Na Expresu jsme vás korunovali králem českého Instagramu. Směřujete svůj Instagram skutečně k tomu, abyste na něm trumfnul třeba i celebrity, abyste byl za krále?
Ne, to určitě ne. Instagram nepodceňuji ani nezesměšňuji. Já musel zkrátka nějak otevřít dveře od svého domu, od svojí rodiny. Nejsem žádný nadčlověk ani superman, nemůžu se schovávat před lidmi, chci normálně chodit po ulici, chci chodit do kina. Všechno tohle slouží k tomu, abych nebyl člověkem, který je v podstatě schovaný za nějakou oponou.
Takže se za celebritu nepovažujete?
Já prostě jen chci, aby na mě lidé nekoukali jako na zjevení. Proto mám Instagram otevřený, abych mohl jít po Václaváku a nemusel se pořád jen tetelit v Monaku nebo v Dubaji. Zkrátka chci, abychom já i moje rodina byli pro lidi normální, aby si nemysleli, že jsme nějací blázni. Na Twitteru mám asi šest a půl tisíce sledujících, na Instagramu dva a půl tisíce. Chci těm lidem ukázat, že si z toho dělám i srandu, aby se bavili a já mohl normálně fungovat. Ale je fakt, že dneska rozdávám selfíčka a podpisy jako nějaká celebrita (smích).
Máte nějakou odezvu? Píšou vám lidé na Instagramu?
Píšou. Ale nejsou to nějaké negativní příběhy. O mně se psalo jako o nějakém Voldemortovi zakletém někde na hradě, ale když teď ukážu, že si z toho umím udělat srandu, že se dokážu bavit a že chci žít normální život, samozřejmě to někdo nemusí pochopit, ale jinak ty reakce jsou pozitivní.
Milující otec i manžel. Tak na Instagramu působí Ivo Rittig.
Radí vám s chováním na sociálních sítích i manželka, nebo to zvládáte úplně sám?
Moje paní mi v tom pomáhá, tvoříme to spolu. Radí mi, abych tam ze sebe neudělal úplného blázna. Ona je na to velice vnímavá a velmi chytrá, já dám stoprocentně na její radu a také na radu mé jedenáctileté dcery Sofie.
Když jsme nakousli rodinu, dětí máte hodně. Doma je asi živo, že?
Děti zlobí, ale to je normální. Máme čtyři, nejmladšímu synovi Maxmiliánovi je čtrnáct měsíců. Je mi šestapadesát let a spoustě lidí přijde divné pořizovat si v takovém věku děti, ale sám uvidíte, že ono je to tak lepší. Máte na ně víc času, víc si jich užijete.
Ivo Rittig má s manželkou Lenkou čtyři děti. A takhle vypadal jako dítě on sám!
A plánujete i další?
S manželkou jsme si ještě neřekli, že toho necháme.
Silvestr jste s manželkou oslavili u kulečníku s logem filmu Kmotr. Je v tom ukryt nějaký hlubší smysl, nebo jen máte rád film Kmotr?
Není, ten kulečník jsem dostal od přátel. Je to kousek starý nejméně sedmdesát let. A film Kmotr mám samozřejmě rád.
Takhle oslavil Ivo Rittig s manželkou Silvestr. Naznačuje něco logem na svém kulečníku?
Je vidět, že si potrpíte na luxusní značky. Jak vzpomínáte na časy, kdy jste s nimi podnikal?
Já jsem maximalista, nikdy nechci dělat nic tuctového. Když jsem řekl, že bude móda, v Pařížské ulici tehdy byla mlékárna, pekárna, pošta, trafika a jeden krám, kde jsem si koupil kalhoty. Později jsem se od ředitelky firmy Armani dozvěděl, že jsou osm let staré. Koupil jsem letenky, jeli jsme do Milána, šli jsme do několika obchodů a pak i do Versaceho. Tehdy se moc nevědělo, o co jde. Skončilo to tak, že naše firma (Rittig společně s Lenkou Vejvalkovou vlastnil firmu Prospekta Moda, pozn. red.), než se prodala Bakalovi, opanovala asi dvacet osm značek. Všechny exkluzivně.
„Když jsem řekl, že bude móda, v Pařížské ulici tehdy byla mlékárna, pekárna, pošta, trafika a jeden krám, kde jsem si koupil osm let staré kalhoty,“ vzpomíná Rittig.
Takže jste v Česku takový otec luxusní módy.
Móda tehdy dosáhla absolutního vrcholu. Když my už jsme dělali dvoupatrový butik Versace, na Monte Napoleone (ulice s luxusními obchody v Miláně, pozn. red.) ještě ani nevěděli, jestli jsou butiky schopné mít patra, jestli tam lidé budou chodit. Dneska se přes celou Monte Napoleone staví butiky na několik pater. My byli maximalisti, dosáhli jsme toho, že jsme tu zastupovali značky, které se mezi sebou nenáviděly, nechtěly být pod jedním vedením. Ale nám se to podařilo. Mimo značky, které nedávají franšízy a mají svoje vlastní obchody, jako je Louis Vuitton nebo Cartier a Dior, jsme ovládli franšízový trh. Versace, Bottega Veneta, Ferragamo, Zegna, desítky značek.
Musím se zeptat na váš legendární svetr Versace. Chodíte v něm normálně, nebo je to spíš recese?
Spíš taková recese. Ale moje paní ho má, ta v něm normálně chodí. Nosí ho i ten nejznámější dýdžej světa (DJ Khaled, pozn. red.), moji velikost máme na světě jen my dva.
Ivo Rittig nám zapózoval ve svojí legendární mikině od Versaceho.
Versace je, hádám, vaše nejoblíbenější značka, že?
Versaceho mám nejradši. Tenkrát u nás košile stála pět tisíc korun a oni přivezli košili za sedmačtyřicet tisíc korun, to mě uchvátilo, doteď ji mám schovanou. Když jsem řekl, že to je pravé čínské ručně barvené hedvábí, může se to prát a nic se s tím nestane, všichni na mě koukali jako na zjevení. Zažil jsem dokonce Versaceho přehlídku Atelier v hotelu Ritz, vedle mě seděl Sylvester Stallone a Madonna. Pochopili jsme tehdy, že Versace je kult číslo jedna. Je to pro mě absolutně nejvíc, i když to teď koupila americká firma Michael Kors.
Vy jste jako tehdejší módní magnát taky pořádal přehlídky?
My jsme udělali přehlídky, které tady už nikdy nikdo neudělá. Přerušili jsme danou cestu klasických kolekcí Milán, Paříž, New York tím, že jsme vytvořili zastávku v Praze. To znamená, že Praha viděla jako jediná kromě těchto měst kompletní přehlídku Versace, kdy vlastně každý kus byl v té době zatím jediným originálem. Při dnešních rádoby přehlídkách, když si tady někdo vezme věci z obchodu a udělá přehlídku, pak si tu věc koupíte a máte akorát sešlapaný podpatky.
Ivo Rittig vyráží do ulic. Poznáte ho podle lišáckého úsměvu a šelmy na dětském kočárku.
Dostali jste sem i Versaceho samotného?
Ne, ale na první přehlídku Versace ve Španělském sále Pražského hradu přijel finanční ředitel Santo Versace, jeho bratr. Druhou přehlídku Versace jsme udělali v Obecním domě, ukázali jsme už podruhé jeho kompletní kolekci a na přehlídku jsme koupili Evu Herzigovou, což pro mě byl největší zážitek. Ona byla stoupající hvězda a pro mě jasné číslo jedna světového mola. Myslím, že kompletní kolekce světové značky, jako je Versace nebo podobné značky, je tak nesmírně náročné sehnat, že to je už neopakovatelné.
Co hodinky, sbíráte je jako správný boháč?
Hodinky sbírám, poslední dobou jsem se kromě klasických rolexek soustředil na značku Hublot. To je firma, která vstoupila do fotbalu a Ligy mistrů. Když taky začali dělat hodinky Versace, v roce 1996 jsme si je koupili. Tehdy stály asi 250 tisíc. Ale jinak hlavně hodinky Rolex.
Kolik vás stály ty nejdražší?
Myslím, že to byly hodinky od značky Audemars Piguet. A bylo to, řekněme, do dvou milionů.
Ivo Rittig je vášnivým sběratelem historických audiopřehrávačů.
Hodně se také chlubíte retro kousky různých hudebních přehrávačů. Jste sběratel?
Jo, dělám sbírku. Sbírám matchboxy, autíčka, tam už jsem asi dosáhl vrcholu. Protože jsem jich v mládí moc neměl, tak už je asi patnáct let sbírám po různých aukcích. Z nich už mi asi nic nechybí, základní série je asi dva a půl tisíce kusů. Pak sbírám takové kultovní designové věci jako ReVox a Beng & Olufsen (firmy vyrábějící audiotechniku, pozn. red.), zkrátka staré, krásné a spíš designové kousky. Sbírka Beng Olufsen už taky bude brzy uzavřena.
Ivo Rittig a jeho sbírka legendárních matchboxů
Na Instagramu jste napsal, že budete otevírat muzeum. Vážně to plánujete?
Do budoucna asi jo. Už je mi hodně let, takže toho mám docela dost nasbíráno. Chci udělat takový průřez šedesátými, sedmdesátými až osmdesátými léty v oblasti designu hi-fi. Můj sen je udělat pro lidi výstavu plnou autíček a hudební techniky. Nechci, abych se na to koukal sám, doma v trezoru.
Kolik za takové věci dáváte?
Cena stoupá, je toho málo. Některé věci se kupují jen v Japonsku, tam se o to starají. Špičková stará věž od Pioneeru dneska stojí dvě stě tisíc. Velké výjimečné kazeťáky se dneska draží za přibližně sto tisíc korun.
Když už jsme u hudby, jakou rád posloucháte?
Hlavně černou hudbu. Mám rád hodně i rock, především starší léta, ale černou hudbu teď poslouchám nejvíc.
Sbíráte matchboxy, ale co normální auta? Člověk jako vy si na ně určitě potrpí.
Pár aut máme. Dvanáctiválce si vždycky necháváme, ty už brzy nebudou. Dneska je kolem aut šílenství, já už před dvěma lety Elonu Muskovi předvídal smrt krásnýho srnce, teď už v té smrti skoro je. Čeká se na vodík, elektřina je jen takový přechodný zážitek, něco jako bitcoin. Kdyby se spočítala uhlíková stopa, kolik stojí jedno nabití auta a kolik to spálí uhlí nebo něčeho jiného, tak proti tomu je dieselový motor malý kluk ze školy.
Na auta si Ivo Rittig potrpí.
Koukal jsem, že máte docela „vymazlenou“ garáž. Pomalu to vypadá, jako byste svým vozům nechal postavit obývák.
Garáž mám vyhřívanou, auto taky musí být kde umýt. V podstatě by mělo být jako v obýváku. Mám auta rád, ale jezdím normálně, ne rychle. Když se za dobrou cenu dostanu k nějaké raritě, necháváme ji a čekáme na lepší zítřky.
Jakou značku máte nejraději?
Obecně ty dvanáctiválce. Ale nejradši mám rolls-royce, to je klasika.
Poznáte na fotce mladého Rittiga? Správně, druhý zleva.
Kdy jste vůbec naposledy jel MHD?
No, to už je dlouho. Před pěti lety (tehdy se začala řešit kauza údajného tunelování dopravního podniku, pozn. red.) se v MHD objevily vzkazy cestujícím, že si za peníze z jejich lístků Rittig koupil letadlo. Od té doby se bojím jezdit (smích).
Na Instagramu je vidět, že jste si oblíbil dovolené na luxusních jachtách. Ty jsou vaše?
Jachty nejsou moje, je to firemní záležitost. Stejně jako letadlo. Léto většinou trávím v Chorvatsku na lodi, pak máme byt v Dubaji, tam občas bydlíme. A také byt v Monaku. Ale jsme velká rodina, nejmladšímu je rok a půl, takže to není na žádné větší cestování.
Zhruba takto tráví boháč Ivo Rittig dovolenou, brázdí moře na luxusních jachtách!
V Monaku máte dokonce trvalé bydliště, ale v minulosti jste se nechal slyšet, že hlavně kvůli soudu uvažujete o trvalém návratu. Jak to máte teď?
Zatím jsem Monačan. Tady bojuju, ale žiju v Monaku. Čekám, jak dopadne soud, kvůli kterému jsem byl navíc dost perzekvovaný, to je ta kauza Oleo. Ten jsem i napodruhé vyhrál, ale na odvolačku teď jde výrok vrchního soudu, který jasně předestřel, jestli jsem vinný, nebo nevinný. Já myslím, že v tomhle mám svědomí čisté. Teď se to ukázalo v plné nahotě. To, co se odehrálo před pěti lety, to prostě nebyla normální akce.
Spousta lidí vás ale nejen kvůli tomu, že jste s těmi kauzami spojován, vnímá negativně.
Jsem normální člověk, ale zkrátka všechno dělám na plný pecky, na maximum. A jak to někdo řekl, úspěch se tady neodpouští.
Čemu se v současnosti věnujete? Vašemu podnikání asi ten probíhající soud nesvědčí.
Podnikám jen venku, tady lidem akorát radím. Mám bydliště v Monaku, až bude správný čas, uvidí se, co budu dělat. Tady nemám kvůli nějaké domnělé trestné činnosti už pět let ani kreditní kartu. Teď je doba klidu a míru, a když za mnou například někdo přijde, poradím mu. Někdo tomu říká lobbistická činnost, ale tím se spíš bavím. Teď je můj zájem MMA a bojové sporty.
V nich tedy podnikáte?
V tom mě samozřejmě zajímají i peníze, každého zajímají. Teď momentálně je vidím venku nebo v naší úplné špičce. Aktuálně je to sice utlumené, ale podnikáme, domlouváme různé zápasy na různých úrovních. Dělám to se svými zahraničními partnery, bereme občas i bojovníky z Čech.
Druhou část rozhovoru, kde Rittig hovoří o tom, jak do Česka přinesl box, o svém podnikání v bojových sportech i o vztahu s bijcem Karlosem Vémolou a organizací Oktagon, vám přineseme brzy.
Fotogalerie |
