Kdyby na mě rodiče byli přísnější, možná by to bylo jinak, řekl Kajínek

V životopisném dokumentu „Já, Kajínek“ se nejznámější český vězeň především vracel do dob svého mládí. Vyprávěl tak svůj příběh od samého počátku. Jaký byl Jiří Kajínek v dětství, dávno předtím než se vydal na šikmou plochu trestné činnosti? 

„Mí rodiče byli slušní lidé, to bych rád řekl hned zkraje. Vychovávali mě ke svobodě a k tomu, že člověk má být sám za sebe zodpovědný. Možná, že kdyby na mě bývali byli přísnější, dopadl bych jinak. Ale nechci se vymlouvat, zkrátka jsem začal krást a dneska už bych nic z toho neudělal,“ uvedl Jiří Kajínek hned v úvodu. 

Malý Jiří měl dobré známky a do školy v rodných Prachovicích chodil rád. Samozřejmě občas vyvedl nějakou tu klukovinu, v rámci možností byl ale hodný chlapec. Jak se stalo, že se z něj stal zloděj? „S klukama jsme chodili do místní hospody na zmrzlinu. Kolem té hospody se točilo veškeré dění. Chodili sem staří i mladí a hrály se tu karty,“ vzpomíná Kajínek. A právě u karet se staršími chlapy přičichl ke zlodějině poprvé. 

Místo na práva za mříže

Místní karbaníci mu totiž ukázali planžety na otevírání zámků, nicméně mu nebyli schopní předvést, jak fungují. Kajínek je, patrně z mladické nerozvážnosti, chtěl trumfnout, a tak si za uspořené peníze zakoupil deset druhů zámků a nedal si pokoj, dokud se je jeden po druhém nenaučil otevírat. A když už to dovedl, pochopitelně, že nezůstalo jen u praxe. 

Mladý Kajínek vykrádal byty a domy, ačkoli si prý zakládal na tom, že při svých vloupačkách nepoužívá násilí. Brzy si ještě jako středoškolák přišel nekalou činností na slušné peníze. „Můj táta asi tušil, že se pohybuji v trochu jiných sférách, o co přesně jde, však nevěděl. Říkával mi ale, abych byl opatrný,“ připustil Kajínek. Přesto po jedné nepodařené akci skončil on i jeho kumpáni na rok ve vězení. 

Jiří Kajínek, jak si ho v Prachovicích a okolí všichni pamatují.

„Místo na studia práv jsem zamířil za mříže. Rodina na mě ale nezanevřela, nebylo to tak, že by mi řekli, že se za mě stydí a ať táhnu. Bylo jim jasné, že za svoje jednání musím nést zodpovědnost, ale stále mě milovali,“ popsal Kajínek svůj vztah s rodiči předtím, než putoval za katr. 

Když o rok později Jiří Kajínek opouštěl věznici, jedno bylo jasné. Už to nebyl ten stejný člověk jako dřív. A jak to s ním nakonec dopadlo, koneckonců všichni víme...

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii