Expres před časem informoval, že na pražské Florenci vznikla ubytovna pro ukrajinské uprchlíky, již velmi rychle připravila parta dobrovolníků. V Domě dobra, který pojme až sedmdesát lidí, nyní žijí i dvě Kataryny se svými dětmi.
Ženy, které mají stejné křestní jméno a obě se na Ukrajině živily jako učitelky, se nám svěřily se svým příběhem.
Před válkou se nikdy nepotkaly, v azylovém domě ale drží pevně pospolu jako ty nejlepší kamarádky. Vzájemně se podporují a sdílí spolu jeden pokoj.
„Jsme tu už skoro týden. Je tu se mnou má devítiletá dcera,“ svěřila se Kataryna číslo jedna.
„Já tu jsem zhruba stejně dlouho se svým synem, kterému je osm,“ dodává její stejnojmenná parťačka z Domu dobra.
Expres navštívil pražskou ubytovnu pro ukrajinské uprchlíky. Dvě ženy, které prchly z rodné země před válkou, nám popsaly svůj příběh.
Děti ve vlacích omdlévaly, v Mariupolu lidé pijí vodu z kaluží
Obě ženy Expresu popsaly jejich strastiplnou cestu z Ukrajiny do Prahy. I když každá pochází z jiné části země, jsou jejich příběhy velmi podobné.
„Jsem z Kramatorsku, který je na východě Ukrajiny. Z města nás vyvezl vlak od Červeného kříže. Na nádraží jsme všichni čekali od rána až do večera, s námi tam bylo dalších dva tisíce lidí. Jako první brali těhotné ženy, matky s malými dětmi a nemocné. Vlak jel do Charkova, pak do Kyjeva a nakonec až do Užhorodu, který hraničí se Slovenskem. Tam se udělal pěší přechod a muselo se několik kilometrů pešky. Ta cesta vlakem k hranicím trvala celkem šestatřicet hodin,“ popsala jedna z žen.
