V únoru roku 2007 seděl Brandon Bryant ve svém křesle u řídicího pultu, na němž ovládal dron typu Predator. Jeho cílem byla farma v Afghánistánu, od té byl voják sloužící v Las Vegas v danou chvíli vzdálen tisíce kilometrů. Podle jeho nadřízených se v domě ukrýval hledaný bojovník a bylo tak zapotřebí co nejrychleji zaútočit.
Bryant zaútočil a na místo určení vyslal raketu Hellfire, která měla dům srovnat se zemí. Chvíli poté, co byl rozkaz vydán, ovšem Brandon uviděl na monitoru, že k domu přišlo malé dítě. Dříve než si uvědomil, co se děje, na obrazovce se objevil oslňující záblesk.
O třináct let později byl stejný typ rakety zvolen pro odstranění generála Kásima Sulejmáního. Drony jsou podle amerického letectva zbraní budoucnosti a zabývat se smrtí nevinných civilistů? Na to není podle Bryanta čas.
Jak moc je tato práce v armádě psychicky náročná, dokazuje i skutečnost, že americká armáda nedokáže plně pokrýt poptávku po obsluze těchto speciálních dronových terminálů. Podle vojenských lékařů trpí lidé, kteří vykonávají tuto práci, „vyšším psychologickým stresem“.
Místo výstřelu jen záblesk
Podle Bryanta může za vše odtržení od reality, které je s tímto typem válčení spojeno. Obsluha terminálu není v centru dění a útok připomíná v mnoha ohledech videohru. Slyšet samozřejmě není ani výstřel, že se vše vykonalo podle rozkazu, prozradí až záblesk na displeji.
„Pamatuji si na svůj první útok. Šlo o tři muže v Afghánistánu. Dva z nich to roztrhalo a byli ihned mrtví, ale třetí stále žil. Jeho pravou nohu mu to utrhlo. Viděl jsem, jak mu z ní stříká krev,“ vypráví Brandon, který se v danou chvíli řídil pouze záběry z termokamery.
Další členové armády, kteří byli v tu chvíli v místnosti, okomentovali zásah rakety hlasitým: „Střík!“
„To dění na obrazovce je stále v mé hlavě. Vždy když na to myslím, bolí mě to,“ vypráví Bryant.
Nejvíce si však elitní navigátor vyčítá útok na onu afghánskou farmu. „Byl naprostý klid, nikdo tam nebyl. Nevěděl jsem, proč to místo sledujeme, ale měl tam být někdo důležitý. Laser jsem zaměřil na budovu a čekal, co se bude dít. Jen jsem se modlil, aby nepřišel rozkaz k útoku,“ prozradil v rozhovoru pro The Sun bývalý navigátor bezpilotních dronů.
Ten však přišel a Brandon musel vypálit raketu v hodnotě kolem tří milionů korun.
Kameru z dronu zaměřil přímo na svůj cíl a co nejvíce ji přiblížil, aby mohl laserem vše navigovat dokonale přesně. Jenže v jeho zorném poli se něco objevilo.
„Asi za šest vteřin se na obrazovce objevilo dítě, snažilo se dostat do budovy. Asi slyšelo raketu a chtělo se rychle schovat, ale bylo pozdě,“ vypráví muž, který se obviňuje z vraždy malého dítěte.
Nadřízení však vojáka uklidňovali, že šlo jen o psa a má nechat celou záležitost být. Už při náboru měli být zájemci o tuto práci seznámeni s tím, že jejich úkoly nebudou snadné.
„Pustili nám sestřih útoků z dronů a do toho hrála Metallica, bylo to brutální. Seržant šel uličkou a řekl nám, že naším úkolem je zabíjet lidi a ničit věci,“ svěřil se novinářům Brandon, jemuž po odchodu z armády diagnostikovali posttraumatickou stresovou poruchu.
Dodnes si voják stěžuje na to, že i jeho přátelé si z něj občas dělají legraci a nevěří mu, že ho navigování dronu natolik traumatizovalo. Stále častěji zaznívá srovnání s počítačovou hrou.
„Jenže v počítačové hře neumírají lidé,“ vzkazuje na závěr Bryant.
Fotogalerie |