O momentu smrti Charlieho Kirka

My jsme zrovna měli za Společnost pro obranu svobody ten den konferenci a pak jsme si šli sednout na večeři, kde jsme zároveň oslavili padesátiny Dana Vávry. Slavili jsme, bylo to fajn, juchali jsme, protože se nám konference vydařila, tak jsme z toho měli prima pocit. A najednou mi zavolal kamarád a říká, že postřelili Charlieho Kirka. A já nahlas: Cože, postřelili Charlieho Kirka? Dan Vávra okamžitě vyletěl a prý jak jako kurva postřelili Charlieho Kirka? A začali jsme to řešit v tu minutu, kdy se to stalo, opravdu až do oznámení smrti.

Ale od té doby jsem zase úplně propadla twitteru, kdy jsem se nedokázala nekoukat na psychologii obou táborů, a dneska jsem ten twitter zase odložila a nechci na něj teď už koukat, protože obrázek už jsem si udělala a není dobrý a nemám z toho vůbec dobrý pocit. Teď to bude znít nafoukaně, ale popravy Kirka a Iryny Zarutské jsou vyvrcholením toho, před čím já na sociálních sítích už asi patnáct let varuju. Že to bude čím dál častější, horší a bude mít horší důsledky.

O posunu na volební ose

Když jste před pěti lety řekli nějaký názor, že třeba nejste pro manželství pro všechny, bylo to v pohodě. Před deseti lety to snad nikoho ani nenapadlo říkat jako téma, a dneska, když to řeknete, jste označeni za fašistu, putinovce a nevím koho. A tyto posuny jsou extrémně nebezpečné a vedou k tomu, o čem my se tady teď bavíme, tedy vede to až k vraždám a myslím si, že Charlie Kirk je opravdu obětí woke ideologie.

O lhaní o demonstraci v Londýně

Já nerozumím vůbec tomu, proč to média dělají, asi nepochopila zásadní věc, že není pravda, že média a levice jsou jen oni jediní na světě inteligentní a že ostatní nemají kritické myšlení. Člověk je přirozeně kriticky smýšlející tvor a přirozeně skeptický tvor, to znamená, že má potřebu už jenom v hlavě si podvědomě ověřovat každou informaci, kterou kdo řekne. A Česká televize, když dělá to, co v současné době dělá, tak si naprosto podkopává jakoukoliv autoritu, která jí ještě zbyla. Nezbylo jí mnoho. Podle posledních průzkumů ve veřejnoprávní média věří polovina lidí, ale myslím, že brzo to klesne na nějakých třicet procent a je to jenom kvůli tomu, že Česká televize se nestydí lhát v přímém přenosu, kdy si člověk očima může ověřit, že v Londýně určitě nebylo 110 tisíc lidí.

O nastupující totalitě

Trend je důležité slovíčko v dnešní době, které by se mělo začít používat v politice mnohem víc. My jsme přestali sledovat trendy a to, o čem se tady od začátku bavíme, je podle mě nastupující totalita. Když to někde řeknu, tak se mi všichni vysmějí, že jsem alarmistka a že jsem v totalitě nežila. Ale právě, že lidé, kteří za komunismu nebo za totality žili a vzpomínají si na ta léta, před tím varují nejvíc. Říkají, že jim to začíná něco připomínat. A ti mladí, kteří to nezažili, nad tím posměšně mávnou rukou. Já si myslím, že to posměšné mávnutí rukou nad trendem, kdy liberálové volají po svobodě slova na Východě, a zároveň dělají kroky, které zakazují či uzurpují svobodu slova na Západě, ukazuje, jak jsou strašně pokrytečtí.

O pomoci lidem bez svobody slova

My jsme ve Společnosti pro obranu svobody slova začali poukazovat na nesvobodu projevu ve veřejném životě, tedy cancel culture, vyhazování z práce za určitý názor nebo důtky v práci za určité názory. Začali jsme sbírat tady případy lidí, kterým se to dělo, a dneska máme přes tisíc takových případů. Ukázali jsme je i zákonodárcům a oni ani nečekali, že se to děje. Poukazujeme právě na ty případy, které spějí k tomu trendu, o němž jsem mluvila. Včetně toho, jak stát začal zasahovat do svobody projevu a tvrdí, že se honí za dezinformacemi. Spolupracujeme se zahraničními institucemi podobného charakteru jako třeba Free Speech Union, ukazujeme příklady zatýkání lidí za to, že něco napsali na internet, ale není to v rozporu se zákonem. Děláme si takzvané kontejnery případů, abychom je mohli předávat zákonodárcům jako na stříbrném podnose, protože bohužel se mi nezdá, že by současná vláda s tím něco chtěla dělat. Snažíme dotčeným lidem poradit, ale třeba je i podpořit či motivovat, aby setrvali ve svobodě slova říct, co si myslí.

O tom, proč není pin-up girl ani tradwife

Pin-up je u nás známý obrázek, skoro každý si představí, jak to vypadá, ale to já určitě nejsem, protože pin-ups spíš byly spoře oděné děvy, a já jedu v oblékání dvacátá, třicátá a čtyřicátá léta. Nakoukala jsem to ze starých černobílých komedií a taky miluju staré fotky mojí babičky a prababičky, které to nosily a hrozně jim slušelo. Pro mě jen tento styl nějakým způsobem přirozený. A to, že jsem tradwife (z anglického traditional wife čili tradiční manželka, pozn. red.), začali o mně říkat asi proto, že v Americe se zvedla vlna konzervativních žen, které například jen chtějí být doma s rodinou a berou to jako svobodnou volbu, jestli chtějí do práce, nebo být v domácnosti. A mně se paradoxně smějí, že já jsem ta hrozně konzervativní, přitom já ani nevařím.

O tom, co by ji semlelo

Už dávno mě přešlo snažit se na mých sociálních sítích odpovídat každému, ale snažila jsem se dlouho. Já jsem přesvědčená o tom, že kdybych vstoupila do politiky bez toho, aniž bych měla zkušenost s naší organizací pro svobodu projevu, že by mě to semlelo, a možná bych dokonce z kandidatury odešla. Jen ty hejty a zprávy, jaké mi chodí, jsou neuvěřitelné. Výhrůžky smrtí, výhrůžky, že mě znásilní, že mě přepadnou při běhu.

O zničení baru levičáky

Několikrát se stalo, že mě přepadli migranti v našem baru, po zavíračce i před ní. Volali jsme vždycky policii, naštěstí to dopadlo vždycky dobře a proběhlo akorát malé zranění, ale jednoho dokonce kvůli nám vyhostili z republiky, protože jsme na něj devětkrát volali policii. Tohle byl Uzbek a v tu dobu skončilo pracovat několik barmanek. Jsme noční bar, to znamená, že tam je těžké zaplatit ostrahu, která by to hlídala do rána.

Bar už nefunguje pode mnou, protože se liberální levičáci rozhodli ho zničit, když tam budu, tedy psali na něj hnusné recenze, i když tam v životě nebyli, což i pak přiznali. Jenže tím pak klesl celkový rating a to mělo vliv na turisty. Turisté si nepřečtou to, co psali v těch recenzích, tedy něco ve smyslu: Já tam nejdu, protože ta majitelka má blbé názory. Španěl si to nepřeloží, ale vidí nízké hodnocení, takže tam nepřijde, a tím pádem pak klesaly tržby. Já jsem se rozhodla předat bar někomu, komu naprosto důvěřuji, kdo není politicky aktivní, a díky tomu se to začalo zase spravovat.

O svých ambicích ve sněmovně

Mojí ambicí je přetavit ten můj konzervativní aktivismus, což zní paradoxně, do sněmovny, protože myslím si, že jsem v něm dokonce dobrá. Myslím si, že ve Společnosti pro obranu svobody projevu a nejen tam to jde vidět. A je načase to dělat tak, aby to byl hlas lidu, aby to nebyl jenom můj aktivismus. Logicky bych pokračovala převážně v tom, za co jsem bojovala doposud, to je svoboda projevu a s tím spojené věci jako třeba neziskovky a dotace, což jsou spojené nádoby, takže samozřejmě by mě zajímal mediální výbor. Ale ten čas rozhodování teprve přijde až po volbách.

Co se v rozhovoru ještě dozvíte: Jak se zvědavý Václav Klaus dostal na její selfie, proč jsou podle ní Motoristé autentičtí a v čem, jak jsme se ocitli v kultuře umlčování, co je špatně s dnešními feministkami nebo proč chtěla pět dětí a nyní by ráda aspoň jedno.

Fotogalerie 3 fotografie