Fotogalerie |
Kvůli práci se není ochotno přestěhovat více 56 procent obyvatel ČR a lidé se raději smíří s tím, že budou do práce dojíždět, vyplývá to z průzkumu, který loni v říjnu uskutečnila agentura Grafton Recruitment mezi 1 830 respondenty.
Dojíždění sice více než polovině lidí nevadí, důležité ale je, jak dlouho každodenní cestování za prací trvá.
Více než čtvrtina je podle průzkumu ochotna dojíždět maximálně deset kilometrů, polovina do 40 kilometrů a pro čtvrtinu je přípustné cestovat denně i více než 50 kilometrů.
Nejoblíbenějším dopravním prostředkem při každodenním dojíždění do zaměstnání je pochopitelně auto, pak autobus nebo vlak.
V posledních několika letech ale v Česku funguje tzv. spolujízda.
Jak spolujízda funguje?
O co jde? Dalo by se říct, že spolujízda je takovým nástupcem stopování, kdy se ale s řidičem předem domluvíte na cestě a podmínkách.
Kdo má k dispozici auto a jezdí do práce třeba v jiném městě sám, chce společnost nebo ušetřit za pohonné hmoty, může volná místa nabídnout hned několika způsoby.
Nejčastěji se tak děje na webu Jízdomat.cz. Ten je v současné době asi jedničkou ve zprostředkovávání spolujízdy. Hledat ale můžete i na Facebooku, kde existuje nespočet skupin k tomu určených. My jsme v našem pokusu využili skupinu Spolujízda Příbram - Praha a zpět.
Nejlehčí bylo najít spolujízdu na pondělí ráno, nejtěžší na pondělí odpoledne. Po 17. hodině už skoro nikdo nejel.
Když spolujízdu nabízíte, napíšete v kolik vyjíždíte a kam přesně, případně za kolik a kolik máte volných míst. V opačném případě, kdy cestu poptáváte, napíšete orientační čas a počet míst, které potřebujete. A pak nezbývá než čekat, jestli se někdo ozve.
Pokud se někdo ozve, domluvíte si detaily jízdy, například kde budete chtít vyzvednout, kde můžete čekat a kde váš řidič vysadí.
Na vlastní kůži
Já jsem spolujízdou cestovala celý jeden pracovní týden na trase Příbram - Praha a zpět. První jízda proběhla v pondělí, ale kvůli tomu, že v pondělí cestuje do Prahy nejvíce lidí, je potřeba volné místo hledat už v neděli nejpozději odpoledne.
Měla jsem štěstí, a tak jsem v pondělí v 8:30 už seděla na zadním sedadle audiny se třemi dalšími lidmi. Řidič jel do práce, dvě studentky do školy. S řidičem jsme si předem domluvili styčný bod, kde mě vyzvedne, v mém případě autobusová zastávka v blízkosti bydliště.
Řidič vás většinou odveze až do místa bydliště.
Cesta autobusem do Prahy stojí 80 korun za jízdu, za spolujízdu jsem platila předem domluvených 50 korun. Jako bonus pak bylo, že mě řidič odvezl přímo před budovu redakce na Andělu. Stavěl ale také v Praze na Smíchovském nádraží.
Vzhledem k tomu, že nás překvapivě minula v tuto dobu jinak obvyklá dopravní špička a kolona na příjezdu do Prahy, ušetřila jsem oproti cestě autobusem i čas. Autobusem mi cesta trvá, když nejsou kolony, 90 minut, spolujízdou cca 45 minut.
Kdo dřív přijde, ten dřív jede
První cesta proběhla hladce, ta druhá už byla horší. Nejvíc lidí z Prahy odjíždí kolem půl šesté večer, do té doby spolujízdu seženete relativně hladce, ale musíte být rychlí a s odpovědí na nabídku neotálet. Kdo dřív přijde, ten dřív jede.
Od šesté večer dál už jezdí málo lidí, nakonec jsem ale našla řidiče, který z Prahy odjížděl před 19. hodinou. Vyzvedl mě opět na domluveném místě, ale tahle cesta byla horor.
Řidič očividně trval na tom, aby se mu cesta vyplatila, proto vzal na zadní sedadla svojí Fabie tři lidi. Musela jsem sedět mezi dvěma cizími lidmi a o osobním prostoru se skutečně nedá mluvit. Cesta byla velmi nepříjemná, ale co by člověk v rámci tohoto pokusu nevytrpěl, že. Cena za cestu byla opět 50 korun a řidič mě odvezl až domů.
Jedna z nejhorších věcí, která se vám během spolujízdy může stát - že jeden z cestujících bude marod.
Ostatní dny cestování spolujízdou probíhaly totožně. Akorát pokaždé jsem jela s jiným řidičem. Všichni z nich spolujízdu používají pravidelně a ve většině případech nejezdí sami. „Chci společnost. Jezdím každý den už sedm let a už mě to nebaví,“ řekl mi ve čtvrtek asi čtyřicetiletý muž, který pracuje v Praze v jedné pojišťovně.
„Kolej bych v Praze nedostala a na byt nechci, jezdím do Prahy čtyřikrát týdne a většinou se mi zaplatí cesta, někdy mi i zbude něco navíc,“ prozradila mi mezi řečí asi dvacetiletá studentka, která mě na rozdíl od ostatních řidičů nechtěla odvézt domů, jak bývá zvykem, protože by to sama domů měla pak přes celé město.
Pro a proti
Jak už je napsáno výše, velkou výhodou spolujízdy je úspora času, protože řidič na rozdíl od autobusu nebo vlaku nemusí nikde stavět. Kdo každý den dojíždí do práce, každá minuta je mu drahá.
Velkým plusem je i cena. Já jsem jezdila zhruba za 60 % obvyklé ceny za jednu cestu. Denně jsem ušetřila 60 korun, za týden pak 300 korun. Pro někoho možná částka zanedbatelná, ale za rok těchto 60 korun denně udělají 14 400 korun. A to už není zrovna málo.
Během spolujízdy se většinou mlčí, protože všichni kromě řidiče spí nebo to alespoň dělají, aby si nemuseli povídat.
Pokud nesedíte na zadních sedadlech mezi dvěma cizími lidmi, je spolujízda i pohodlnější, než autobus. Navíc řidič vás ve většině případů odveze až domů.
Pro někoho může být i lákavé, že potká nové lidi a naváže případně i zajímavé kontakty. Jestli jezdíte denně ve stejnou dobu, můžete mít také svého stálého řidiče, případně se o spolujízdu střídat. Jednou svoje auto řídíte vy, podruhé svým autem jede někdo jiný.
Na co si dát pozor?
Přeci jen jedete s cizím člověkem, neznáte ho, ani jeho řidičské schopnosti, je proto důležité být přinejmenším obezřetný.
Já jsem spolujízdu vybírala přes Facebook, a to tak, že jsem odpovídala na nabídky řidičů. Pakliže řidič neměl na profilové fotce portrét a jeho profil byl úplně uzavřený, ani jsem neodpovídala. V opačném případě jsem si řidiče alespoň pro uklidnění prolustrovala. Fajn je, když má řidič alespoň pár společných přátel.
Sledovala jsem také, jestli s řidičem někdo jede. Pakliže to byl muž a nikoho jiného nevezl, nejela jsem.
Nepsané pravidlo spolujízdy říká, že kdo sedí na sedadle spolujezdce, měl by si s řidičem povídat. Jestli chcete spát, mazejte dozadu.
O spolujízdě určitě někomu řekněte - rodičům, kamarádce, partnerovi nebo kolegům. Jestli máte pochybnosti, řekněte jakým autem jedete, jaké je telefonní číslo řidiče (obvykle vám ho dá, kdybyste si spolujízdu na poslední chvíli rozmysleli) nebo jak se jmenuje (všechny tyto informace byste měli mít, než sednete do auta).
Nikdy nevíte, koho za volantem potkáte, proto je důležité problémům předcházet.
A ještě jedno doporučení na závěr, sledujte jízdu řidiče a když s vámi jede 170 km/h na mokré vozovce, klidně ho požádejte, ať buď zpomalí, nebo ať vás nechá na první benzínce, jako to prý před měsícem udělala úřednice, se kterou jsem se dala do řeči v pátek. A vždycky si berte pásy!
26
10
10
9
9
8
