Jiřímu Strakovi, který za mřížemi skončil roku 1985, hrála vedle nízkého věku do karet také změna režimu. Nová pravidla mu umožňovala dřívější propuštění, stačilo mu k tomu splnění podmínky v podobě podstoupení kastrace.
Následně strávil ještě deset let v psychiatrické léčebně, tedy v (o poznání) příjemnějších podmínkách. Dokonce tak příjemných, že se tam zamiloval a oženil.
Roku 2004 se i přes odpor pozůstalých a také samotného šéfa mordparty Jiřího Markoviče stal spartakiádní vrah svobodným člověkem se vším všudy. Tedy po úřední stránce. Temná minulost ho provázela i v dalších letech, čemuž ale šel tak trochu naproti tím, že vesele poskytoval rozhovory publicistickým pořadům.
Mezi lidmi proto rostla nenávist. V jedné z reportáží ho dokonce syn jedné z obětí v emocích konfrontoval a řekl mu, že podle jeho názoru nemá právo žít.
„Když jste mě tehdy nepověsili, tak mne nechejte žít,“ reagoval na to Jiří Straka.
Jeho přání tak úplně vyslyšeno nebylo. Veřejnost ho sice žít nechala, ale rozhodně ne v klidu. Nejprve žil se svými rodiči, kteří z Prahy zmizeli na Jesenicko.
Jenže odpor sousedů byl tak velký, že si Straka raději sbalil kufry a prchl na Frýdecko-Místecko, kde žil se svou manželkou z léčebny a podle informací webu Deník.cz spolu měli vychovávat jejího syna. Také si pořídili si domácího mazlíčka.
Ani přesto, že žili spořádaně, je ale sousedé neakceptovali. A tak se Jiří Straka do třetice stěhoval. Na samý okraj Česka, do Těšína na polských hranicích.
Teprve tam našel spartakiádní vrah klid a podařilo se mu začlenit jak mezi sousedy, tak i do společnosti celkově. Začal pracovat v nadnárodním obchodním řetězci, a dokonce byl v domě, kde bydlí, zvolen předsedou výboru sdružení nájemníků.
„Jsem v pohodě. Začlenil jsem se a nemám problémy. Můžete lidem vzkázat, že jsem v pohodě. Nemám rozhodně zájem o žádnou publicitu. Našel jsem se. Mám nový život. Rodiče jsou také v pohodě. Nezlobte se, nemám víc co říct,“ řekl Straka Deníku, který jej vyhledal.
Fotogalerie |







10
12
12
18
11