Pokud jste v pátek odpoledne dorazili na happening v Řeporyjích, na který lákal Pavel Novotný především novináře (slušní lidé ve dvě hodiny odpoledne nemohou objíždět vesnické akce), zřejmě jste více věřili navigaci ve svém voze než slovům řeporyjského starosty, jenž ve své pozvánce mluvil o Magorově ulici, ale samozřejmě žádná taková neexistuje.
Nutné bylo hledat Jirousovu ulici, případně velký modrý stan, před nímž se to hemží podezřele velkým množstvím maminek s malými dětmi a postaršími vlasatými muži.
Na místo jsme dorazili také my, i když s několikaminutovým zpožděním, ale na přesnost se na happeningu nehraje. Novotný si vzal úvodní slovo, oděn byl v obleku s košilí a kravatou, což vedle vlasatých mániček vypadalo jako pěst na oko.
Po obvyklé porci hlášek o tom, jak jsou Řeporyje pokroková a prosperující oblast, přešel starosta k hlavní části programu a ke slovu se konečně dostaly děti z dramatického kroužku ZŠ Řeporyje, které do té doby mrzly stranou.
Děti dostaly za úkol..., pardon, údajně se samy nabídly, že na happeningu vystoupí a zarecitují jednu z básní Ivana Martina Jirouse, známého též pod přezdívkou „Magor“.
Až na drobné zaváhání na konci děti recitaci zvládly. Po nich si slovo vzal Oldřich Kaiser, jenž potvrdil, že recitovat básně tohoto autora není úplně snadné. Ne snad, že by byly tak komplikované, ale autor při jejich tvorbě asi nepočítal s tím, že je budou muset jednou v Řeporyjích poslouchat i děti.
„Tuhle ne, tuhle taky ne, tohle se nehodí. Snad možná, ne, ani tuhle ne,“ hledal citlivě Kaiser báseň, kterou by mohl společně se svou partnerkou Dášou Vokatou přednést.
To Čuňas si s žádnými ohledy hlavu nelámal a poté, co Vokaté vzkázal, že se jí jedna z básní nelíbí, protože ona sama už je po přechodu, nazval Kaisera „p*čou“.
V Řeporyjích se celkově peprnými výrazy nešetřilo a různé opisy pánského přirození létaly do publika zcela běžně. Ruku na srdce, takhle nějak by si to asi Jirous přál, i když jak připomněli jeho přátelé, „s něčím takovým by vás poslal do prdele“.
V tu chvíli se z prvních řad postupně začaly vytrácet maminky s malými dětmi, které se během patnácti minut dozvěděly spoustu nových sprostých slov.
Poctou pro Ivana Martina Jirouse měl být také outfit, který měl na sobě Oldřich Kaiser, jenž si nasadil Magorův klobouk a k tomu přidal i jeho svetr. Jak se ukázalo, ten putuje od jednoho partnera Dáši Vokaté ke druhému. Kaiser se tak stal již třetím partnerem této písničkářky, co se v něm mohl hřát.
Kde je tady Magorova ulice?
Zlatým hřebem programu mělo být pokřtění cedulky s Magorovou ulicí, jenže to by nebyl Pavel Novotný, aby pravda nebyla trochu jiná. Vtípek schvalovací komise zamítla, a tak je na zdech domů cedule se skutečným názvem ulice, jež se jmenuje Jirousova.
„Jasně, je to Jirousova, nápad s Magorem nám neprošel, ale to jsme vlastně věděli,“ přiznal po odhalení cedule, která je skutečně jen na ozdobu.
„Hlavně aby ji neukradli,“ glosoval pohotově Čuňas, který zůstal své přezdívce věrný celou dobu.
Mezi přihlížejícími byl také Vladimír Franz, jehož pochopitelně nešlo přehlédnout a nebylo k tomu zapotřebí ani jeho tašky s Mickym Mousem.
Franz nejprve zalitoval, že nebylo trochu tepleji (i když Greta by s ním v polovině února asi nesouhlasila), pak ale organizátory pochválil za příjemnou akci.
„Jen je škoda, že Češi nezískali v Jirousovi světového básníka. Zvolil si underground, což pochopitelně také oceňuji. Bylo to prostě buď, anebo,“ nezapřel v sobě Franz umělce, zatímco se kolem roznášelo pivo a ve vzduchu byla cítit pálenka.
Při dodržování pitného režimu není divu, že se účastníkům setkání zachtělo jít na toaletu, ta ale nikde poblíž nebyla. A i když na začátku zaznívala slova o prosperitě a blahobytu v Řeporyjích, nezbylo některým než vzít zavděk blízkým polem nebo jít mezi auta, což byla přesně ta varianta, která v Řeporyjích nejvíc táhla.
Fotogalerie |