Nesedět v poslanecké kanceláři, mám pocit, že dělám rozhovor se sportovní hvězdou. Lidé asi koukají, když jim řeknete, že jste poslanec za ANO.
Stává se to, ale to je spíše proto, jak je nastavená společnost. Když někomu řeknete, že jste z ANO, je to konfliktní téma. Ani nemluvím o sociálních sítích, tam mají lidé pocit, že mohou napsat komukoliv cokoliv a že ta slova nemají žádný dopad. Nicméně když jsem na ulici v tričku a kraťasech, většinou mě stejně nikdo nepozná.
A co spoluhráči na ragby? Nedobírají si vás?
Spoluhráči jsou s tím smíření, občas padnou nějaké legrácky, ale berou to v pohodě a chápou, že je to moje práce. V týmu se mnou navíc hraje náměstek teplického primátora, což je také člen ANO, takže jsme v tom alespoň dva. (smích) A co se týče soupeřů, tam je to stejné, občas někdo prohodí nějakou poznámku, ale mezi ragbisty obecně panuje přátelská atmosféra. Není to tak, že bych dostával kouř.
Ragbista Jaroslav Bžoch. Ještě letos mu přišla pozvánka do reprezentace, už ji ale odmítl.
Když jsme u toho, ragby jste dříve hrál na poměrně vysoké úrovni, že?
Pořád hraji! Letos jsem byl dokonce ještě nominován do národního týmu, přestože jsem jeden z nejstarších hráčů. Už jsem to ale odmítl, jsou tam mladší kluci. Co se týče naší soutěže, teď nás čeká zápas, který když vyhrajeme, budeme ve finále první ligy. Každý zápas už ale cítím mnohem déle a dávám se z něj dohromady týden. Není to, co to bývalo, ale ragby mě stále baví a držím se fit. Nedovedu si moc představit být ve sněmovně a nemít žádný takový sport, kde se můžu vybít.
Blízko máte i k dalším sportům. Viděl jsem u vás na Instagramu tři roky starou fotografii z fotbalového turnaje parlamentů visegrádské čtyřky. Jak takový turnaj vypadá a jak probíhá nominace?
Paradoxně nepatřím mezi fotbalové fanoušky, naopak. Nebaví mě ta komedie, která se občas na hřišti odehrává. Nominace ale probíhá tak, že kdo chce hrát a má alespoň nějakou sportovní průpravu, jede. A přestože já nikdy nechtěl, vždycky mě přesvědčili, že jsem jediný, kdo zvládne odběhat celý zápas. (smích) Nakonec to byla zábava, ten turnaj má jinou dimenzi a tím, že jde o parlamenty V4, tam panuje přátelská atmosféra.
Jak vám to v poli klapalo třeba s pirátem Mikulášem Ferjenčíkem a dalšími poslanci z jiných stran?
Na hřišti to bylo fajn, tam politiku nikdo neřeší. Něco jiného je, když pak večer jdete na pivo, tam se to samozřejmě občas trochu rozohní. Ale celkově to bylo v pohodě, celé ty tři dny, jeli jsme takhle už dvakrát, jednou na Slovensko, pak do Maďarska.
Turnaj parlamentů V4. Českému týmu chytal předseda Sněmovny Radek Vondráček, Jaroslav Bžoch se v poli potkal třeba s pirátem Mikulášem Ferjenčíkem.
Máte spoustu tetování, dokonce i celý rukáv. U politiků to nebývá zvykem, jak reagují třeba kolegové v Poslanecké sněmovně?
Ve sněmovně to málo lidí ví, protože jsem pořád v košili s dlouhým rukávem a v obleku. Občas mi tetování z rukávu leze, ale nikdy jsem se nesetkal s reakcí typu „Panebože, co to je?“. Jsem přesvědčen, že dnes už takové to puritánství ohledně tetování zmizelo. Ale pravda je, že když mě například lidé z opozice vidí v tričku, koukají, protože to je velká změna. Nikdo to ale nehodnotí špatně.
Kdy jste s tetováním začal?
Začal jsem relativně brzy, první jsem si nechal udělat v patnácti letech. To bylo spíše proto, že jsem měl telecí mozeček a chtěl jsem být cool a rebel. Ostatní tetování pak už přišla s tím, že pro mě každé má nějaký význam.
Povídejte.
Rukáv jsem si nechal udělat v japonském stylu, protože k Japonsku jsem měl vždy kladný vztah, líbí se mi doba samurajů a to, jakým způsobem žili. Pak mám na zádech tetování, které je spojené s Novým Zélandem, to je logo a průpovídka k týmu New Zealand Warriors. Na druhé ruce jsem si zase nechal od Novozélanďana udělat přímo klasické maorské tetování. Dávám si do kůže zkrátka to, k čemu mám nějaký vztah, ale teď už mám ale na nějaký čas vybráno. (smích)
Přejdu k trochu citlivému tématu. Máte vitiligo, kožní poruchu, kterou má třeba komentátor Robert Záruba nebo herečka Lenka Krobotová. Berete to jako indispozici, nebo to neřešíte?
