Zpověď islamisty, který se cvičil na zajatcích: Zabil jsem sto lidí a nelituji!

Vydal se stejně jako spousta dalších demonstrovat proti režimu Bašára Asada, tím ale pro Syřana začalo „dobrodružství“, které si ani v nejmenším nepředstavoval. Prožil si mučení v krutých podmínkách, aby se pak přidal k radikálním islamistům a začal se mstít. Televize BBC získala exkluzivní zpověď bývalého zabijáka Islámského státu, který se svému „řemeslu“ učil na živých zajatcích a nyní má podle svých slov na kontě více než stovku obětí. A ani jedné prý nelituje.

Když v roce 2011 vypukly protesty proti režimu Bašára Asada, Syřan z Rakky se do ulic vydal také. Byl však členem skupinky, která neměla přehnaně radikální úmysly a nikdo z ní neměl odvahu vzít do ruky zbraň.

„Byl to úžasný pocit svobody smíšený se strachem z režimu. Cítili jsme, že jsme dělali něco, co pomůže naší zemi, co přinese svobodu, a budeme si moci vybrat jiného prezidenta než Asada,“ prozradil muž, který odmítl odhalit svoji identitu.

Ačkoliv nebyl islámským radikálem a prý věřil „jen trochu, ale ne moc přísně“, bezpečnostní složky ho během protestů zadržely a poslaly za mříže. Předávalo si ho jedno oddělení za druhým, dostal cejch politického vězně, a dokonce se jím zabývala i státní bezpečnost. Nehorší vzpomínky má ovšem na oddělení pro kriminálníky.

Svlékli ho a bičovali

Tam ho totiž jeden z dozorců mučil velmi krutým způsobem. „Spoutal mi ruce řetězy a pověsil mě za ně ke stropu. Donutil mě svléknout se a pak mě posadil na koberec a bičoval mi záda. Říkal mi, že mě nenávidí a doufá, že zemřu jeho rukou,“ popsal Syřan BBC.

„Opustil jsem oddělení ochrnutý, a když mě převezli do ústřední věznice a spatřili mě ostatní vězni, tak plakali. Přinesli mě na nosítkách. Rozhodl jsem, se že když mě bůh zachrání, tak toho, co mě mučil, zabiju. I kdyby šel do Damašku, zabil bych ho,“ dodal.

Trénoval na zajatcích, pak se pomstil

A slibu, který sám sobě dal, také muž dostál. Propuštěn byl po měsíci a hned poté se přidal k radikální islamistické skupině Ahrár aš-Šám. Byl poslán do syrského Aleppa, kde se učil boji se zbraněmi – s pistolí a ostřelovačskou puškou, navíc se toužil stát tichým zabijákem. A výcvik to byl neskutečně krutý. Ne však pro něj, ale pro zajatce, kteří mu sloužili jako živý terč.

„Našimi cvičnými terči byli zajatí vojáci režimu. Většinu času se zabíjelo z motorky z pozice spolujezdce. Jelo se k autu, ve kterém byl cíl, který byl zastřelen, když nemohl uniknout,“ popsal, jak se z něho stal chladnokrevný zabiják.

A pak přišla řada i na muže, který mu ve vězení působil muka. „Vzal jsem ho na farmu nedaleko ústřední věznice. Řeznickým nožem jsem mu uřízl ruku. Vytáhl jsem mu jazyk a ustřihl ho nůžkami. Ale pořád jsem nebyl spokojený. Zabil jsem ho, když o to prosil. Navzdory mučivým metodám jsem necítil lítost. Naopak. Kdyby ožil, udělal bych mu to znovu,“ řekl muž BBC.

Ve službách Islámského státu

Pro svou chladnokrevnost se vypracoval v elitního zabijáka, stal se velitelem a měl na starosti bezpečnost v Ahrár aš-Šámu. Poté, co jeho skupina ovládla Rakku a vytlačila z ní syrskou armádu, se prý však rozhodl vyměnit víru za peníze a přidal se k frontě an-Nusra, která je napojena na al-Káidu.

Jenže zanedlouho poté Rakku ovládl Islámský stát a všechny ostatní radikální skupiny z ní vytlačil. Jeho bojovníci prý terorizovali civilní obyvatelstvo. 

„Islámský stát je zabíjel a bral jim majetek z těch nejprostších důvodů. Když jste řekli ‚ach, Mohamede‘, zabili vás za rouhání. Stejně tak kvůli fotografování, používání mobilu, zabíjeli a znásilňovali. Obvinili například nevinnou ženu z cizoložství a nechali ji zabít přímo před jejími dětmi,“ popsal muž.

Islámský stát si ho však jakožto zkušeného zabijáka nechtěl nechat utéct a nabídl mu, že ho z an-Nusry vykoupí. A Syřan si moc dobře uvědomoval, že by si odmítnutím podepsal rozsudek smrti, a tak se rozhodl ke kompromisu. 

„Souhlasil jsem, ale zároveň jsem se domluvil se šéfem an-Nusry al-Abbásem, že budu dvojitým agentem. Ukázal jsem Islámskému státu přátelskou tvář, ale zároveň jsem tajně unášel jeho členy, vyslýchal je a pak zabíjel. První, koho jsem unesl, byl syrský vůdce výcvikového tábora,“ popsal.

Ačkoliv bojovníkům Islámského státu škodil, zabil pro ně šestnáct lidí. Všechny prý pistolí s tlumičem přímo v jejich domech. Pak si ovšem uvědomil, že vůdci IS rádi zabíjejí své služebníky a nahrazují je novou krví, takže by brzy mohlo dojít i na něj. Rozhodl se proto uprchnout do Turecka.

Spím dobře, stovky obětí nelituji

I přesto, že ve službách radikálních islamistických skupin zabil více než stovku lidí, lítost necítí.

„Vše, na co jsem myslel, bylo, jak utéct a přežít. To, co jsem udělal, není zločin. Když vidíte někoho, jak vytáhne zbraň a zabije vašeho otce, bratry a příbuzné, nemůžete být zticha a nic neudělat. Všechno jsem to dělal v sebeobraně,“ říká.

„Zabil jsem více než sto lidí v bitvách proti režimu a IS a nelituji toho. Protože bůh ví, že jsem nikdy nezabil civilistu nebo nevinnou osobu. Když se podívám do zrcadla, vidím sám sebe jako prince. A spím dobře, protože každý, kdo mě kdy žádal o smrt, si ji zasloužil,“ dodal.

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 12:49 pondělí 10. září 2018. Anketa je uzavřena.

  • 31
  • 15
  • 11
  • 11
  • 10
  • 9