Nešťastná náhoda

V roce 1968 nastalo pražské jaro a s ním uvolnění přísných poměrů, tedy i příležitost znovu otevřít případ smrti miláčka lidu a hrozby komunistického režimu. Kolem vyšetřování Masarykova případu se strhla přímo lavina, vyslýchali se svědci, prováděla se rekonstrukce, angažovala se média.

Jenže pak přišla okupační vojska a normalizace. A pravda už se zase najednou nehodila. Komunisté opět případ poslali k ledu, tentokrát s tím, že na vině mohla být nejen sebevražda, ale možná i nešťastná náhoda. Že Jan Masaryk možná uklouzl, když na parapetu kouřil, a tak vypadl z okna.

Jan Masaryk

Vyšetřovací spis je přitom mimořádně zavádějící a plný lží. Aby ne, podle svědeckých výpovědí, které postupně vyplouvaly na povrch, byl v Masarykově bytě nepořádek a nedopalky cigaret od tří různých osob, jedny z nich pocházely ze Sovětského svazu. 

Masaryk měl také pyžamo naruby, což by mohlo dokazovat, že ho případní vrazi oblékli až po smrti, a také omítku za nehty, která by zase mohla značit, že se před smrtí snažil udržet v okně. Také se měly na parapetu najít stopy exkrementů, které by mohly značit extrémní strach.

Zkrátka spousta věcí ukazovala na možnost, že byl Jan Masaryk z okna vyhozen násilím.