Dnes téměř není v Česku člověka, který by neslyšel jméno Jiřího Bradyho. Na vině je vyhrocený spor Miloše Zemana a jeho odpůrců o státní vyznamenání, které měl dle slov Bradyho synovce Daniela Hermana i dle slov Bradyho samotného osmaosmdesátiletý rodák z Nového Města na Moravě obdržet 28. října. Přitom tato kauza je tím posledním, proč by se měl kdo o Jiřího Bradyho zajímat.
Brady se narodil v roce 1928 do rodiny židovského obchodníka Karla Bradyho a jeho manželky Markéty, jeho tatínek byl velkým sportovním nadšencem a tak i malého Jiřího spolu s jeho o tři roky mladší sestrou Hanou vedl k lásce ke sportu a utužování fyzické kondice.
Možná i díky tomu Jiří Brady přežil útrapy, které pro něj osud přichystal.
Jiří Brady dokázal obelhat samotného Mengeleho
V roce 1941 byli Bradyho rodiče zatčeni gestapem a posláni do koncentračních táborů. Matka zemřela v Ravensbrücku a otec v Osvětimi. O necelý rok později byly děti Bradyovy, které v mezidobí žily u svých nežidovských příbuzných, poslány do Terezína a odtud v roce 1944 jely transportem do polské továrny na smrt, kde byl zplynován jejich otec.
Rodiče Jiřího Bradyho Karel a Markéta Bradyovi. Karel Brady byl obchodníkem z Nového Města na Moravě a velkým sportovním nadšencem.
Třináctiletá Hana šla z vlaku prakticky přímo do plynové komory. Šestnáctiletý Jiří přežil jen díky souhře náhod. Selekci prováděl sám obávaný doktor Josef Mengele. Tomu se na svůj věk statný Jiří podíval zpříma do očí a řekl: „Gesund“.
Nebyl proto poslán na smrt za svou sestrou, ale na nucené práce.
V Osvětimi pracoval Jiří Brady v otrockých podmínkách jako instalatér nebo opravář železničních vagonů. I zde přežil jen díky lži o svém věku. Dozorcům říkal, že mu již bylo 18. Kdyby se dozvěděli, že není plnoletý, čekala by ho jistá smrt. S přibližující se frontovou linií byl Brady nejprve převezen do tábora v Gliwicích a těsně před koncem války v roce 1945 uprchl z Pochodu smrti a vydal se na cestu domů.
V Novém Městě na Bradyho čekala krutá realita. Ze své rodiny byl chlapec jediným, kdo válku přežil. V roce 1949 využil možnosti vycestovat do Izraele, ale nakonec řízením osudu skončil v Kanadě. Tam se i usadil a založil nejen rodinu, ale i úspěšnou instalatérskou firmu. Otec tří dětí Brady se zároveň celý život věnoval tomu, že podával své svědectví o hrůzách, které za holokaustu prožil.
Kufřík jeho zavražděné sestry jako poselství
Po sametové revoluci se Jiří Brady podílel finančními dary k obnově demokratického Česka a Slovenska. Pomohl nákupem tiskařských strojů například k obnově vydávání Lidových novin. I nadále do Česka cestoval a účastnil se zde osvětových besed o holokaustu a totalitě.
Milníkem jeho života se stal rok 2000. Tehdy se v Japonsku objevil kufřík jeho dlouho mrtvé sestry.
Bradyho o tři roky mladší sestra Hana zemřela v Osvětimi ve 13 letech. Její kufr se pak objevil po téměř 60 letech v Japonsku.
Bradyho kontaktovala ředitelka japonského muzea holokaustu Fumiko Ishioková, které se do rukou dostal kufr Hany Bradyové spolu s několika kresbami, jež nakreslila v Terezíně. Pro tehdy již dvaasedmdesátiletého Jiřího to byl jeden z nejdojemnějších okamžiků jeho života, jelikož vzpomínka na milovanou sestru ho nikdy neopustila.
Brady se stal spoluautorem knížky Hanin kufřík, která pojednává o osudu jeho sestry. S tímto příběhem i v pokročilém věku objíždí na besedách děti, které jsou ve stejném věku, kdy on a jeho sestra prožívali hrůzy války. To, že přežil, považuje Jiří Brady za požehnání, díky němuž může šířit své poselství.
Jiří Brady jako školou povinný chlapec. Tehdy ještě nemohl tušit, jaké hrůzy bude muset v mladém věku snášet.
Bradyho význam nejde ocenit žádnou medailí světa
Za svou obětavost a vzdělávání nejen mladé generace byl Jiří Brady několikrát oceněn. Státní vyznamenání obdržel od německého prezidenta, kanadské vlády i britské královny. Jak sám říká, od někoho, kdo mu jej nechce dát, o něj ani nestojí.
Jiřímu Bradymu tleská celá poslanecká sněmovna vestoje.
Skromný nezlomný optimista tím jasně dává najevo, že není žádnou mediální uměle vytvořenou hvězdou, ale člověkem, jenž má za sebou obdivuhodný život a jehož činy nejdou žádnou medailí příliš vyvážit.
O tom, že sám Jiří Brady asi stěží považuje kauzu, která se okolo něj rozpoutala za problém, svědčí i jeho odpověď na to, proč si nenechal odstranit tetování, jenž má na ruce z Osvětimi.
„Je to ta nejlepší věc, kterou mám. Když mám nějaký problém, podívám se na to tetování a uvědomím si, že můj problém je úplně nicotný,“ říká bělovlasý drobný dědeček, který má svoje priority tímto jasně srovnané.
Fotogalerie |
