Michaela Horáčková: Už nejsem showbyznysová známost, zombie Topolánka se nebojím

Michaela Horáčková Hořejší působí jako křehká a trochu nepřístupná žena. Když se s ní však člověk blíže seznámí, zjistí, že má za sebou životní zkušenosti z dětství v Rusku a že dokáže být velmi nezávislá a otevřená. Někdy i tvrdá, když je nutné hájit manžela. Jaká by z ní tedy byla první dáma? Bojí se její muž silných soupeřů Topolánka a Zemana? A proč hledá druhého Havla? Otevíráme první díl rozhovorů s manželkami prezidentských kandidátů!

Vašeho manžela nepustili na pódium během koncertu v rámci Festivalu svobody. Prý neztělesňuje hodnoty 17. listopadu. Rozčílilo vás to?

Jistě, že mě to rozčílilo, manžel byl jedním z nejvýraznějších aktérů sametové revoluce a spolu s Michaelem Kocábem zprostředkovali rozhovory představitelů tehdejší vlády a představitelů Občanského fóra u jednoho stolu. V rámci iniciativy Most.

Co byste autorům Kroměřížské výzvy vzkázala?

Asi nic… Možná jen, že není už naštěstí možné si bez reakcí upravovat dějiny podle svých preferencí.

Jste ten typ, co se rve za manžela? Podobně jako Dagmar Havlová, která ve sněmovně pískala na sládkovce, když uráželi jejího muže?

Ano, jen neumím pískat na prsty, to bych se ráda ještě naučila.

Jak často doma mluvíte o politice?

Každý den.

Radí se s vámi o svých rozhodnutích?

Asi bychom nebyli dobrými partnery, kdyby tomu tak nebylo. Pokouším se manželovi poskytnout pohled z jiného úhlu.

Michal Horáček s manželkou Michaelou a dcerou Julií

Jak se za tu dobu, co jste s ním v kampani, změnil váš život?

Změnilo se toho hodně. Tak třeba manžel měl díky kampani možnost navštívit víc než 500 míst v Česku a seznámil se s lidmi, které by za normálních okolností nikdy nepotkal a neměl šanci je vyslechnout. Z toho mohl vytěžit spoustu dobrých věcí, které zahrnul do své vize a programu a které chce jako prezident naplnit.

Mluvíte o tom, co kampaň přinesla vašemu muži. Mě ale zajímá, co tato zkušenost dala vám, popřípadě vzala?

Byla to pro mě především ztráta soukromí. I když jsme i předtím žili do jisté míry veřejným životem, tak nová situace nás dostala do zcela jiného módu. I když jsem nebyla zvyklá někde „řádit“, tak od té doby, kdy jsem se stala součástí kampaně, si dávám větší pozor.

Na co si musíte dávat největší pozor?

Cítím daleko větší odpovědnost za to, co říkám a jak se chovám, než kdykoliv předtím.

Už nejsem showbyznysová známost

Musela jste se v souvislostí s kampaní naučit hrát svou roli?

Takhle se to říct nedá. Ta situace to sice vyžaduje, ale nejde o to, že bych dělala nebo říkala něco, co by nebyla pravda. Ocitla jsem se v prezidentské kampani, a to si velice dobře uvědomuji. Už to není jen showbyznysová známost se slavným mužem. Je to jiná odpovědnost a k tomu i tak přistupuji.

Vy jste byla bulvárem grilována za to, že jste odvedla muže od rodiny po 30letém vztahu? Nebojíte se, že vám to bude opět připomínáno?

Nebojím, já jsem si Michala brala jako rozvedeného muže, nejsem první ani poslední.

Jaké jsou vaše vztahy s první ženou pana Horáčka, Ruth?

Nemáme žádné vztahy.

Scénografka a kostýmní výtvarnice Michaela Horáčková Hořejší (1979) spolupracuje s řadou českých divadel včetně Národního divadla, ale také se slovenskými i rakouskými divadly. V roce 2012 se provdala za textaře, básníka a doktora antropologie Michala Horáčka, s nímž má dceru Julii. Jejich sňatku předcházel Horáčkův rozvod s manželkou Ruth. S tou prožil 34 let života a zplodil dva potomky.

Vraťme se k politice. Co říkáte na pana Topolánka? Je to silný soupeř?

Topolánka vlastně vnímám pozitivně. A to v tom smyslu, že právě jeho kandidatura mnoha lidem konečně osvěží paměť. Opravdu bych lidem nepřála, aby si zvolili dalšího papaláše nebo další politickou zombii.

To je docela příkré hodnocení soupeře, nemyslíte?

Mirek Topolánek je pro mě představitel starých politických struktur. Možná právě díky němu lidem dojde, že naše země potřebuje nepolitického kandidáta, který je svobodný a nevydíratelný. Někdo, kdo nemusí nikomu nic vracet.

Michaela Horáčková Hořejší doprovází manžela během jeho kampaně.

Topolánek je zombie

Tím ideálem samozřejmě myslíte svého muže. Nemáte ale obavu, že právě obratnost politického nomáda Topolánka předčí do jisté míry nezkušenost vašeho manžela?

V tomto zvykovém pohledu možná. Zároveň si myslím, že doba se dost změnila a že lidé papalášům už nevěří. Snad za ta léta neztratili paměť a v tom je manželova výhoda.

Váš muž má nálepku elitáře, bohéma, salonního politika, krále hazardu a tak dále. To asi slyšíte často, že?

Ano, toto klišé je hluboce zakořeněné. Někteří lidé vnímají mého muže jako hazardního hráče, který zapříčinil v mnoha lidech závislost. Je to názor, který se jen těžko odbourává.

Dobře, tak kdybyste mi to chtěla vymluvit, co mi odpovíte?

Velmi jednoduše. Kurzovní sázky nemají nic společného s hazardem. Je to na úrovni vysoké hry a matematiky. Nejde o gamblerství. Navíc manžel prodal firmu v době, kdy se objevily hrací automaty, které zásadně odmítal.

Nebylo to spíše proto, že šlo o prodej v dobrou chvíli?

To byste se musel zeptat jeho, v té době jsem s ním nebyla. Vím jenom to, že to prodal dobře a české firmě.

Předpokládám, že kdyby přišla lepší nabídka ze zahraničí, tak by neváhal.

Samozřejmě, můj muž je dobrý obchodník. Ještě bych chtěla podotknout, že v České televizi každý den po hlavní televizní relaci probíhá jakési losování, což je pro patologické gamblerství větší problém než kurzovní sázky.

Horáček není druhý Havel

Před rokem jste po tiskové konferenci svého muže, kde potvrdil kandidaturu, dala rozhovor a v něm tvrdíte, že lidem a vám konkrétně chybí někdo jako Havel. Proč si to myslíte?

Řekla jsem to v souvislosti s tím, že v době když byl prezidentem Václav Havel, tak naše země měla ve světě skvělý zvuk. Havel přivedl naši zemi z úplného ničeho do evropského a světového kontextu. V jeho době platilo, že když se vás někdo zeptal odkud jste, tak jste se nemusel stydět. To nyní neplatí.

A proč se upínáte k minulosti, když váš manžel tvrdí, že je pro něj důležitá budoucnost republiky? Žádný nový Havel už přece nikdy nebude.

Já je ale nesrovnávám. Řekla jsem to, protože si nepřeji a doufám, že nejsem jediná, aby naše země směřovala na Východ. Celková afinita k Rusku, hulvátství, to všechno podle mě nepatří k osobnosti prezidenta. Můj muž by byl takovým prezidentem, který Česku vrátí kredit a politickou kulturu, která nám tak strašně chybí.

Váš muž často tvrdí, že je ohrožena naše demokracie a že musíme bojovat. V čem konkrétně je podle vás demokracie tedy ohrožena a kdo ji ohrožuje?

Pro mě je největším ohrožením demokracie ztráta důvěry v politiky a v politiku jako celek. Tedy stav, kdy nejvyšší zvolení zástupci budí podezření a despekt. Kdy se chovají tak, že v lidech vzbuzují oprávněné obavy, že důvěra jim daná slouží jen k vlastnímu obohacení, nebo kdy obecný prospěch státu obrací ve svůj vlastní. Stejně tak mě děsí šíření iracionálního strachu za cenu naprostého lhaní.

Dobře, od toho jsou ale přece volby. Politik vás zklamal, příště mu nedáte hlas. V čem je ale ohrožena demokracie? A narážíte na Andreje Babiše a jeho hnutí ANO?

Ne, nemluvila jsem přímo o Andreji Babišovi. Naopak si myslím, že jeho hnutí vzbudilo v lidech zájem o politiku. Jeho program má jistou energii a razanci, a i když nemohu souhlasit s myšlenkou „řídit stát jako firmu“, chápu, že mnoho lidí to zaujalo. Je to změna, kterou evidentně vnímají pozitivně.

Michaela je svému muži velkou oporou.

Větší status pro první dámu

Pojďme teď na chvíli k tématu potenciální první dámy. Jak vy tuto roli chápete?

U nás nemá role první dámy žádná přesně stanovená pravidla. Vždy to záviselo na tom, jaká ta konkrétní žena byla. Byla energická, měla vizi, jestli vůbec nějakou, a jak moc se chtěla angažovat? Vždy to bylo pouze závislé na osobnosti té konkrétní dámy.

Zeptám se tedy na vaše vize? Chcete zavést institut první dámy do Ústavy ČR, tedy placenou funkci, jak se nedávno pokoušel Macron?

Předně, nejsem ten, kdo by o tom rozhodoval, ani to nechci takto formulovat. Jen jsem upozornila na to, že role první dámy není nijak nastavena. Určitě bych nechtěla nějakou šíleně velkou agendu, jak si to ve Francii přála paní Macronová. Tuto roli lze efektivně naplňovat i bez robustní struktury a aparátu, což mě naučilo soukromé podnikání. Mám svoje vize a představy, které bych ráda naplňovala s lidmi, s kterými nyní spolupracuji.

Takže by to znamenalo jistý mandát a prostředky. Chápu to dobře?

Mně ale nejde o rozmařilý aparát, tomu ani nevěřím. Jsem připravená plnit svoje vize, které souvisí z postavení první dámy, ne za cenu rozbujelé agendy. Chci normálně pracovat, rozvíjet projekty, na kterých už pracuji. Rozhodně si nepřeji zanášet něco do ústavy.

Co byste tedy konkrétně dělala?

Michaela s dcerou Julií

Už delší dobu se zabývám tématem odmítnutých dětí nejen z dětských domovů, v tom bych ráda pokračovala. Také bych ráda otevřela Hrad veřejnosti. Vezměte si klasickou rodinu s dětmi, když se vypraví na Pražský hrad a chtějí si prohlédnout Zlatou uličku. Jaké strašné peníze musí zaplatit. Chtěla bych v pravidelných termínech otevřít Hrad lidem, aby ho brali za svůj. Ne za nedobytnou pevnost, kde se vlastně nic neděje. Sice tam probíhá hodně výstav, ale je tam málo interakce. Je tam spousta prostorů, které se absolutně nevyužívají.

Muži jsou v krizi

V rozhovoru pro Seznam jste řekla, že se považuje za fanatickou feministku, můžete to rozvést, co si pod tím představujete?

Postavení žen se hodně změnilo. Postupným uvědomováním vlastní pozice, snů a vizí, které ještě v roce 1925 byly naprosto nepředstavitelné, si ženy za relativně krátkou doby osvojily strašně moc věcí z mužského světa a naučily se je dobrým způsobem používat. A v tomto kontextu vidím ztrátu nebo ohrožení pozic u mužů. A tím bych definovala svůj feminismus.

Takže podle vás, aby se ženy měly ve společnosti lépe, musí se pomoci mužům?

Agnieszka Hollandová to myslím formulovala trefně, když prohlásila, že se odehrává poslední bitva bílých mužů. Já bych měla pro muže něžnější doporučení. A to, když my ženy umíme z mužského převzít tolik dobrých věcí, tak jsou na řadě muži. Pro začátek bych jim doporučila být dobrými otci. Umět utišit dětský pláč, být oporou.

Platí to i na vašeho muže?

Manžel nikdy nebyl takový ten otec na mateřské. Ale myslím si, že věci, o kterých jsem teď mluvila, si dobře uvědomuje a že na to myslí. I když to zní strašně feministicky, tak i on to pochopil, že fungování otcovství pro něj i v tak pozdním věku bylo hodně důležité, že se hodně změnil.

O vás je známo, že jste milovnicí ruské kultury, ráda hovoříte o jejích klasických dílech. Co říkáte na Alexandrovce?

Nikdy jsem je naživo neviděla, ale myslím si, že je to dobrý sbor. Otázka je, co svými písněmi v lidech vzbuzuje a jakou to má politickou konotaci. Na druhou stranu bychom takhle mohli diskutovat o německé kapele Rammstein, která do jisté míry využívá svůdnou ikonografii tyranie. I když víte, že kapela nemá nic společného s nacistickou ideologií, tak na jejich koncertech je taková atmosféra, že někdo začne hajlovat. Tak je to i s Alexandrovci. Někdo začne metat kozáčka, někdo si rozepne košili, pod kterou má tričko se Stalinem. Nevidím v Alexandrovcích nějaký zásadní problém nebo ohrožení.

Část dětství jste prožila s rodiči v Rusku. Co vám z toho období utkvělo v paměti?

Pobyt v zahraničí mě upevnil v názoru, že mám Českou republiku ráda a jsem ni pyšná.

Byla byste šťastnější kdyby váš muž nekandidoval?

To nejde takto říct, to bych lhala. Myslím si, že pro tuto zemi je ideálním prezidentem Michal Horáček.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:01 úterý 27. března 2018. Anketa je uzavřena.

  • 81
  • 48
  • 8
  • 7
  • 7
  • 5