Skutečně, málokdo ze zasvěcených si myslel, že by soudce Jaroslav Malchus žádosti Dominika Feriho nevyhověl.
Když zmocněnkyně poškozených dívek a bojovnice za práva žen Adéla Hořejší vyšla při poslední pauze před vynesením rozsudku na chodbu, smířeně řekla, že soudce jeho žádosti o podmíněné propuštění zřejmě vyhoví. Protože novela zákona dřívějším odchodům z vězení při splnění určitých podmínek zkrátka přeje.
Feriho dosavadní pobyt za mřížemi právě k dnešnímu dni směřoval. Sekal latinu, pracoval, kdykoliv se dalo, často bez nároku na odměnu. Ve volném čase dělal knihovníka, také pomáhal ostatním vězňům například s právními záležitostmi. Vysloužil si sedm pochval. Za jeho podmíněné propuštění se přimluvil ředitel věznice.
Když k tomu připočteme, že se jednalo o jeho první trest, že si Feri na svobodě zajistil zázemí u rodičů, a dokonce i příslib pracovní nabídky v advokátní kanceláři, neměla stát v jeho cestě na svobodu žádná překážka.
Jenže pak se Dominik Feri dostal ke slovu
Hned na úvod oznámil, že pro řízení o podmíněném propuštění nemá žádného advokáta a hájit se bude sám. Možná těm svým nedůvěřoval po prohře v procesu, možná si prostě jen myslel, že takovou banalitu zvládne sám. Kdo ví.
Každopádně to vypadalo, že se Feri rozhodl si to se soudcem rozdat. Viditelně nabitý sebevědomím – a knihou s úplným zněním zákonů po ruce – spustil salvu všemožných právnických výrazů, citoval zákony, zmiňoval novely, odkazoval se na Ústavní soud, dokonce nastaly i momenty, kdy soudce poučoval. Například, že žadatel o podmíněné propuštění nemůže být tlačen k doznání.
Zkrátka předvedl něco, co soudci muselo být a bylo extrémně protivné. Něco jako když jdete k lékaři a oznámíte mu, co vám je, a poučujete ho, jakou by vám měl nasadit léčbu. Také k vám nebude ochotný nad rámec svých povinností, také nepřimhouří oči a nevypíše vám neschopenku, když není nutná.
A právě lidská stránka u soudu často hraje roli. Ať si o právu namlouváme, co chceme, že je svaté a neměnné, vždy rozhoduje soudce, a to je pořád člověk.
Kdyby Dominik Feri ke čtvrtečnímu soudu přišel, polkl hrdost, sklopil uši, nasypal si popel na hlavu, vyjádřil lítost a třeba i záměr přispět k tomu, aby se poškozeným ženám dýchalo lépe i po jeho propuštění, téměř jistě by si právě teď po roce a půl užíval čerstvého vzduchu a své rodiny. Tak málo stačilo. Jenže Dominik Feri hrdost nepolkl.
Proboha, tak už to řekněte
Celé čtvrteční projednávání Feriho žádosti o podmíněné propuštění se točilo v podstatě kolem jednoho jediného klíčového bodu. A tím je sebereflexe. To bylo to, co soudce Jaroslav Malchus po Dominikovi Ferim chtěl. Bilo to do očí, jediný odsouzený to nepochopil.
Minimálně čtyřikrát během jediného dopoledne dostal Feri otázku, zda vnitřně přijal trest i vinu, zda si uvědomuje, čím si poškozené prošly. Minimálně čtyřikrát okolo této jednoduché otázky kličkoval, až se mu nohy motaly. Opakoval, že rozhodnutí soudu respektuje a tak dále, prosté „ano“ ale vyslovit odmítl.
Když takto po soudci začal odpovídat také státnímu zástupci, Malchus ho zarazil uprostřed věty.
„Na to se vás ale pan státní zástupce neptal,“ upozornil ho. Skoro by to mohlo připomínat výjev ze školy, kdy učitel nechce zkoušeného žáka nechat propadnout, a tak se mu snaží odpověď naservírovat přímo před nos. Navést ho, co by mu stačilo říct, aby ho mohl pustit dál. Marně.
Právě nulová sebereflexe bylo tím, co Dominikovi Ferimu zlomilo vaz. Soudce ho při odůvodnění rozsudku vlastně chválil za to, jak vzorně se chová ve vězení. Pak ale dodal, že to je pouze jedna strana mince. A že druhou podmínku, a tou je obzvláště u případu násilného chování k ženám sebereflexe, Feri nesplnil pro změnu vůbec.
Možná to byl Feriho záměr, taktika vzhledem k tomu, že k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 míří další, policií dříve odložený případ sexuálního styku s nezletilou, při němž si měl bez jejího souhlasu sundat kondom. Každopádně ho to zřejmě stálo další rok a půl života.
Šokující řeč
Pokud snad soudce Jaroslav Malchus v průběhu jednání váhal, jak s žádostí Dominika Feriho o podmíněné propuštění naložit, pak jeho dilema spolehlivě rozlouskla závěrečná řeč Dominika Feriho.
S ohledem na reakce v soudní síni by se dala označit za šokující. Novináři v publiku se po sobě v několika momentech nechápavě dívali. O zmocněnkyni poškozených a státním zástupci nemluvě. Dokonce i na představitelích soudního senátu bylo vidět, že tohle neslyší každý den.
Dominik Feri totiž jen potvrdil, že za jedinou opravdovou oběť celého případu vidí sám sebe. Sebevědomě povídal a vysvětloval, proč má být propuštěn na svobodu, místy školil soudce, mluvil o sobě. Jen poškozené zcela vypustil.
Pokud tedy nepočítáme moment, kdy prohlásil, že je v šoku, že mu Adéla Hořejší dnes vyčetla, že neprojevil dostatečný zájem o poškozené.
„Neměl jsem dojem, že by paní zmocněnkyně chtěla, abych se pídil po tom, jak jsou na tom oběti. Spíš se domnívám, že kdybych se je snažil kontaktovat, byl bych obviněn ze zastrašování,“ pronesl poněkud arogantním tónem a dodal, že by to ale mohlo být poučné.
Dominik Feri zkrátka pořád nepochopil gró celého svého případu. Že když se poprvé dostal před soud, nebylo mnoho lidí, kteří se ho na základě skoro deset let starých případů odvážili jednoznačně označit za sexuálního predátora. Ale že teprve až jeho vystupování před soudem, pohrdavý tón směrem k poškozeným, ba dokonce mediální ofenziva proti nim ukázaly, že Dominik Feri má s chováním vůči ženám dosti zásadní problém.
Fotogalerie |

12
10
25