Griffin bral svou proměnu v muže černé pleti vážně. Žádný make-up, docházel k dermatologovi, jenž mu aplikoval přípravek pro lidi s onemocněním vitiligo, kteří na těle mají bílé skvrny. Chodil do solária a vtíral si do kůže speciální přípravek na ztmavení.
Z dobových fotek je patrné, že při delším zkoumání jsou na Griffinovi vidět neafroamerické rysy. Na první pohled ale skutečně jako černoch vypadal.
„Podíval jsem se do zrcadla a zjistil, že neodráží nic z minulosti bílého Johna Griffina. Vedlo spíše do Afriky, do chatrče, ghetta a zpět k bezvýsledným bojům s temnotou,“ píše Griffin v knize.
Pak vyrazil na svou pouť jihem.
„Jaké to je zažít diskriminaci na základě barvy pleti, nad kterou člověk nemá kontrolu? Jediným způsobem, jak zjistit, zda lze překlenout rozdíl mezi námi, bylo stát se černochem,“ zamyslel se novinář a spisovatel na samém začátku. Odpověď dostal záhy.
John Griffin plnil titulní stránky novin.
Griffin se záměrně vydal na místa, kde v minulosti pobýval. V knize popisuje, jak se najednou nemohl najíst v restauracích, které předtím běžně navštěvoval.
Když se chtěl napít či omýt, musel najít veřejnou fontánu. A aby vůbec přežil, musel si rozvrh plánovat dopředu, protože do většiny restaurací nebo obchodů s potravinami nemohl vkročit.
Také se prý setkal s posměšky bělochů, kteří se ho ptali třeba na to, kam je nejlepší zajít, kdyby chtěli „ulovit černošskou dívku“. O nenávistných pohledech ani nemluvě.
„Nic nedokáže popsat tu zničující hrůzu. Cítíš se ztracený, bolí z toho srdce, z té neskrývané nenávisti. Ani nejde tolik o to, že se cítíš ohrožený, spíše to ukazuje lidi v tak nelidském světle. (...) Došel jsem k závěru, že s černochy není zacházeno jako s druhořadým občanem, ale spíše tak desetiřadým,“ píše Griffin.
Novinář se k odvážnému experimentu odhodlal podle svých slov proto, že studoval ve Francii, přidal se tam k protifašistickému odboji, a když byl svědkem nacistické nenávisti vůči Židům, otevřelo mu to prý oči a začal být citlivější i v otázce rasismu k černochům v Americe.
Griffinův experiment rozpoutal bouři.
Prý chtěl stejně tak otevřít oči i Američanům. Jenže narazil. Jakmile začal výňatky z knihy zveřejňovat časopis Sepia, Griffin se okamžitě stal veřejným nepřítelem.
V rodném Dallasu visely letáky s jeho podobiznou, takže se s rodinou raději uchýlil do mexického exilu a na dokončení a vydání knihy pracoval odtamtud.
Lidé mu hrozili smrtí a jednou k tomu nebylo daleko. To když v roce 1964 v Mississippi píchl pneumatiku, odstavil auto a čekal na pomoc. Zanedlouho zastavila skupina několika mužů, jakmile spatřili Griffina, začali ho brutálně bít. Nakonec ho odtáhli od silnice, zmlátili řetězem a nechali bezvládně ležet.
Vyvázl jen tak tak a ze zranění se zotavoval pět měsíců.
Úryvky z knihy zveřejňoval postupně časopis Sepia. Tehdy Griffinovi začalo peklo.
Doceněna byla kniha Černý jako já až po několika dlouhých letech, kdy byly segregační zákony na území USA zrušeny. A dodnes se o ní vyučuje na tamních školách. John Griffin zemřel v roce 1980.
Fotogalerie |
