Zatímco v Česku lze plošnou karanténu považovat stále ještě za preventivní řešení, které má předejít masivnějšímu šíření nákazy, pro Itálii jde zřejmě o poslední šanci, jak odvrátit katastrofu.
Počet obětí koronaviru tam podle posledních statistik pomalu sahá k číslu 1500 a zatím má denní nárůst stále vzestupnou tendenci. Celkový počet nakažených už přesáhl 21 tisíc. Pro srovnání: V Česku je zatím nakažených 344, nemoci naštěstí nikdo nepodlehl.
Italská vláda tak na dodržování karantény lpí. Zavedla dokonce speciální propustky z domova, které musí být v případě kontroly předloženy policii.
O tom, jak takové opatření funguje, ale i o celkové aktuální situaci v Itálii, jsme hovořili s Češkou Janou, která žije v Miláně, tedy jedné z prvních rizikových oblastí.
Rozhovor s Janou:
Můžete nám popsat, jak funguje takzvaná propustka?
Jde o jednoduchý formulář. Vypíšete do něj své osobní údaje. Pak jsou zde kolonky, kam vyplníte čtyři důvody, proč jste venku. Buďto jdete do práce, nebo jste v naléhavé situaci a potřebujete léky nebo si zajít nakoupit. Další je, že jdete k lékaři, a poslední možnost je, že se vracíte domů.
Co když neplatí ani jedna z možností?
Pak je tam možnost rozepsat jiný důvod. Někdo jde třeba jen vyvenčit psa nebo musí za starými rodiči. Záleží, jak to policistům vysvětlíte. Také platí, že bychom měli chodit jen do obchodů, které máme blízko domova.
Takže to funguje jako propustka, bez které nesmíte ven?
Takhle bych to úplně nenazvala. Když jdete do práce, nikdo vás nelegitimuje, nekontroluje. Ten papír se doporučuje mít u sebe. Když vás zastaví, mohou se ptát na další věci. Když jsem ještě mohla jezdit do práce do Lugana, musela jsem mít u sebe i pracovní povolení. Není to nic, co by nás úplně zachránilo od koronaviru, jde o to, aby lidé zbytečně necourali po ulicích.
Když zapomenu papír, hrozí mi nějaká pokuta?
Myslím, že vás to může stát 200 až 250 eur.
Jaká jsou další opatření nebo mechanismy?
Tak třeba existuje infolinka, kam můžete nahlašovat lidi nebo skupiny, které nedodržují pravidla karantény. Například moje kamarádka nahlásila partu teenagerů, když byli venku a hráli fotbal. Dokonce to zveřejnila na Facebooku, nestyděla se za to, zachovala se správně. Ač to zní hrozně, je to teď potřeba.
Jak se k sobě chovají lidé v Itálii?
Je to zvláštní, ale lidé se navzájem vyhýbají. Když máte někoho minout, raději přejdete na druhou stranu. Lidé se bojí kontaktu, ale jinak jsou ohleduplní a rozumní.
Jak je to s bezdomovci? Starají se o ně úřady?
Nechávají je osudu. Většinou se shromažďovali na nádražích a žebrali o peníze. Teď když tam nikdo není, nedostanou nic. Hladoví.
Můžete chodit třeba do parku?
Ne, ty jsou uzavřeny.
Jaká je situace v obchodech?
Lidé už přestali nakupovat jako blázni do zásob, ale tvoří se fronty. Obchody limitují počet lidí uvnitř, navíc lidé od sebe stojí tak na tři metry, ale jde to celkem rychle. Všude v marketech jsou dezinfekční gely, lidé nosí rukavice apod.
Jak jste na tom se zásobami roušek a respirátorů?
Bohužel ne moc dobře. Ty speciální nejsou vůbec, lidé nosí šátky. Sama nemám, ale jinak bych roušku nosila.
Věří lidé vládě?
Všichni si uvědomují, jak je to vážná situace, a věří vládě, že to zvládne. Jsme v šoku z toho, kolik lidí každý den umírá. Starosta Milána vyzval bohaté, aby přispěli. Giorgio Armani dal nemocnicím 15 milionů eur. Italové na severu jsou solidární.
Fotogalerie |
