Rezignace Ivana Bartoše byla prvním impulzem vládní krize a živelných turbulencí, jichž jsme byli svědkem v posledních dvou dnech. Spustil tím ale bouřlivou řetězovou reakci. Nejdříve byl sám ministr Bartoš odvolán, následně odchod ohlásil i zbytek Pirátů včetně Jana Lipavského, ale v posledních hodinách to vypadá, že je ministr zahraničí předmětem politické hry a chlácholení ze všech stran.
Zdá se, že Lipavskému s Piráty definitivně došla trpělivost. A nebyl by to diplomat Lipavský, kdyby toto stanovisko vyslovil nahlas a napřímo. Místo toho prohlásil, že v případě odchodů Pirátů odejde nejen z vlády, ale i ze strany samotné. Objevily se spekulace o tom, že by snad Lipavský měl přestoupit do strany jiné, načež odpověděl: „Tohle není fotbal, abych dvě sezóny běhal za Spartu a pak přestoupil k Slavii,“ mlžil zřejmě promyšleným jinotajem.
Jan Lipavský na konferenci Globsec.
Tuto metaforu však Lipavský nedomyslel do konce, ať už záměrně, nebo nevědomky. Politika v tomto ohledu jako fotbal tak trochu je, a nejenže je možné přecházet od jednoho uskupení k druhému, ale stejně jako ve sportu můžete tvořit týmy nové. Nikdy však nemůžete sezónu hrát jen sami za sebe, což v politice jde zcela určitě.
Ministr zahraničí si může vystupovat z pirátské strany jak chce, ale vždy se může vrátit jako nestraník, tak trochu s víceméně čistým štítem. Tento krok je dost kontroverzním počinem – Lipavský si tak jednak může začít budovat vlastní značku, protože tuší, že je natolik silnou osobností, že mu nestrannost neuškodí, jednak se může přiblížit nepirátským voličům, kterých je ostatně v republice většina. Krom toho má Lipavský podporu premiéra Petra Fialy a nabízí se ještě další scénář.
Aby totiž Lipavský mohl odejít z funkce, je potřeba podpis prezidenta. Byť se jedná prakticky o technikálii, je to právě Petr Pavel, kdo má poslední slovo. Ačkoliv je ve hře také Michal Šalomoun, jeho odchod bude bezesporu mocenskou hrou o Lipavského zastíněný. Je možné, že má Pavel již s Lipavským další postup a politické funkce rozjednaný. Není tajemstvím, že ministr zahraničí již nabídky od jiných stran dostal.
Lipavský se navíc už delší dobu od Pirátů distancoval, nicméně nikdo si toho tedy příliš nevšímal. Přitom doslova řekl: „Piráti potřebují spasitele, ale já jím nejsem, říká ministr Lipavský.“ Odmítl tím kandidaturu na post předsedy strany, ačkoliv byl delší dobu poměrně žhavým kandidátem. Zdá se, že Bartošova rezignace úplně nehrála do karet jeho postupnému tichému odchodu. „Myslím, že je zvláštní, že strana, která se prezentuje jako liberální a progresivní zároveň, není schopná přistoupit na určité vlastní reformy,“ kritizoval ještě 23. září Piráty. „Dlouhodobě jsem členem republikového výboru, tam vznáším různé podněty, snažím se proměnit fungování strany.“
Zdá se, že Lipavský ve straně tak trochu házel hrách na zeď. Není divu, že mu postupně docházela trpělivost. „Je potřeba dotáhnout to, co máme rozpracované a co jsme voličům slíbili. V tomto smyslu si myslím, že bychom měli ve vládním angažmá pokračovat. Ani si nedovedu představit, jak bychom takový odchod zvládli,“ připouštěl, ačkoliv byla z jeho tónu znát jistá únava a předzvěst toho, že Lipavský nad tím vším prostě dřív nebo později zlomí hůl. Ačkoliv ve veřejných prohlášeních po odvolání Bartoše přeci jen otočil a byl první, kdo odchod avizoval.
Jan Lipavský s Petrem Fialou.
„Nebyl se spoustou věcí v souladu. Pokud nebude člen Pirátů, může dál jednat dle svého uvážení,“ doplňuje Klára Kocmanová, první místopředsedkyně Pirátů. Lipavského odchod rozdělil totiž i samotné Piráty. Někteří totiž po vzoru Kocmanové mají pro jeho aktuální prekérní situaci pochopení, jiní se cítí zrazení. „Lidsky to chápu, protože Jan Lipavský je dobrý ministr a má reputaci,“ krčí rameny zase Jakub Michálek, který byl po Bartošově rezignaci jedním z nejvýraznějších hlasů. Michálek také stále prosazuje hypotézu, že Fiala podlehl nátlaku „kmotrů“, jimiž míní jihočeského hejtmana Martina Kubu nebo ministra Martina Kupku.
Jiní se staví k Lipavskému ale spíše s hořkostí. Například Mikuláš Peksa vyloženě zpochybnil Lipavského střízlivost, když ministr po prohraných volbách prohlašoval, že je třeba „zbavit se komoušů a ultralevičáků“. „Nejsem si jistý, zda to pronesl ve střízlivém stavu, nejsem si vědom, že bychom měli v Pirátské straně jakékoliv komunisty,“ odpovídá mu na dálku Peksa. Ten taky zároveň zastává stanovisko o Lipavského nahraditelnosti a podle všeho si flegmaticky z celé situace nic moc nedělá.
Lipavskému už samozřejmě přišly nabídky od jiných stran. Prvním z nich bylo KDU-ČSL, a to úsměvně po síti X. Tomu se někteří piráty srdečně vysmáli. „Tomu, že Lipavskému nabízel na síti X Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) místo u nich, jsem se musela usmát,“ říká místopředsedkyně strany Jana Holomčík Leitnerová. Jiní piráti se k situaci vyjadřovat odmítají. Nechtějí živit spekulace. Pravdou je, že tímto mlžením je tím spíš rozdmýchávají.
Celá situace se bude oficiálně řešit v pondělí, kdy se odvolaný pirátský předseda i premiér sejdou s hlavou státu. Zatím se zdá, že se Lipavský více přiklonil k názorům SPOLU a krom KDU-ČSL si na něj brousí zuby i TOP 09, což ale podle někdejšího europoslance Jiřího Pospíšila není příliš pravděpodobné. „Nepovažuji za šťastné, kdyby pan ministr zahraničí přecházel do TOP 09 nebo do jiné strany. Posílilo by to spekulace, že to snad bylo domluvené proti Pirátům.“ Takových vyloučení a slibů už jsme slyšeli v poslední době víc než dost.
Fotogalerie |
