Po 54 letech znovu ožívá jeho příběh. Společnost Netflix připravila šestidílný seriál The Spy (Špion) mapující život elitního špiona Eliho Cohena, který v Izraeli platí za národního hrdinu. Ztvárnil ho známý komediální herec Sacha Baron Cohen, jenž seriál sám produkoval. A je třeba říct, že takto vážnou roli zahrál přímo dokonale.
Eliho Cohena proslavila mise v Sýrii, kam ho vyslala elitní zpravodajská služba Mosad. Nejprve ho dvakrát odmítla vzít do svých služeb, v roce 1960 ale šéfové změnili názor. Možná i proto, že Eli měl se špionážními akcemi zkušenosti. Jako egyptský Žid a sionista „záškodničil“ antisemitům v Egyptě. Vlastně už tehdy s agenty Mosadu spolupracoval.
Mosad ovládaný izraelskou vládou potřeboval agenty, kteří by v arabských státech zjišťovali informace z vyšších kruhů a země by je mohla využít ve svůj prospěch v panující napjaté situaci v regionu. Všichni muslimové Izrael jako nově vzniklý židovský stát nenáviděli, vždyť vyhnal palestinské bratry z jejich území.
Cohen dostal novou identitu, stal se z něj bohatý syrský obchodník s textilem Kamel Amin Thaabet. V roce 1961 byl poslán do Buenos Aires, aby jeho vstup mezi špičky Sýrie nebyl náhlý a podezřelý. Vytvořil si kontakty v početné syrské komunitě v Argentině a už tam se seznámil s budoucím prezidentem Sýrie Aminem al-Hafizem a získal si jeho důvěru.
V roce 1962 pak právě do Sýrie zamířil. S pověstí bohatého vlastence, jehož záměrem je prosperita země, brzy pronikl do nejvyšších kruhů. Politici, vojenští generálové, úředníci, ti všichni mu zobali z ruky. Zaháčkoval si je různými způsoby, včetně finančních půjček.
Pověstnými se staly hlavně jím pořádané večírky, na nichž tekl alkohol proudem, zatímco on předstíral opilost a tahal ze syrské smetánky rozumy.
Eli Cohen pro Izrael zjišťoval klíčové informace jak z oblasti politiky, tak i armády. Přes generály se například dostal do syrských krytů v Golanských výšinách, sporném území mezi Izraelem a Sýrií.
Povedlo se mu zjistit, že syrská vláda plánuje odvést horní tok řeky Jordán tak, aby se voda nedostala do Izraele, což by znamenalo katastrofu. Díky tomu mohla izraelská vláda zareagovat a leteckým útokem chystanou operaci překazit.
Cohen díky svým kontaktům vystoupal syrskou společenskou hierarchií až na pozici náměstka ministra obrany. V Izraeli z něj byli nadšení. Aby se špionovi podařilo protlačit až do nejvyšších pozic na resortu zajišťujícím obranu státu, to byla nevídaná věc. Jenže zatímco vláda hltala informace o nepříteli, Eli Cohen začínal cítit nejistotu a strach.
Při jedné z mála návštěv domova informoval nadřízené, že jej šéf bezpečnosti prezidenta al-Hafize nemá rád a nevěří mu. Vyjádřil přání, aby byla jeho mise ukončena. Jenže Mosad si nechtěl nechat ujít příležitost mít špiona v syrské vládě, a tak ho ještě jednou do Sýrie poslal. Domů už se Eli Cohen nevrátil.
Dopadení a potupná poprava
Syřané ve světle dopadení dvou jiných špionů nasadili techniku určenou k odhalování nelegálního vysílání. K ruce měli dokonce sovětské experty. A přesně tak se jednou dostali i ke Cohenovi.
Ten si navíc dost možná sám naběhl, podle všeho totiž zrovna nedbal na pravidla a vysílačku k předávání informací používal neúměrně často a neúměrně dlouho. Jednou si dokonce s pracovníkem v Izraeli skrze Morseovu abecedu „povídal“ o probíhajícím zápase izraelské fotbalové reprezentace, což je v seriálu zachyceno také.
Právě po dopadení vyšlo najevo, jakým hrdinou Cohen je a jak při získávání informací pro svou zemi riskoval. Slávy si ale neužil.
Syřané byli doslova potupeni tím, že se mezi jejich špičky a až k samotnému prezidentovi dostal špion a několik let měl přístup k těm nejcitlivějším informacím. Cohen byl vystaven mučení a výslechům a velmi rychle a bez řádného soudu bylo rozhodnuto o tom, že bude popraven. Izrael nabízel propuštění syrských vězňů a několik vlád i papež Pavel IV. apelovali na přehodnocení trestu, nic ale nebylo platné.
Eli Cohen byl oběšen na náměstí Mučedníků v Damašku 18. května 1965. Jeho popravě přihlížela desítka tisíc lidí a televizní štáby ji vysílaly do několika arabských zemí. Navlékli jej do látky s antisionistickými nápisy a jeho tělo nechali viset pro výstrahu ještě šest hodin na šibenici.
Posmrtným hrdinou
Největší zásluhy Eliho Cohena pro Izrael se projevily až dva roky po jeho smrti, a to při šestidenní válce v roce 1967. Tehdy země během vojenského střetnutí obsadila Gazu, celý Sinaj, západní břeh Jordánu a v neposlední řadě už zmiňované Golanské výšiny.
Cohen má podle všeho stát za vysázením eukalyptů bezprostředně u syrských krytů v Golanech. Naoko tím tamní armádě během svého působení poradil, že eukalypty poskytnou vojákům přírodní krytí, ve skutečnosti tak ale izraelské armádě přesně tyto kryty označil.
Další věcí je, že měl nasbírat a na základnu Mosadu předat detailní informace o syrských vojenských pilotech. A když ti se pak chystali na Izrael udeřit při pokusu bombardovat Tel Aviv, Mosad jim měl skrze vysílačky jednoduše pohrozit, že zná identitu jich i jejich rodin a právě rodinné příslušníky jim v případě útoku zavraždí. A piloti tak bomby raději tajně svrhli do moře.
Marný boj o ostatky
Ostatky Eliho Cohena se po smrti domů do Izraele nikdy nevrátily. Sýrie je odmítla vydat a bůhví, zda ještě existují. S tím se ale Eliho manželka Nadia nikdy nesmířila. Nikdy už se neprovdala za jiného muže a část svého života zasvětila právě tomu, aby mohla svou lásku řádně pohřbít.
Nadia i se svými třemi dětmi založila dokonce kampaň, která za navrácení Cohenových ostatků bojuje. Zatím jde ale o marný boj. Výsledkem dosud bylo jen to, že Izrael minulý rok získal Eliho náramkové hodinky, které rodině předal.
Fotogalerie |