V úvodu interview Jean-Claude Juncker prohlásil, že Evropané a Afričané jsou vlastně stejní. Jako by ignoroval obrovskou civilizační propast, nazval Afriku velkým mezinárodním hráčem, jehož ambice a potřeby nesmí Evropa ignorovat a dělat, že se jí netýkají.
Co ovšem vrchnímu evropskému komisaři nedá spát, jsou bídné poměry v libyjských uprchlických táborech, obchodování s lidmi a celkový nárůst otrokářství spojeného s uprchlickou krizí.
„Nemohu spát klidně, když přemýšlím, co se těm lidem děje. Nacházejí se v pekle. Jsem šokován, ještě před dvěma měsíci jsem neznal celou hloubku problému. Otroctví se stává stále větším druhem určitého fenoménu. Evropa nemůže k problémům Libye mlčet a také mlčet nebude,“ řekl pro Deutsche Welle.
„Evropa nemůže mlčet k tomuto závažnému problému, který nás vrací do minulosti. Afričané čelí otroctví. Víme o problémech v Africe, ale Libye není stát jako nějaký jiný. Před takovou tragédií je nepřípustné zavírat oči, když je součástí každodenního života žen, mužů a dětí v Libyi. Již dříve jsem upozorňoval na tento problém při zasedání Evropské komise,“ apeluje Juncker.
Na jednu stranu je třeba stále posilovat ochranu evropských hranic ve Středomoří, ale také není možné akceptovat aktuální stav věcí. „Neexistují žádné omluvy pro znásilňování, zabíjení a okrádání těch lidí. Ty tábory jsou jako trestanecké, a ne uprchlické. Již od svého zvolení jsem apeloval na vybudování legálních migračních cest. Pokud tyto cesty do Evropy a uvnitř ní nezřídíme, budeme ztraceni,“ varuje a nabízí kontroverzní řešení přijmout všechny, kteří o to stojí.
„Jestliže ti, co přicházejí, jsou chudí a v nouzi a nemohou vstoupit do Evropy předními dveřmi, vstoupí těmi zadními. Takže musíme vytvořit legální cesty pro příchod a Evropská komise k tomu bude dál dávat podněty. Evropa bude potřebovat migranty v nadcházejících desetiletích, a tak musíme umožnit přijít těm, kteří sem přijít chtějí,“ domnívá se eurobyrokrat.
Proč se to zatím nedaří a existuje vůči tomu tolik odporu? „Musíme členské státy přesvědčit. Členské státy mají svou hlavu a vždy nenásledují doporučení Evropské komise. Například v roce 2001 jsme prosazovali společné posílení vnějších hranic, což členské státy odmítly, ale dnes po tom volají a stejně se to děje. Migrace je velkou výzvou naší doby. Již včera jsme se mohli připravit na to, co se děje dnes.“
Fotogalerie |
