O Praze 3, bydlení a stavění do výšky

Praha 3 není jen Žižkov, jsou i ty Vinohrady, je to Jiřák, kam se slétá pomalu celá Praha, je to krásné místo. Ale co nemám rád jsou problémy, které vnímají normální lidé, což je stahování se občas i bezdomovců na místa, kde občas obtěžují místní. Vadí mi částečně bytová politika městské části, kdy se bytový fond nedává sestřičkám, policistům, potřebným profesím, ale někdy lidem, kteří dělají problémy v bytových domech, kde většina lidí má v osobním vlastnictví nemovitost, a to pak znehodnocuje jejich byt.

Podle mě nejde o to, jestli je Praha 3 posh, nebo ne. Praha je enormně bohaté a krásné město. Něco málo ze světa jsem procestoval a vždycky se nejradši vracím do Prahy, protože mi přijde fascinující, což stahuje i různé investory z celého světa. Vnímám spíše problematiku výstavby, že je komplikovaná i ve smyslu toho, že tady nestavíme nic trošku vyššího. Nejde neustále stavět do šířky a rozšiřovat Prahu až někam do Mladé Boleslavi. Myslím, že na okrajích Prahy by měla být výšková výstavba. Teď možná naštvu pár Žižkováků, ale nákladové nádraží je místo, kde je možnost tam hezkou architekturou udělat výškovou výstavbu.

O Číně

Člověk si řekne, že je to komunistický stát a že tam regulace výstavby musí být šílená, ale v Číně to roste jak houby po dešti. Rozumím tomu, že jsou s tím samozřejmě spojené i nějaké problémy, ale na druhou stranu nemůžeme tady naříkat nad tím, že je všechno strašně drahé, a zároveň nemít nějakou nabídku. Jako ODS jsme liberálně konzervativní strana, najde se tam spousta lidí se spoustou názorů, co se týče mezinárodní politiky. Já bych se přikláněl spíše k otázce nemoralizování o Číně, ale dělání obchodu, protože obchod je schopen přinést i českým občanům něco pozitivního. Rozumím nějaké jednotné evropské pozici, ale pak ve finále vidíme, jak se chovají Němci, že samozřejmě s Čínou obchodují, ač na evropské úrovni hlásají něco jiného. Jsem zastánce dělání reálné politiky podle Kissingera a vnímám, že každý stát má hájit svůj zájem na mezinárodním poli. Nejsem si jist, jestli Česká republika s deseti miliony obyvatel může konkurovat jeden a půl miliardové Číně.

Můj zážitek z návštěvy Číny je neuvěřitelný. Vidíte, jak se ta města razantně změnila, kolik toho vyrostlo, jak lidi zbohatli za tu dobu a jak jejich automobily vypadají včetně elektromobilů. Vidíte v podstatě Evropu nebo Ameriku. Šanghaj je dneska bohaté, hezké město, mnohem uvolněnější, mnohem metropolitnější, mnohem lepší než třeba Peking, ten je ještě pořád sevřený režimem. Já neříkám, že jsem absolutní znalec Číny, ale v něčem jsme pozadu a v něčem ne. Třeba finanční instituce nebo aplikace pro turisty Alipay, tam jsou trochu před námi. A co se týče toho automobilového průmyslu nebo elektromobilů, tak tam je to zcela zřetelné. Nemusíme si nic nalhávat, prostě kradli a dělali technologickou špionáž, ale vyplácí se jim to v tom dnešním nastavení světa. Dokázali ovládnout surovinové zdroje v Africe, takže jsou napřed.

O dráždivých dotacích

Já jsem obecně proti clům, to mi přijde, že ničí oba státy nebo kontinenty, ať Evropu nebo tu Čínu, a co se týče dotací, tak to je podle mě úplná šílenost. Když náš stát platí dvě stě tisíc korun z rozpočtu z daní obyvatel bohatým lidem, že si koupí nový elektromobil, tak to mi přijde úplně zvrácené. Evropské elektromobily nejsou podle mě zase tak kvalitní jako Tesla.

O sociálních sítích

Jsem úplně facebookový, tam je totiž jiná sorta lidí, která dokáže komunikovat. Instagram jsem si zakládal vyloženě jen pro své kamarády, neměl jsem to jako komunikační nástroj, ale Facebooku se držím a nejvíc lidí se tam snaží interagovat. A co se týče Twitteru, dneska X, vím, že bych měl asi reagovat víc, ale ono je to fakt občas strašně náročné, protože vy napíšete něco úplně neutrálního a lidi se tam slítnou a jsou strašně hrubí a sprostí a nechtějí moc debatovat. Míra nenávisti na sociálních sítích roste exponenciálně, teď jsem to viděl i u některých našich politiků, kdy dají fotku s dítětem bez komentáře a lidi jim tam píšou úplně šílené věci a většinou je u toho profilový obrázek akvarijní rybičky. Nevím, jestli je nějaké řešení, že se na sociálních sítích budete muset registrovat s občankou, nebo je to zase úplně mimo v rámci svobody slova a anonymity. Já nejsem úplný regulátor, ale přijde mi v rámci sociálních sítích, že by se něco dělat mělo, respektive že není možné, aby tady miliardář ovládal politický narativ a nastaví agendu. Byl bych rád, kdybychom mohli nahlídnout do střev těch algoritmů, protože si tady pořád hrajeme na nějakou transparentnost, ale ukázat pak tedy i transparentnost fungování sociálních sítí.

O komunální politice

Baví mě, že jsem schopen reálně, rychle, jednoduše a akčně pomáhat lidem s konkrétními problémy, kdy stačí říct: hele, tady na Židovských pecích se v zimě neudržují chodníčky, takže jsem schopen to poměrně rychle obrátit i z toho pohledu toho, že jsem v opozici a jdu za starostou s tím, že ten chodníček dáme do plánu úklidu. Mám i ambice do parlamentu, zajímají mě celostátní a globální problémy. Může se stát, že komunál bude moje finální cesta, ale vidím se částečně i v parlamentu, myslím si, že mám i co nabídnout.

O pražské dopravě

Autem jezdím rád, auto je symbol nějaké svobody. Já rozumím, že pro někoho je extrémně pohodlné, když vám jede metro od baráku přímo k práci, to je super, ale pokud už musíte dvakrát přestupovat, tak to je pro mě strašný opruz, takže já mám auto rád. Myslím si, že se doprava v Praze rok od roku zhoršuje a je to opatřeními, které mi nedávají smysl, jako například cyklopruhy odnikud nikam, kdy cyklopruh reálně odbočuje do příkopu. Nebo cyklostoupátko, to je někde na Praze 13, to čekáte na přechodu a tam je postavená kovová konstrukce, abyste se jednou nohou opřeli a nespadli z kola a stojí to asi sto tisíc a je to úplně bizarní. Podle mě Praha není město stavěné na cyklisty. Ať si každý jezdí na kole, jak chce, ale abychom tady pro sto cyklistů dělali cyklopruhy na každé ulici nebo stavěli cyklostezky...

O stání si za svým, o hrdinech (a vzoru Kuberovi)

Jsou otázky, ve kterých jsem tak pevný, že mě nepřesvědčí ani moje maminka. Ale jsou i otázky, ve kterých jsem schopen nějakého kompromisu a hledání společného řešení a přesně tohle vnímám tak, že by měl mít každý politik nějaký kompas, přes který prostě nejede vlak. Myslím, že politik by měl umět říct svůj názor a na něj lákat voliče, ale nemělo by být tak, že si přečtu v průzkumech, že lidi chtějí tohle a tohle a já budu dělat přesně to v rámci názorů společnosti. Například Jaroslav Kubera byla neuvěřitelně kladná postava české politické scény, myslím si, že nám někdo jeho typu strašně chybí a že politika extrémně zvážněla a všichni jsou teď morální majáci, To on nikdy nebyl a uměl si stát za názorem, i když přesně věděl, že mu to nepřinese žádné politické body, ale šel do toho s tím, že tohleto jsem já. Nepřevlíkal dresy, jak se mu to hodilo. Je smutné, že tady lidi jeho typu chybí.

Myslím si, že obecně nám chybí silné osobnosti, které jsou opravdu autentické a hlásají to, co si myslí, že je správně. Podle mě to chybí i napříč Evropou, nevidím i v rámci Evropské komise, že to jsou lidé, kteří by oslovovali masy a že by na ně za padesát let někdo vzpomínal. Jak dneska vzpomínáme třeba na Churchilla, tak mám dojem, že na evropské politiky typu Ursuly von der Leyen nikdo extrémně pozitivně vzpomínat nebude.

O rybaření

No, nevím, jestli se to dá nazvat aktivním rybařením, ale měl jsem neuvěřitelné štěstí, já jsem chytnul nějakou vzácnou rybu, kdy jsem byl podruhé, potřetí na rybách. Chytil jsme nějakého kanadského pstruha. Bylo to o půlnoci, mínus patnáct stupňů, dvě hodiny v mrazu jsme se klepali a čekali jsme na rybičku, než zabere. Člověk si u toho zapřemýšlí, protože v tom mrazu nejde už ani moc mluvit. Je to teď nově objevený koníček a našel jsem v tom zalíbení. Myslím si, že bych se tomu rád v budoucnu částečně věnoval. Je to trošku adrenalin, kdy přemýšlíte nad tím, kde ta rybička je, kudy se hýbe a když už zabere

O fotbale

Já jsem začínal v pěti, šesti letech a hrál jsem deset let na poloprofesionální úrovni. Pak v mladším dorostu jsme to dotáhli do první ligy, čtyřikrát, pětkrát týdně trénink a o víkendu jedete někam přes půl republiky na zápas, tudíž potom nula soukromého života, to byla i doba, kdy jsem to opustil, protože přišla puberta a skloubit aktivity s fotbalem bylo náročné. Dneska hrajeme Hanspaulku, což je malá kopaná, dvě sezony během roku a teď jsme v nějaké páté lize, takže doufáme, že se posuneme výš.

O hudbě

Já můžu rapové věci, i české. Zrovna předevčírem jsem si pouštěl staré videoklipy Eminema a zjišťuju, jak je to geniální, jak on ty kulturní reference má na všechno. Eminem je super, mám rád i český hiphop, třeba Kapitán Láska, a teď jsem si ze srandy řekl, že si pustím japonský a čínský rap a ono to zní vlastně docela dobře. Samozřejmě nerozumíte ani slovu, ale jako rytmicky ten jazyk zní velmi dobře. Pak mám rád devadesátkové diskotékové věci jako Falco. Já jsem chodil na německý gympl, takže mám rád němčinu a pustím si i Rammsteiny.

O streamovacích platformách

Manželka sleduje spoustu seriálů, já to zas tak nestíhám, ale sledujeme teď třeba spolu Dextera. Pak jsme se dívali na Hru na oliheň a ještě jsme sledovali něco podobného, ale bylo to z Japonska a bylo to dobré. Z filmů mě dojal Úkryt v zoo, Jessica Chastain a téma druhé světové války. Mám rád hodně Tarantina, teď jsme po dlouhé době viděli Djanga, baví mě jeho klasiky, Kill Bill. Koukám se na filmy podle hodnocení a když něco získá Oscara, tak je to pro mě nějaká známka kvality, ale že bych čekal na oscarové výsledky do pěti do rána, tak takový fanatik nejsem, ale plus minus vím, co se děje.

Co si navolil na TikToku, proč se učil švédsky, jak to má teď s němčinou, proč měl s manželkou dvě svatby, proč jezdí na vánoční svátky do zahraničí nebo proč by se měli zklamaní voliči ODS vrátit zpět? Pusťte si celý rozhovor.

Fotogalerie 7 fotografií