Situace mezi oběma zeměmi eskalovala, když Německo znemožnilo organizaci politických akcí ve dvou městech, kde chtěl Erdogan vystoupit s agitačními projevy k německé turecké menšině. „Jestli mě nevpustíte do země nebo jakkoli omezíte mé právo promluvit k tureckému lidu, otřesu celým světem,“ hřímá turecký prezident.
Na to konto prohlásil i kontroverzní větu, která většině slušných Němců hnula žlučí. „Německo nemá nic společného s demokracií. Dnešní německé praktiky se nijak neodlišují od praktik nacistů,“ tvrdí hlava státu v minulosti zodpovědného za genocidu Arménů.
Také vyvražďování Kurdů s pomocí armády a koneckonců i aktuálnější loňské události kolem potlačení protierdoganovského vojenského puče, nesvědčí podle kritiků o demokratické tradici tureckých elit.
Ale turecký prezident šel ve svých výhrůžkách ještě dál: „Nyní si myslí (Němci), že chci jít do Německa. Půjdu, když budu chtít,“ ocitoval Erdogana deník Hurrieyet Daily News. Že německé představitele stanoviska vrchní velitele tureckých spojeneckých sil v rámci NATO netěší je nasnadě. „Takové poznámky jsou absolutně neakceptovatelné,“ zní z Berlína, stejně jako konstatování, že mezi zeměmi existují „hluboké názorové rozdíly“.
Prezident Erdogan bojuje o hlasy 1,4 milionů Turků, když chce apelovat na jejich národní cítění a motivovat je k účasti v dubnovém referendu. V něm se hraje o posílení Erdoganových pravomocí. Něco takového se Němcům moc nelíbí, stejně jako zatčení turecko-německého novináře v Ankaře.
Fotogalerie |
44
18
15
13
12
8
