ popisuje, jak odběr probíhal, a ujišťuje, že po celou tu dobu byla z vlastní vůle v karanténě.
Její nejistota stále trvá a nějakou chvíli ještě trvat bude. Dnes, tedy bez jednoho dne po dvou týdnech, se od Nemocnice na Bulovce dozvěděla, že si má pro výsledky zavolat v sobotu či neděli s tím, že to už by měly být.
Stále se necítí dobře a jako astmatička se bojí, že i kdyby byl výsledek negativní, může se u ní rozjet jiná nemoc. Také má strach, že pak bude její imunita značně oslabená a případná pozdější nákaza koronavirem by pro ni mohla být o to nebezpečnější.
„Můžu zjistit, že jsem negativní, ale čekáním na odběr a výsledek ztratím 14 dní, kdy bych šla normálně k doktorce, aby mi poslechla průdušky a dala třeba léky. Jsem doma pomalu dva týdny a zcela fit nejsem. Mám zvýšenou teplotu, jsem unavená, pálí mě oči, včera mě i bolelo v krku,“ říká.
Fotogalerie |
