Úterý 24. listopadu 2020, svátek má Emílie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
EXPRES

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • jít naiDNES.cz

    Děsivé hřbitovy, kam nepáchnete. Šeptají si tam sochy, vybíjejí se mobily a troubí auta

    Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou | foto: cs.wikipedie.org

    Neobvyklé chladno, vybíjející se elektronika, skvrny na omítce kaple ve tvaru ženské tváře, pohybující se náhrobky nebo sténání a divná mlha. Některé hřbitovy jsou zkrátka strašidelnější než ty ostatní a nechce se vám tam jít zapálit svíčku ani na Dušičky. Na to, jak je Česko malé, máme takových tajemných a hrůzostrašných hřbitovů docela dost. Pomyslnou první příčku by obsadil asi bohnický hřbitov bláznů. Ono už to pojmenování leccos napovídá. Podivnými historkami je opředen i prastarý hřbitov ve Velharticích. Inspiroval Karla Jaromíra Erbena k napsání balady Svatební košile, což zrovna líbezná pohádka moc není.

    Hrobeček jedenáctiletého chlapce Františka Janovského byl v roce 1909 na bohnickém „hřbitově bláznů“ jako první. Během následujících šedesáti let tam našlo místo posledního odpočinku více než čtyři tisíce lidí. Byli to pacienti a zaměstnanci ústavu, vojáci z první světové války, vrazi, sebevrazi, ale i děti, které se v léčebně narodily a pak zemřely. V místech, kde jsou pochované, je podle citlivých jedinců vůbec největší nepřirozený chlad. Hroby nejsou na první pohled patrné, hřbitov se přestal používat v roce 1963, takže jsou tam kopečky porostlé břečťanem, což atmosféru moc nevylepšuje. Temná energie je tam prý doslova cítit a potíže má v místech i elektronika. Záhadně rychle se vybíjí. Místo lákalo ke svým rituálům i satanisty, kteří tam prováděli své rituály.

    Už Karel Jaromír Erben asi tušil, že s hřbitovem ve Velharticích není něco v pořádku. Inspiroval ho k baladě o umrlci, který unáší svou milou přes hřbitovní zdi. Hřbitov pochází z roku 1373 a zřejmě by spisovatele inspiroval i dnes. Vypráví se kolem něj mnoho historek, kde hlavní roli hraje zlo a neštěstí. Na omítce hřbitovního kostela sv. Máří Magdaleny jsou skvrny připomínající ženskou tvář. A nezmizely, ani když se omítka nově natřela. Vypráví se, že jde o hradní paní, co poblíž zahynula. Nebo že tvář patří dívce, kterou unesl oživlý mrtvý. Podle jiných pověstí tam satanisté umučili dívku a z omítky se dívá ona. Psychotronici se shodují na tom, že citliví lidé by tam neměli vůbec chodit. Mohou mít potíže při mši, ženy tam prý rovnou omdlévají. Mezi lidmi kolují i historky o dřevěném kostele, co tam původně stával. Ukryli se do něj jednou osadníci s ženami a dětmi, aby se schovali před lupiči. Jenže ti kostel vypálili a všichni uvnitř uhořeli. Na hřbitově je také údajně neoznačený hromadný hrob zavražděných sudetských Němců při divokém odsunu po druhé světové válce.

    Záhadology přitahuje také noutonický hřbitov, který je nedaleko za Prahou. Podle historek místních se tam prý pohybují hroby, za tmy je slyšet sténání, kroky a divnou mlhu. Také tam sama začnou troubit auta. Občas je podle milovníků záhad i slyšet tichý, ale nepříjemný šepot tamních soch. Je prý nejlepší se mu raději vyhnout. Psychotronici tvrdí, že podle jejich měření je nejvíce aktivní zazděný vchod do hřbitovní kaple. A proč se tam dějí všechny ty divné věci? Možná je způsobuje duše baronky, kterou prý její rodina nepřijala ani po její smrti. Zemřela, když spadla z koně. Jmenovala se Barbara Dlauhovesky von Langendorf (†26) a vypráví se, že koně někdo vyplašil schválně. Pohřbili ji mimo rodinnou hrobku v neoznačeném hrobě. Hřbitov si ke svému poslednímu odpočinku vybral i skladatel Petr Hapka.

    Nejen v Rumunsku, i my máme svého upíra. Alespoň se o něm vypráví příběh spojený s Dolní hřbitovem ve Žďáru nad Sázavou. Ne že by byl přímo o upírovi, ale spíš o protiupírovském rituálu. A ten příběh nebude tak úplně vymyšlený, zmiňuje se o něm žďárská i jihlavská kronika. Událost se odehrála koncem 19. století. Na hřbitově byl pochovaný žďárský správce zámeckého velkostatku Alois Ulrich. Ke svým podřízeným se choval obzvlášť krutě a prý je terorizoval i po své smrti v roce 1817. Jihlavský kat proto otevřel jeho hrob, kde leželo tělo bez jakéhokoliv poškození, jako by ho právě pohřbili. Kat prý mrtvého oslovil, ten se posadil a otevřel oči. Když ho kněz začal zaříkávat, tak se začal smát. Sťali mu tedy hlavu a posypali nehašeným vápnem. Pak už byl klid.

    Fotogalerie

    O čem sní tvůj e-mail?

    Šéfredaktor pro tebe každý čtvrtek vybere ty největší pecky a kauzy, které ti nesmí uniknout

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 9:03 neděle 24. února 2019. Anketa je uzavřena.

    • Super
      14
    • Tvl
      10
    • Cože
      7
    • Trapas
      7
    • Haha
      5
    • Sladký
      5

    Proč je Eva Burešová tak hubená? Promluvit ji donutila Prachařová s anorexií

    Premium Herečka Eva Burešová (27) se zastala Mariany Prachařové (26), která přiznala anorexii. Hvězda Slunečné je ale sama kost...

    Měli lepší stroje Sověti, nebo Američané? O jednom neobyčejném souboji

    Premium Když autu dojde palivo těsně před čerpací stanicí, můžete ho k ní dotlačit. Ale co dělat, když se totéž stane letadlu...

    Manažer postavil srub uprostřed chráněné oblasti. Tvrdí, že to je posed

    Premium Nejprve tvrdil lidem, že je to seník. Když se o jeho stavbu začaly zajímat úřady, prezentoval ji jako posed. Ve...

    Komentáře
    Vezmeme vás na titulní stranu
    Úterý 24. listopadu 2020, svátek má Emílie
    • schránka
    • Přihlásit Můj účet
    EXPRES

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • jít naiDNES.cz