Garáž Filipa Turka je mimořádně zajímavým úkazem. Na místě, kde by to nikdo nečekal, se na koberci leskne desítka historických aut. Mají tu veškerý servis, kousek opodál stojí vypolstrovaný gauč, humidor s drahými doutníky či třeba lahve prvotřídního alkoholu. Zkrátka sen každého chlapa.
„Celá garáž je zaizolovaná. Hlídá se tu teplota a vlhkost, jsou tu odvlhčovače a nonstop se tady topí. Auta se zkrátka zkazí, když nemají správnou teplotu, potřebují stálé klima a nižší vlhkost, než je obyčejně,“ vysvětluje muž, který se autům věnuje od školních let.
Kdyby měl na jednom místě shromáždit všechny automobily, které si dosud koupil, potřeboval by takových garáží desítky. Filip Turek ale začal svou sbírku razantně regulovat.
„Aut jsem měl dříve více, ale doopravdy šťastný jsem až teď. Zaprvé nemáte šanci to ujezdit, maximálně to občas projedete, aby ta auta nestála. Zadruhé není jednoduché sehnat prostory. Přestane vás to po deseti letech bavit. Takže jsem ta auta dal pryč a nechávám si už jen muzejní kousky. Chci mít top ten plus něco na ježdění,“ vysvětluje někdejší pilot formule 3.
Dříve se luxusními vozy rád pochlubil, dnes to ale vidí jinak. Předvádět se nemusí, zapotřebí to nemá. A tak místo aby šlapal na plyn v Pařížské, snaží se být v ulicích spíše neviditelný.
