Jiří Kajínek má historek z vězení nespočet. A rád je vypráví. Na Pavla Pecu přišla řeč ve chvíli, kdy ve velkém rozhovoru pro Expres.cz vyprávěl o orlickém vrahovi Karlu Kopáčovi, který skončil psychicky zničený na vozíku a nakonec se oběsil v kuřimské věznici.
„Víte, kdo zemřel dobře? Pavel Peca. To byl doživotní vězeň, který svoji manželku a dvě dcery rozsekal sekerou. V Hradci platil za slušného chlapa, uznávaného hasiče. Propadl alkoholu, a když už toho bylo moc, žena se s ním rozešla a koupila mu byt ve městě, kam se odstěhoval, aby alkohol dál neničil jejich rodinu,“ vzpomíná Kajínek.
Manželé ovšem nezůstali odděleni dlouho. Po nějaké době Peca manželku přesvědčil, aby se k sobě vrátili.
„Přemluvil ji, že se chce podílet na výchově dcer, ona ho vzala zpátky. Jenže se jednou ožral, vzal sekeru, manželku rozsekal a to samé udělal i starší dceři, které bylo devatenáct. Mladší dcera, čtrnáctiletá, byla ve škole. Peca mezitím napsal dopis na rozloučenou, a když pak přišla ze školy, rozsekal ji také,“ popisuje případ Jiří Kajínek.
Na veřejnost dokonce v minulosti prosákly informace z vyšetřování a detaily krutého řádění. Mladší dceři Peca dokonce usekal prsty na rukou, když se bránila.
Na mrtvá těla poté položil květiny.
Pavel Peca v rukou vězeňské služby
Následně se psychopatický vrah chtěl pokusit o sebevraždu, jenže k tomu nesebral odvahu, a tak se vrátil do hospody a popíjel.
„Tenhle ubožák se bál oběsit. Přežil, odsoudili ho na doživotí. Představte si, že mi dodnes občas píše jeho švagr, jestli bych mu nemohl říct, jak to s ním bylo. Dali ho na Mírov, tam ho všichni brali jako normálního chlapa, co hraje s ostatními fotbal. On se těšil na to, že ho po dvaceti letech pustí na svobodu, protože to je přece slušný člověk, co se ve vězení chová vzorně. A že si půjde dát s chlapama pivko a zahrát mariáš,“ vzpomíná na Pecu Kajínek.
To se ale nestalo. Paradoxně nedlouho předtím, než si brutální vrah mohl zažádat o propuštění (v roce 2012) zemřel za mřížemi. Záviděníhodné to samozřejmě není, ovšem způsob, jakým Peca zemřel, je s ohledem na jeho činy až neférově poklidný.
Jiří Kajínek vzpomíná na devadesátá léta.
„Převezli ho na Pankrác, kde měl mírnější režim, mohl ho tam na cele navštěvovat jeho známý z Hradce Králové, také vězeň. Tam si mohli sami vařit jídlo, a pokud vím, udělali si tehdy vepřo knedlo zelo. Hodovali, nacpali se a Peca říká: Hele, mně je nějak těžko, já se natáhnu a schrupnu si. Ležel a chrápal. Když ten druhý vězeň musel odejít do své cely, chtěl ho probudit. A nic, nešlo to. Prostě ležel a chrápal,“ popisuje Kajínek.
„Zavolali nejdříve bachaře a pak záchranku, nic. Narvali do něj léky, neprobral se. Odvezli ho do nemocnice, tam ho také neprobudili. No a za tři dny zemřel. To je smrt, že? Takovéhle hovado. Když vidíte, jak normální hodní lidé roky trpí a umírají v bolestech, a pak taková svině má takové štěstí, že se nacpe a usne, to je smutné,“ dodává.
Co přesně se Pavlu Pecovi stalo, nebylo nikdy objasněno. Vězeňská služba dokonce podle Kajínka zprvu vyšetřovala ostatní vězně, protože se v krvi mrtvého vraha našel koktejl nejrůznějších látek. Teprve pak si prý uvědomili, že šlo o léky, jimiž se ho pokoušeli probrat lékaři.
V médiích se pak objevily zprávy, že Peca podle některých informací trpěl rakovinou. Zda je to ale pravda, zůstává otázkou.
Fotogalerie |
