Soud s exposlancem Dominikem Ferim vyvolal ve veřejném prostoru ostrou diskusi na téma sexuálního násilí, zastrašování obětí a otevřel téma ratifikace Istanbulské úmluvy, zejména změnu definice znásilnění. Kdysi politická hvězda TOP 09 a bývalý politik, který čelí obžalobě ze dvou znásilnění a pokusu o znásilnění, před novináři zveřejnil identitu jedné z žen, jejíž případ byl odložen. Schytal za to pádnou kritiku. Jeho případ může urychlit změnu definici znásilnění, míní předseda soudu v Mostě Martin Beneš.
Může Feriho kauza urychlit českou ratifikaci Istanbulské úmluvy?
To úplně nedokážu posoudit, ratifikace úmluvy je politickou otázkou. Možná že ano. Byl by to asi největší (i když zřejmě nechtěný) přínos politické kariéry bývalého pana poslance.
Hodně často zaznívá kritika, že se jedná se především o pokračování feministické politické kampaně proti sexuálnímu násilí, kterou zhruba před rokem odstartovaly liberálnělevicový Deník N a A2larm a v americkém zábavním průmyslu kauza Me Too.
Na mě to působí tak, jako kdyby se báli ti, kteří mají poměrně mlhavou představu o tom, co to vůbec gender je. Zároveň mají obavu, že se bude u nás zavádět nějaká cizorodá „evropská genderová politika“, pod níž si představují svobodnou volbu neohraničeného množství pohlaví a kdovíco dalšího. Přitom je to naprosté nepochopení toho, o čem ta úmluva vlastně je. Je to o prevenci a potírání násilí vůči ženám.
Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do
20:31
pondělí 26. června 2023. Anketa je uzavřena.
Vyskloňované slovo gender se v ní objevuje dvacetkrát, hned na úvod ve článku 3 je definice genderu jako role, která je považována za náležitou ve spojení s biologickým pohlavím jedince, což asi lze těžko vnímat jako něco k diskuzi. A jen na okraj: Istanbulská úmluva je úmluvou Rady Evropy, která nemá nic společného s Evropskou unií (ostatně byla přijata v Turecku, které není členským státem EU) a nepřichází k nám z žádného Bruselu.
Martin Beneš soudce a předseda Okresního soudu v Mostě
Nejhlasitější kritička úmluvy, právnička a senátorka Daniela Kovářová, tvrdí, že jde o ideologické zlo, že česká legislativa má dostatek nástrojů na potírání sexuálního násilí. Potřebujeme ji a proč?
Je to argument, který často zaznívá. Přitom odpověď je jednoduchá. Jestli tyto nástroje máme, můžeme úmluvu s klidným svědomím ratifikovat a nemusíme nic implementovat, protože v právním řádu už vše máme. Formálně se tedy zavážeme k něčemu, co prakticky plníme předem.
Co nového úmluva přináší do českého práva a proč ji potřebujeme?
Sama o sobě do českého práva nic nového nepřináší, protože jde o mezinárodní smlouvu, která zavazuje státy mezi sebou a nemá přímý dopad na jejich občany. Smluvní státy se jí ale zavazují, že své právní řády upraví tak, že budou s mezinárodní smlouvou (v tomto případě Istanbulskou úmluvou) v souladu. A v čem nyní v souladu nejsme? Je toho mnohem více, ale třeba definice zločinu znásilnění. Tím se trochu vracíme k vaší první otázce.
Soudní líčení s Dominikem Ferim vyvolal velký zájem médií.
K tomu se dostaneme později. Asi nejspornější je článek 40 nazvaný Sexuální obtěžování, a to i v případech, kdy má „oprávněný důvod se domnívat, že čin byl spáchán nebo další závažné činy lze očekávat“ (článek 27). Nehrozí, že za zločin bude považována pouhá obava, klidně i bez důkazů?
Mně nepřijde nic sporného na tom, že členské státy úmluvy se zavazují, aby jakákoliv forma nevyžádaného projevu sexuální povahy (fyzická, verbální či neverbální) byla vystavena trestnímu či jinému postihu (článek 40, Sexuální obtěžování). Ve slušné společnosti je to normou. Nepřijde mi nic chvályhodného na tom, aby někdo obscénně pokřikoval na moji dceru a společnost to vnímala jako normální. Samozřejmě pro trestnost činu je nutné překročit určitou hranici co do intenzity, nikdo se nezavazuje inkvizičně a drakonicky trestat každé obscénní gesto na ulici. Článek 27 je o tom, že státy mají toho, kdo se stal svědkem sexualizovaného násilí, pokud má rozumný důvod se domnívat, že se skutek stal nebo v budoucnu stane, vhodnými opatřeními vybídnout k oznámení takového skutku. Za mě opět žádná senzace, ale ve slušné společnosti běžný postup.
Jak mám rozumět tomu, že násilí, třeba i verbální nebo neverbální, má také být novou přitěžující okolností?
To úmluva nestanoví. Za přitěžující okolnosti má být považováno například použití zbraně, obzvláště velkého násilí, součinnosti více osob, způsobení závažných následků, recidiva, jednání vůči osobě blízké, zneužití pravomoci. Takže opět za mě nic diskutabilního.
Ptám se kvůli manželským a partnerským sporům, kdy často dochází k hádkám a někdy i k osobní mstě, v případě rozvodů, nebo když se nemohou dohodnout na společné výchově dětí. Neobáváte se zneužití?
Statisticky, pokud jde o znásilnění, se většina obvinění prokáže. Výjimkou z pravidla jsou právě obvinění vznesená ve fázi rozpadu rodinného soužití. Na druhou stranu jsou rodiče, kteří druhého rodiče křivě obviní (například z pomsty nebo aby získali nějakou domnělou výhodu) ze sexuálního zneužití vlastního dítěte. Je to snad důvod ochranu dětem před sexuálním zneužíváním odepřít? Tady je to obdobné.
Feri u soudu zveřejňoval jména obětí, jejichž případy policie odložila.
Co říkáte na argument, že Istanbulská úmluva zavádí naprostou nerovnost mužů a žen, dokonce nadrovnost žen?
Je potřeba si uvědomit výchozí stav. Poměr spáchaných násilných činů sexuální povahy na ženách je poměrně vyšší než na mužích. Tady platí to, že kdo je více ohrožen, musí být více chráněn. Pro názornost dám jeden příměr. Když bude kriticky ohrožen na životě orel skalní, přijmeme opatření na jeho záchranu a milovníci králíků se budou divit, proč je nechráníme stejně. Větší ochrana jednoho tam, kde je to namístě, neznamená automaticky diskriminaci druhého.
Jak byste mi tedy vysvětlil článek 18, podle něhož „smluvní strany zajistí, aby opatření přijatá v souladu s touto hlavou vycházela z chápání násilí na ženách a domácího násilí jako násilí založeného na pohlaví“?
Zřejmě máte na mysli článek 18 odstavec 3 a, kde kromě mnoha jiných věcí (kupříkladu že smluvní strany zajistí zvláštní ochranu zranitelných obětí, například dětí) píše, že strany zajistí, že opatření učiněná v souladu s touto kapitolou budou vycházet z genderového chápání násilí vůči ženám a domácího násilí a zaměří se na lidská práva a bezpečnost obětí. Nevidím na tom nic zvláštního. Jak už jsem říkal, gender není nic jiného než přisuzování společenských rolí na základě biologického pohlaví jedince. Že žena se má starat o děti a domácnost, muž vydělávat. Že žena, která jde na párty v minisukni, v podstatě předem souhlasí se vším. Jen příklady genderových stereotypů.
Pojďme se vrátit k případu Dominika Feriho. Nakolik by podle vás ovlivnilo tento případ, kdybychom měli změnu skutkové podstaty znásilnění?
Současná definice stojí na tom, že někdo jiného násilím nebo jeho bezprostřední pohrůžkou donutí k pohlavnímu styku. Definice podle úmluvy stojí na tom, že přes nesouhlas oběti dojde k vaginální, anální či orální penetraci do těla jakoukoliv částí těla pachatele nebo předmětem. Srovnání si udělejte sám. Na vaši konkrétní otázku neumím spolehlivě odpovědět. Myslím, že posun by tam být mohl.
Nakolik může skutečnost, že Dominik Feri vynesl jméno ze spisu, ovlivnit finální verdikt soudu?
Rozhodně to nepůsobí sympaticky, ale soudce by se měl oprostit od toho, co přímo nesouvisí s projednávanou kauzou. Jakou formu obhajoby zvolí obžalovaný, je víceméně na něm. Zrovna toto by mu nemělo být přičítáno k tíži. Samozřejmě já i vy se můžeme se ptát, proč zvolil takto agresivní strategii obhajoby.
Jedním z hlavním argumentů v jeho obhajobě bylo, že vše bylo konsenzuální (se souhlasem) a že má s dívkami společné fotky a dopisy i poté, co se to mělo stát. Obstojí to?
Na to se těžko odpovídá bez znalosti spisu, takže to zkusím hodně abstraktně. Manželství či partnerství je rovněž konsenzuální, a přesto v něm může dojít ke znásilnění nebo násilí. To je stejné, jako bychom říkali, že máme spoustu fotek z dovolené, na nich jsme šťastní, před i po, tak přece nikdo nemohl nikoho znásilňovat. Tak to ale není. Musí se vždy opravdu posoudit daný případ podle řetězce důkazů. Hůře se to posuzuje v případě jednoho svědectví, než když máme deset obětí, které ve skrze mluví podobně. Více důkazů může usnadnit dokazování, zejména pokud jde o nepřímé důkazy, které jsou v souladném logickém řetězci. Často se také stává, že oběť na situaci může zpočátku nazírat jinak než následně, prostě po čase dojde k tomu, co se vlastně stalo, že připustí nepříjemnou pravdu, že byla znásilněna. Rozhodně nejde kategoricky vyloučit, že se něco nestalo jen proto, že si oběť a pachatel psali nebo mají společné fotky.
Jak vnímáte argument: nutit k sexu jsem nepotřeboval, o ženy jsem nouzi neměl?
Klasická obrana a svým způsobem pochopitelná i logická. Nicméně to opět nevylučuje to, že se ten konkrétní skutek nestal. Smysl to možná dává, ale ve své podstatě to nesvědčí o ničem. Je potřeba důsledně zkoumat všechny důkazy. To je, jako kdybych řekl, že jsem nespáchal dopravní přestupek, protože jsem perfektní řidič, který na 500 kilometrech projel deset radarů před tím jedním a deset po něm v limitu, takže jsem nemohl na tom jednom mít o 30 km/h více. Mohl. Vždy je třeba posoudit konkrétní záležitost.
Jaký vliv může mít na soudkyni fakt, že se vynesení jména ze spisu hojně propírá v médiích, Dominik Feri je za to masivně kritizován a některými je dokonce označován za predátora, který zastrašuje oběti? Chrání náš systém dostatečně oběti sexuálních zločinů?
Náš právní řád v ochraně obětí udělal velký krok dopředu. V posledních deseti patnácti letech svědci a další účastníci řízení mají prostředky, jak být před nechtěnými důsledky vedeného soudního řízení chráněni. Například v této věci, pokud se nepletu, soudkyně kvůli intimní povaze případu vykázala veřejnost a média z některých částí hlavního líčení.
Jak vnímáte fakt, že Feri využívá k popularizaci své obhajoby silné sociální sítě? Na Instagramu a YouTube zveřejňuje nahrávky i z těch částí jednání, z nichž byla právě vyloučena veřejnost?
Systém nedokáže zabránit tomu, aby obžalovaný sám některé informace z řízení vynášel. Z pochopitelných důvodů musí mít obžalovaný právo účastnit se celého hlavního líčení, seznámit se se spisem a podobně.
