Pro původní obyvatele Guatemaly, kteří se vždy živili hlavně zemědělstvím, je nástup dravé olejářské lobby snad ještě větší pohromou než hurikány a zemětřesení.
Sedmiletá Jackeline Caal zemřela krátce poté, co se svým otcem překročila USA. Její rodina je jednou z mnoha, které dříve díky zemědělství jakžtakž přežívaly. Prodejem kukuřice si každý půlrok vydělali pouze kolem devadesáti amerických dolarů. „Nemohli jsme vypěstovat více, protože jsme neměli k dispozici další volnou půdu,“ citoval nešťastnou matku Claudii Maquin web Al Jazeera.
Většinu půdy v této oblasti přitom podle informací, které zveřejnil Český rozhlas, vlastní těžební průmysl a společnosti vyrábějící palmový olej. A právě středoamerické země jako Guatemala a Honduras se navzdory své malé rozloze řadí mezi pět největších producentů palmového oleje na západní polokouli.
V Guatemale se průmysl spojený s pěstováním palmy olejné podílí na HDP zhruba jedním procentem, rychlá expanze palmového průmyslu ale způsobila v oblasti řadu problémů. Podle studie z roku 2015 přibylo konfliktů o půdu, množí se i problémy s nedostatkem vody. Ten prohlubuje také živelné pěstování avokáda, které je, co se vláhy týče, také velmi náročné. Lákavé zisky jsou ale aktuálně přednější a lákavější než dlouhodobé vyhlídky a zájmy starousedlíků.
Paradoxem je, že se americký prezident Donald Trump brání přílivu migrantů z oblasti Střední Ameriky a přitom jejich neutěšená situace přímo souvisí s „jeho“ zemí, kterou chce před nimi uchránit.
Američtí strávníci milující všechno smažené a tučné jsou velmi vděčnými konzumenty výrobků, které by se bez palmového oleje neobešly. Proč by ho navíc výrobci potravin převáželi z jihovýchodní Asie, když ho ve Střední Americe mají doslova „pod nosem“.
Fotogalerie |
