Brunhilde Pomselová pracovala během druhé světové války jako sekretářka nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Měla na starosti veškerou jeho korespondenci, včetně té soukromé.
V nedávno zveřejněném dokumentárním filmu A German Life prozradila nejen detaily toho, jaké to bylo s Goebbelsem pracovat, jak se k němu na ministerstvo dostala, ale promluvila i o posledních deseti dnech války, které přečkala v protileteckém krytu.
Ve službě u říšského ministra propagandy byla Pomselová mezi lety 1942 a 1945. Na ministerstvo byla přeložena z rozhlasové stanice, kde jako písařka nejrychleji psala. Na svého šéfa ale v dobrém rozhodně nevzpomíná. Prý byl sice vždy galantní, ale velmi arogantní.
Podle Pomselové byl Goebbels výjimečným hercem.
„Žádný herec by nemohl být lepší v transformaci z civilizované, vážné osoby na křičícího, hlučícího muže. V kanceláři měl jakousi ušlechtilou eleganci, a pak ho tam vidět jako zuřícího trpaslíka. Neumíte si představit větší kontrast,“ vzpomínala na jeho známou řeč v berlínské sportovní hale v roce 1943, kde hovořil před davy lidí o totální válce.
Jak již před časem Pomselová vzpomínala pro německý list Bild, Goebbels byl velmi nepřístupný a svými podřízenými nijak zvlášť nekomunikoval. Prý si dokonce nepamatoval ani její jméno.
Holokaust? O tom jsem nevěděla
O holokaustu a hrůzách nacistů prý Pomselová nevěděla, ačkoli pracovala v samém srdci propagandistického systému. O politiku se nikdy moc nezajímala, v korespondenci její šéf nic nezmiňoval. Prý žila v jakési bublině.
„Vím, že dnes nám nikdo nevěří. Každý si myslí, že jsme věděli všechno. Nevěděli jsme nic, vše bylo vždy dobře utajené,“ říká v dokumentu pamětnice. Všichni z jejího okolí včetně jí prý věřili, že Židé jsou posíláni do Sudet na jejich znovuosídlení.
Bublina kolem Brunhilde splaskla v roce 1945. Posledních deset dní války strávila ve sklepení ministerstva propagandy, které bylo neustále pod palbou. 1. května pak přišla zpráva, že Hitler je po smrti. Spolu s ostatními sekretářkami si pak z potravinových vaků vyrobily bílou vlajku, aby bylo Sovětům jasno, že se vzdávají bez boje.
Po válce dostala pět let
Když přišli Sověti, vytáhli Pomselovou ze sklepa a zatkli ji. Byla odsouzená na pět let, které se odpykala v několika zajateckých táborech. „Neměla jsem na růžích ustláno,“ to je prý to jediné, co chce k tomuto období říci.
O holokaustu se prý dozvěděla, až když se vrátila domů. Její život pak pokračoval v zaběhnutých kolejích. Našla si práci v administrativě ve státním rozhlase, v roce 1971 pak odešla do důchodu.
O své minulosti mlčela dlouhých 66 let. Odmítala rozhovory, s nikým o Goebbelsovi nechtěla mluvit. Až ve svých sto letech o práci v srdci říšské propagandy promluvila s německými novináři. „Nikdy mu neodpustím to, co udělal tomuto světu,“ řekla na adresu svého bývalého šéfa.
Fotogalerie |