A zase ty dotace...
Dotační politika EU má být nástrojem pro to, aby zaostalejší a chudší oblasti snáze dohnaly ty movité a vyspělé. Což se lehko řekne a napíše, do praxe už se to však uvádí o dost svízelněji. Stamiliony až miliardy odtékají na projekty, u nichž zůstává rozum stát, a nemusí jít jen o cyklostezku odnikud nikam nebo několikátou rozhlednu v kraji.
Často navíc levá ruka neví, co dělá pravá. Zkoordinovat evropský moloch tak, aby byly peníze proinvestovány – pokud možno – efektivně, se stále moc nedaří.
Unijní úředníci donedávna odmítali křivé ovoce, na druhou stranu EU finančně podporuje nejrůznější mimoevropské projekty, které si kladou za cíl zlepšení podmínek farmářů v zemích, jež jsou tradičními producenty ananasů a banánů a dalších zemědělských plodin včetně kakaa či avokáda.
Dotace, které měly a mají pomáhat, tak byly a jsou často spíše zdrojem mrzení a hesla „Urvat co nejvíce za každou cenu“, až pak přemýšlet, jestli to má vůbec reálný přínos a smysl.