Expres navštívil Kliniku: Aktivistům v opuštěném domě pomáhá bezdomovec Vráťa

Po bouřlivých událostech posledních dní se Expres vypravil navštívit autonomní sociální centrum Klinika na pražském Žižkově. Místo davů lidí a policejního komanda v objektu bývalé plicní kliniky bylo jen pár posedávajících aktivistů a na místě panoval naprostý klid. Skoro se ani nechtělo věřit, že se jedná o tu samou Kliniku, kterou známe z médií.

Pražské autonomní sociální centrum Klinika v posledních dnech plní stránky novin. Ve squattery obsazené budově bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici na Praze 3 v uplynunlém týdnu hned dvakrát zasahovala policie kvůli nahlášené bombě. Vypravil jsem se tedy přímo na místo zmapovat situaci.

Po opětovném obsazení Kliniky si aktivisté šli prohlédnout místo, kde se jejich souputníci přivázali k sudům.

Před osamělou pomalovanou budovou byl v jednu hodinu odpoledne naprostý klid. Ty tam byly davy policistů i demonstrantů, kteří Kliniku podporují. Chybělo málo a do budovy, která byla zamčená, jsem se ani nedostal. Naštěstí mi pomohl mladík Petr, který na Kliniku pravidelně dochází jako nadšenec a zapojuje se do jejích aktivit.

Spolu s Petrem mě pustil dovnitř aktivista Tadeáš, který zde byl spolu s dalšími asi šesti lidmi. Viditelně unavený mladík ve vytahaném svetru nás přivítal a omluvil, že že po událostech předchozích dní, kdy toho moc nenaspal není příliš ve formě. Požádal Petra ať mě po budově provede s tím, že se mi pak bude chvíli věnovat.

První mě zaujaly sudy, ke kterým byli připoutáni během úterního policejního zásahu aktivisté. Uprostřed vstupní haly teď stojí jako připomínka uprostřed úlomků betonu. „Budeme ty kousky betonu prodávat na benefici. Jako z berlínské zdi,“ říká Tadeáš.

Petr se mě ujme a ukazuje, co vše na Klinice aktivisté svépomocí vybudovali. Mají zde několik barů, přednáškový a koncertní sál, kuchyně, společenské místnosti i mnoho pokojů, kde mohou lidé přespávat.

„Spí tu aktivisté, cestovatelé nebo kapely, prostě každý, kdo chce. Já sám jsem tu párkrát přespal,“ ukazuje mi Petr pokoje s náhodně posbíranými matracemi, postelemi a gauči. „A taky tu bydlí bezdomovec Vráťa. Za to, že má střechu nad hlavou tu tak různě se vším pomáhá,“ představuje mi nečekaného obyvatele.

Koupelny a záchody aktivisté používají v umývárnách bývalé plicní kliniky. „Voda tu teče, studená i teplá. Na splachování se používá dešťová voda, která se chytá do sudů,“ ukazuje mi Petr záchody, které po pravdě nepůsobí příliš hygienickým dojmem, byť se očividně aktivisté snaží je udržovat.

Co mě překvapilo byl dětský koutek, který působil asi nejutěšenějším dojmem z celé budovy. Sem si prý pravidelně chodí hrát maminky s dětmi. Zajímavá je též takzvaná zdrojovna, kam každý může přinést nějaké oblečení nebo vybavení domácnosti a sám si vzít, co potřebuje.

Petr se omlouvá za nepořádek, který podle něj napáchali zasahující policisté. Moc iluzí si ale nedělám, přeci jen je Klinika squattem se vším všudy a nepochybně i před příchodem těžkooděnců se nejednalo o nějaký zvlášť útulný prostor. Ke cti aktivistů budiž přičteno, že poctivě třídí odpad.

Součástí objektu je i rozsáhlá zahrada, která na rozdíl od samotné budovy působí mnohem méně zanedbaným dojmem. Aktivisté zde pěstují různou zeleninu nebo jen tak posedávají v přírodě a čtou si knížku ze zdejší knihovny, která je kontroverzně vnímána, protože obsahuje spisy Marxe, Engelse a podobných levicových autorů.

Levicové ideály ostatně prostupují celou klinikou. Zdi jsou oblepené a pomalované anarchistickými a squatterskými hesly. Ač jejich ideály nesdílím, nikdo se ke mně nechová nepřátelsky a nesnaží se mi cpát svůj světonázor.

Své místo na Klinice našel i bezdomovec Vráťa. Za poskytnuté přístřeší pomáhá aktivistům s údržbou.

„Nevíme, co s námi teď bude, něco se může stát každým dnem,“ popisuje mi současnou situaci Tadeáš poté, co mi Petr ukázal celou Kliniku. „Zůstáváme tu, protože nechceme ztratit vyjednávací pozici. Chceme jednat o to, aby jsme tu mohli zůstat a dál vyvíjet činnost,“ komentuje setrvávání aktivistů v neoprávněně obývané budově.

Na dotaz, zda se chystá Klinika stát se neziskovou organizací, aby se případně mohla ucházet o setrvání v objektu poté, co jej hlavní město koupí a zrekonstruuje, odpověděl Tadeáš, že neví.

Fotogalerie

„Co bude těžko říct. Už teď jsme se zapsali jako spolek, možná budeme neziskovka, možná se toho ujmou neziskovky, které nás podpoří, možná někdo úplně jiný. Klinika jako taková s tou původní myšlenkou obsazení opuštěné budovy už to nebude, ale i tak to půjde považovat za úspěch,“ zamýšlí se nad budoucností Kliniky Tadeáš jako jeden ze zhruba třicítky členů zdejšího kolektivu.

Nemohl jsem se nezeptat na spojování Kliniky a levicového extremismu. Tadeáš s Petrem se shodli na tom, že ač může být Klinika považována za extrémní, nelze aktivity kolektivu směšovat terorismem nebo jinými nebezpečnými aktivitami.

„Třeba Síť revolučních buněk, se kterou nás tak často spojují považuji za radikální hovada, která myšlenkově zamrzla někde na konci 19. století. O to tady nikomu nejde, chceme jen samostatně fungující centrum v jinak nepotřebném domě, které bude sloužit všem bez rozdílu,“ uzavírá Tadeáš.

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 18:32 pátek 23. září 2016. Anketa je uzavřena.

  • 18
  • 14
  • 9
  • 6
  • 6
  • 4