Fotogalerie |
Ivan Jonák, který minulou středu nečekaně zemřel, se většině lidí zapsal do poměti jako výstřední postava a jakýsi symbol českého podsvětí 90. let.
Málokdo však zná Jonákův osud předtím, než založil legendární Discoland.
Jedním z těch, kteří v publikaci Ivan Jonák: Pravdivý příběh, vydané deníkem Blesk, vzpomínají na nepříliš známé epizody z Jonákova života před Discolandem, je i zedník Martin Polach. Ten s Jonákem prožil období kolem sametové revoluce a dokonce se spolu pokusili o útěk do Rakouska.
Polach se s Jonákem seznámil 15. listopadu 1989. Původně jel tehdy šestnáctiletý zednický učeň do Prahy jen na koncert, ale zcela ho pohltila revoluční atmosféra, které byl Jonák výraznou postavou. „U sochy sv. Václava Jonák řečnil do megafonu. Hodně ostře mluvil proti komunistům, docela jim nadával a vyzýval lidi k podpoře revoluce,“ vzpomíná dnes Polach.
Jonák, který na mladičkého Polacha působil jako přirozená autorita, již tehdy projevil svého podnikatelského ducha. Založil takzvané Sdružení nezávislých revolucionářů od svatého Václava, které se zabývalo vybíráním peněz na podporu revoluce.
Člen revolučního sdružení Polach vzpomíná, jak Jonák peníze vybíral do kartonových krabic od televizí. „Jonák to měl bezvadně promyšlené, protože zároveň s krabicemi si nechal k tehdejšímu Domu potravin přitáhnout dvě maringotky. V jedné pod zámkem bydlel on s penězi, v druhé já a pár dalších lidí,“ říká Polach.
Jonák prý každý den peníze kamsi odnášel a tvrdil svým mladým příznivcům, že peníze putují na podporu revoluce, nicméně dnes Polach přiznává, že většina členů Sdružení Jonáka podezřívala z toho, že si velkou část peněz nechává. Vzhledem k tomu, že část peněz dával i jim, nikdo to tehdy neřešil.
Polach se díky přátelství s Jonákem stal i účastníkem nepodařeného útěku do Rakouska. Kolem 10. prosince 1989 si ho spolu ještě s jedním chlapcem z Karlovarska vzal Jonák domů a nabídl jim, zda s ním nechtějí utéct za hranice. Oba mladíci souhlasili.
U Jonáka se Polach setkal i s Jonákovou ženou Ludvikou, ta všechny vybavila penězi na útěk. Spolu s dcerami se měla k Jonákovi připojit později. Před setměním pak Jonák s chlapci vyrazil Mercedesem do Znojma.
Polach vypráví, jak spolu s Jonákem došli před svítáním po poli až ke strážním věžím a děravému hraničnímu plotu. Hranici tou dobou už nikdo nehlídal. Společně se jim podařilo druhý den dostat až do Vídně, kde se jejich cesty rozdělily.
„Ivan nám dal na rozloučenou 100 šilinků a popřál hodně štěstí. Pak už jsme ho nikdy neviděli. Až v souvislosti s jeho soudem v televizi,“ popisuje útěk Polach. Proč se od nich Jonák oddělil a vrátil se do Česka se nyní už nikdy nedozví.
Kdyby tenkrát Jonák ve Vídni zůstal, mohl být jeho osud úplně jiný.